Srpen 2014

dunkleosteus

31. srpna 2014 v 9:15 | blogplateosaurus |  Fauna paleozoika
délka: až 10 metrů
hmotnost: až 3,6 tuny
zařazení: placodermi
potrava: predátor
období : pozdní devon před 380-360 miliony let
nálezy: Severní Amerika, Polsko, Maroko, Belgie

Dunkleosteus je obrovský vrcholový predátor svrchního devonu. Navzdory vzhledu to není ryba. Je to placoderma. Placodermi jsou dnes již vyhynulá skupina vodních obratlovců pokročilejších než paryby, ale primitivnějších než ryby. Známe celkem deset druhů rodu dunkleosteus. Nejmenší měl na délku pravděpodobně jeden metr. Ten největší, tedy dunkleosteus terrelli, měřil 10 metrů a vážil 3,6 tuny. Dunkleosteus neměl zuby, ale ostré kostěné desky, které vytvářely strukturu jako zobák. Dokázal vyvinout skus čelistí až o síle 7400 Newtonů. Na dunkleosteovi je zvláštní také to, jak rychle dokázal otevřít čelisti. Čelisti se otevřely během 20 milisekund a celý proces stisku trval 50-60 milisekund. Dunkleosteus měl celé tělo pokryté pancířem. Proto byl dunkleosteus pomalý plavec a svou kořist přepadal ze zálohy. Kořistí dunkleostea byly jiné placodermi, primitivní paryby příbuzné dnešním žralokům a rejnokům a různé ryby. Na konci devonu dunkleosteus vyhynul.


Vývoj plazů 7/8 :želvy

30. srpna 2014 v 10:58 | blogplateosaurus |  Vývoj plazů
Od 15. července tu nebylo pokračování projektu Vývoj plazů, teď se to mění. V průběhu září začnou dva nové projekty.

Vývoj plazů 7/8 :želvy

Želvy jsou úspěšnou skupinou plazů. Dříve je vědci považovali za anapsidy, dnes je většina vědců řadí mezi diapsidy. To značí, že všichni dnešní plazi, ale také ptáci, jsou spolu příbuznější než s primitivními plazy (hylonomus či scutosaurus). Nejstarší známé želvy žily před 220 miliony let, jsou tedy o něco mladší než dinosauři a o něco starší než savci. Želvy jsou především vodní živočichové, i když některé žijí na souši. Želvy jsou starší než ještěři a mnohem starší než hadi a krokodýli. Jen haterie jsou o něco málo starší než želvy. Nejstarší známou želvou je odontochelys. Byla objevená v Číně roku 2008. Odontochelys ještě neměla zcela vyvinutý krunýř a stále měla zuby. Žila v moři, což značí, že se želvy původně vyvinuly jako vodní živočichové a až později se některé vrátily na souš. Odontochelys ještě nemá vyvinuté některé znaky typické pro želvy.
odontochelys:
Druhou nejstarší známou želvou je proganochelys. Tato želva je zcela určitě mnohem pokročilejší než odontochelys a mnohem více připomíná dnešní želvy. Proganochelys žila před 210 miliony let na území Německa. Krunýř má již takřka stejně stavěný jako dnešní želvy a nemá zuby. Proganochelys měla stejně jako dnešní želvy zobák. Na délku měřila jeden metr.
proganochelys:
Velký rozmach želv nastal v křídě. Pravě z období křídy známe ty největší želvy. Archelon je největší známá želva, jaká kdy existovala. Žil v oceánech a vajíčka kladl na souš. Dlouhý byl až 5 metrů a vážil více než 2,2 tuny. Pravděpodobně to nebyl rychlý plavec. Archelon byl zřejmě všežravec, živil se vodními rostlinami a také živočichy. Jeho zobák byl sice krátký, ale velice silný a dokonale stavěný na otevírání schránek amonitů. Archelon se pravděpodobně dožíval věku přes sto let. Nejbližší žijící příbuzní archelona jsou zřejmě kožatky.
Archelon:
Želvám se sice dařilo v druhohorách, ale stejně dobře se jim dařilo i po hromadném vymírání. Želvy hromadné vymírání na konci křídy přežily. Mnohé typy želv sice vyhynuly, ale skupina jako taková přežila, narozdíl od plesiosaurů, mosasaurů, pterosaurů a amonitů. Želvy si při vymírání vedly dobře i ve srovnání s dinosaury, kteří až na jednu z mnoha skupin (ptáci) hromadnému vymírání podlehli. Úspěšnou skupinou třetihorních želv byli zástupci čeledě meiolaniidae. Tato čeleď vznikla v eocénu či oligocénu, ale to že žili v Austrálii i v Jižní Americe naznačuje, že se objevili již v křídě, kdy byly tyto kontinenty spojené. Meiolaniidi byli býložravci se zvláštními kostěnými trny na ocase a na hlavě. Tyto ostny zřejmě sloužily k obraně. Nejznámějším zástupcem této čeledě je meiolania. Meiolania byla veliká, na délku měřila 2,5 metru. Meiolania žila v Austrálii, na Šalamounových ostrovech, v Nové Kaledonii a na Vanuatu. Źila ještě okolo našeho letopočtu a vyhynula, protože se na ostrovy dostali lidé. Tyto želvy vyhynuly 300 let poté, co se lidé dostali na ostrov. Tyto želvy nejsou příliš příbuzné dnešním želvám a každá dnešní želva je příbuznější jakékoliv dnešní želvě než meiolanii.
meiolania :
Úspěšnou skupinou želv je čeleď testudinidae. Do této čeledi spadá většina dnešních čistě suchozemských želv. Megalochelys je jedním z vyhynulých zástupců této skupiny. Byla to obrovská želva, na délku měřila 2,1 metru a vážila jednu tunu. Někteří vědci dokonce myslí, že vážila až 3-4 tuny, ale pravděpodobnější je hmotnost jedné tuny. Tato želva byla, stejně jako její dnešní příbuzné býložravá. Dříve byla řazena do rodu colossochelys, někdy se o ní píše pod názvem testudo atlas, ale nejčastěji se používá název megalochelys.
megalochelys:

ouranosaurus

29. srpna 2014 v 9:49 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka : až 8,3 metru
hmotnost: 2,2 tuny
potrava: býložravec
období: spodní křída před 125-112 miliony let
výskyt: Afrika
příbuzné rody : iguanodon, mantellisaurus. lurdusaurus, xuwulong a všichni hadrosauroidi (např. edmontosaurus)

Ouranosaurus byl poměrně velký dinosaurus, který žil v Africe ve spodní křídě. Pohyboval se po čtyřech, ale když mu hrozilo nebezpečí, tak běžel po dvou. Na dvě nohy se také vztyčoval, když chtěl strhnout potravu, která byla vysoko na stromě. Byl nalezen v Nigérii. Na hřbetě měl plachtu jako spinosaurus, ale nebyl s ním příbuzný, i když spinosaurus žil ve stejné oblasti jako ouranosaurus. Je možné, že plachta sloužila k upoutávání samic a zastrašování soků. Je však možné, že je to jen tukový hrb, jako mají bizoni a velbloudi. Ouranosaurus byl poměrně lehce stavěný a proto k poměru k délce nebyl příliš těžký. Na předních končetinách měl dráp, kterým se mohl bránit. Lebka ouranosaura byla dlouhá 67 cm a hlava byla neobvykle plochá. Byl to vlastně zobák, ve kterém měl mnoho zubů. To ukazuje, že je příbuzný s hadrosauridy. Dříve byl řazen do čeledě iguanodontidae, jenže nedávno vědci zjistili, že tato čeleď je jen shluk vývojových větví a v nové klasifikaci se proto nepoužívá. Ouranosaurus je proto řazen do skupiny hadrosauriformes spolu s rody iguanodon a mantellisaurus, ale také s dalšími méně známými rody. Do této skupiny také patří hadrosauroidea (např. probactrosaurus či edmontosaurus). Ouranosaurus se stával kořistí carcharodontosaura. Ouranosaurus byl před carcharodontosaurem bezbranný, protože carcharodontosaurus byl 3,5krát větší. Jedinou šancí ouranosaura bylo utéct.



Pštros dvouprstý

28. srpna 2014 v 9:40 | blogplateosaurus |  Ptáci
Je tu první článek do rubriky Ptáci. Podobně jako u savců a plazů budu psát postupně podle skupin. Dnes je tu popis jediného současného zástupce skupiny pštrosi (struthioniformes).

Pštros dvouprstý

hmotnost : 63 kg - 155 kg
výška: 1,8-2,7 metru
zařazení: pštrosi
potrava: semena, ovoce, tráva, květiny, keře, hmyz
nebezpečí: lvi, hyeny, levharti, psi hyenoví, lidé, občas gepard

Pštros je největší dnes žijící pták. Žije v afrických savanách. Peří pštrosa má jinou stavbu než peří létavých ptáků, což značí, že předchůdci přstrosů se létání vzdali již dávno. Ze všech ptáků má pštros nejdelší krk. Rozšířenou fámou je, že pštros v případě nebezpečí strká hlavu do písku, což je ale nesmysl. Ve skutečnosti při prvních známkách nebezpečí se přitiskne k zemi a z dálky vypadá jako hrouda písku. Když je nebezpečí blíže, tak utíká. Pštros je nejrychlejší běžec ze všech ptáků, dokáže vyvinout rychlost až 70 km/h. Dokáže jí vyvinout díky silným nohám, ty však využívá i když ho predátor dožene. Pštros má silné kopnutí, kterým se brání. Na nohou má velké drápy, které jsou ještě nebezpečnější zbraní než síla kopu. Nebezpečnými predátory pro pštrosa jsou velcí predátoři a predátoři lovící ve skupinách. Pštrosi žijí ve skupinách a často jsou poblíž býložravých savců. Pštros má vynikající zrak a sluch. Živí se především rostlinami, kterých musí spořádat velké množství. Trávení rostlinné potravy usnadňuje tím, že polyká kameny, které má v žaludku. Pštros dokáže na jednou vypít velké množství vody, ale ve vodě se nekoupe, místo toho používá prachové koupele. Pohlavní dospělosti dosahují pštrosi ve 3-4 letech. Pštros má největší vejce ze všech žijících ptáků. Pštrosí vejce váží 750 - 1600 gramů (jako 30 slepičích vajec). Vzhledem k porovnání velikosti dospělce a vejce, patří pštrosí vejce mezi ptáky k nejmenším. Pštros žije v přírodě až 30 let, v zajetí až 70 let.


Nový prehistorický park 8 :První dinosauři 3/3

27. srpna 2014 v 10:07 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
V minulé části Nigela lehce zranil saurosuchus, ostatní členové Nigelova týmu saurosucha přivezli do Prehistorického parku. Saurosuchus si dobře zvyká na pobyt v novém prostředí. V Novém prehistorickém parku je již mnoho zvířat například - inostrancevia, utahraptor, megalania či therizinosaurus. Mláďata iguanodona váží již 3,5 tuny, což je již plná velikost. Oni totiž již nejsou mláďata, ale jsou již dospělá. Problém je však se scutosaury. Před nedávnem museli být rozděleni, protože samci bojovali o právo na páření. Výběh byl rozdělen dělícím plotem, aby každý samec měl ve svém výběhu samice. Avšak samci na sebe jsou agresivní a narážejí do plotu. Jedna část stáda bude muset být přemístěna na druhý konec Prehistorického parku. V období triasu byla noc klidná. Nigel vyráží brzy ráno, v 5:50. Využije ranních příjemných teplot, rád by přivezl herrerasaura do dvanácti hodin, než vedro donutí misi přerušit. Nigel putuje lesem a doufá, že herrerasaura najde. Tentokrát je na to dobře vybaven, má uspávací pušku a herrerasaura může z dálky uspat, také ho může nalákat do časového portálu. Poté Nigel na stromě vidí scleromochla. ,, Je to zvláštní pocit, protože při každé misi do druhohor jsem alespoň na chvíli viděl nějakého savce i pterosaura. V této misi jsem ani jednoho zástupce těchto skupin neviděl, je to proto, že druhohory začaly teprve před 20 miliony let a ani jedna z těchto skupin se ještě nevyvinula." To je pravda, protože pterosauři čekají na svou existencí ještě několik milonů let a savci ještě zhruba třicet milionů let. Obě dvě skupiny však zde mají své předchůdce. Nigel pozoruje scleromochla asi dvacet minut, ale poté musí pokračovat v pátrání po prvních dinosaurech. V deset hodin dopoledne Nigel něco spatří. ,,Mohl by to být dinosaurus". Bohužel to však není dinosaurus, ale cynognathus, předchůdce savců. Nigel se mu raději vyhne, protože je dravý. O několik minut později konečně dinosaury uvidí. Sto metrů od Nigela se pase stádo pisanosaurů. Tito drobní býložravci váží jen čtyři kilogramy. ,,Pokud by jsme měli štěstí, mohli by po nich jít herrerasauři. O pár minut později Nigel v dálce zahlédne dva herrerasaury. Herrerasauři se plíží, to značí, že se připravují na lov. A je jasné, že jdou po pisanosaurech. Pisanosauři o nich zatím netuší. Nigel vymyslel plán. Přikrčí se k zemi, obejde stádo a přitom pořád pozoruje dinosaury. Herrerasauři po nich každou chvíli vyběhnou. Nigel nastavuje časový portál, ale ještě ho nezapíná. V tu chvíli herrerasauři vyběhnou. Je to však nebezpečné, protože váží i přes 250 kg, ale herrerasaurus si všímá jen pisanosaurů, které dohání. Nigel otevírá časový portál, stačí do něj nalákat pisanosaury, a predátor by tam okamžitě vběhl. Pisanosauři se blíží k časovému portálu a vbíhají přímo do něj. Stádo pěti pisanosaurů je výboným přírůstkem Nového prehistorického parku. Dva herrerasauři vběhnou do časového portálu o několik sekund později. V Prehistorickém parku jsou herrerasauři uspaní a přemístěni do výběhu, stejně jako pisanosauři. Jedni z nejstarších dinosaurů si dobře zvykají na pobyt v dnešní době. Scutosauři jsou již rozděleni na dvě stáda, která jsou daleko od sebe a samci již o jiných samcích ani neví.

pisanosaurus :

Příště : Obří chudozubí

Návrat do vody 7 :ichtyosauři z jury

26. srpna 2014 v 10:00 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
Ichtyosauři jsou nejvíce přizpůsobení životu ve vodě ze všech skupin plazů. Oceány sdíleli se skupinami sauropterygia a s želvami. Ichtyosauři se objevili již ve spodním triasu. V triasu někteří dorostli kolosálních rozměrů, ale také se jim výborně dařilo v juře. Potravou ichtyosaurů byly ryby a olihně. Ichtyosauři měli dokonale rybý tvar, protože nemuseli vylézat na souš klást vajíčka, byli totiž živorodí. Ve spodní juře žil veliký ichtyosaurus rodu temnodontosaurus. Měřil až 12 metrů. Ve stejné době žil v oceánech eurhinosaurus. Byl nalezen v Evropě a byl rovněž velký. Na délku měřil až šest metrů a stavbu těla má stejnou jako jeho příbuzní. Je na něm však jedna zvláštnost. Jeho horní čelist je dvakrát delší než jeho dolní čelist. Jeho horní čelist se podobá rostru u pilounů. Je možné, že ním pátral v mořském dně po potravě. Vzhledem k úzkým čelistem je jasné, že stejně jako u ostatních ichtyosaurů nelovil jiné mořské plazy.. Nejznámějším zástupcem skupiny ichtyosauria je ichtyosaurus. Tento úspěšný rod existoval od svrchního triasu do rané jury. Ichtyosaurus nebyl příliš velký, měřil jen dva metry, přičemž mnozí jeho příbuzní byli mnnohem větší. Podle tohoto rodu byla pojmenovaná celá skupina. Živil se rybami a hlavonožci. Ve svrchní juře žil výrazně větší rod - ophthalmosaurus. Dlouhý byl šest metrů. Měl výborné noční vidění, jeho očnice měly čtyři cm v průměru. Je možné, že se dokázal na jeden nádech ponořit až 600 metrů hluboko. Měl ještě lépe vyvinutý rybí tvar než ichtyosaurus. Je pravděpodobné, že se specializoval na lov v noci. Stejně jako mláďata ostatních ichtyosaurů se i mláďata ophthalmosaura rodila ocasem napřed, protože jinak by se utopila. Po narození ihned plavala k hladině, aby se nadechla. Kořistí ophthalmosaura byli ryby a hlavonožci. Mohl se stát kořistí velkých predátorů (například pliosaura), proti nim byl bezbranný. Jeho jedinou obranou před těmito velkými predátory byl útěk.


Nový prehistorický park 8 :První dinosauři 2/3

25. srpna 2014 v 9:05 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Saurosuchus se žene za Nigelem. Nigel je před ním jen jeden metr a auto je asi 100 metrů odsud. Saurosuchus otevře tlamu, ale naštěstí příliš brzy. Zakousne se, ale naštěstí uchvátí jen botu. Saurosucha na chvíli bota zabavila, ale za 20 sekund se opět hnal za Nigelem. Nigel byl již před ním deset metrů a do auta se již blížil. Nigel nasedl do auta a ujel. Nastavil časový portál, spustil ho a vrátil se do současnosti. Saurosuchus Nigela doslova nekousl, ale při kousání zaryl zuby kousek do Nigelovi paty. Naštěstí to není příliš velké zranění, tak Nigel bude za několik dní v pořádku. Ostatní členové Nigelova týmu, kteří byli v bezpečné vzdálenosti od saurosucha, ho trefili uspávací puškou. Za dvacet minut tento obří dravec usnul a byl převezen do Prehistorického parku. Bob pro něj našel ideální výběh a saurosuchus je ve svém výběhu. Mise za herrerasaurem však bude bude pokračovat za pár dní, až bude Nigel v pořádku. Zraněný scutosaurus je již také v pořádku. Prozatím byl dán do provizorního výběhu, ale po dohodě bude začleněn do nějaké ze dvou částí stáda scutosaurů. Bob již dokončil zpevňování výběhu pro carcharodontosaura. Tento obrovský predátor je již konečně ve svém výběhu, který mu nabízí mnohem větší prostor a ideální prostředí. Už také nenaráží do plotu a je se staronovým výběhem spokojený. Saurosuchovi se v Prehistorickém parku rovněž daří.
scutosaurus:

O pět dnů později: Nigel je již v pořádku, to znamená, že mise za herrerasaurem bude pokračovat. Nigel vjíždí do triasu. Jede lesem, pak uslyší něco šustit v kapradí. Doufá, že to nebude něco nebezpečného. Poté zjistí, že není. Támhle je eoraptor, jeden z úplně nejstarších dinosaurů, váží jen 10 kilogramů. Když uviděl Nigela, tak hned běžel co nejdál. Nigel šel lesem dál, v tom v dálce uviděl jiného saurosucha. Raději se mu vyhne velkým obloukem. Nigel : ,, Viděl jsem zde mnohem méně dinosaurů než jiných pravěkých zvířat. Je to proto, že dinosauři právě vznikli a světu dominují jiní tvorové. Než se dinosauři stanou dominantním prvkem suchozemské megafauny, potrvá to ještě 31 milionů let." Poté Nigel uviděl to, co chtěl. V dálce vidí herrerasaura, zdá se, že se připravuje na lov. Bohužel je přiliš daleko. Nigel proto dál pátrá. Několik metrů od něj je cynognathus. Přestože je mnohem menší než saurosuchus, tak má velice ostré zuby a je to predátor. V Prehistorickém parku je chován jeho o něco menší příbuzný - thrinaxodon. Cynognathus, přestože to ještě není savec, má k savcům ještě blíže než thrinaxodon a celkem i jako savec vypadá. Cynognathus naštěstí nejde po Nigelovi, jde po jiné kořisti - eoraptorovi. Je tam samice s mláďaty, kořistí tohoto predátora se klidně mohla stát i samice, ale eoraptoři se dávají na útěk. Většině se podaři uniknout, tedy kromě jednoho mláděte a na tom si již cynognathus pochutnává. Nigel by rád vypátral herrerasaura. Ovšem je tu jeden problém, právě je poledne a teplota je 37 stupňů Celsia. Výprava se musí na chvíli přerušit. Ve tři hodiny odpoledne sice není moc příjemně, ale není až tak strašné horko a výprava pokračuje. Nigel a jeho tým se rozhodli, že budou pátrat všude po okolí, aby našli herrerasaura. Ovšem za celé odpoledne uvidí jen málo zvířat. V noci NIgel a jeho tým jdou spát. Okolo tábora nastraží kamery a přístroje, které začnou pípat v přítomnosti velkých zvířat. Snad se v noci nic nepřihodí.
cynognathus:

Bude noc klidná? Přiveze Nigel následující den herrerasaura?

ptakopysk podivný

23. srpna 2014 v 11:12 | blogplateosaurus |  Savci
hmotnost: 1 - 2,2 kg
délka : 50 cm
zařazení : ptakořitní - ptakopyskové
potrava: larvy hmyzu, korýši, červi
nebezpečí: hadi, varani, draví ptáci, krokodýli, lidé

Ptakopysk a ježury jsou jediní současní savci, kteří kladou vejce. Dalším primitivním znakem ptakopyska je, že jeho nohy jsou vybočené z těla, i když ne tak hodně jako u ještěrů. Jeho zobák je podobný ptačímu. Přestože si ptakopysk udržuje stálou tělesnou teplotu, tak jeho teplota je jen 32 °C, což je o pět stupňů nižší než u většiny savců. Obývá řeky a jezera východní Austrálie a Tasmánie. Ptakopysk je vynikající plavec a prsty má spojené plovací blánou, protože jeho kořist žije ve vodě. Svou kořist ze dna vydoluje zobákem nebo ji chytne při plavání. Jeho zobák je velice citlivý na dotek a elektrické impulsy své kořisti. Díky tomu je schopen najít a chytit kořist, aniž by ji viděl. Ptakopysk má široký a plochý ocas, hustou srst, aby mohl být dlouho pod vodou. Samec je větší než samice. Ptakopysk žije v noře, která je vždy blízko vody. Od nakladení vajec do vylíhnutí mláďat uběhne deset dnů. Z vajec se líhne málo vyvinuté mládě, po vylíhnutí se mláďata přichytí na matku. Mláďata ptakopyska jsou stejně jako všechna mláďata savců krmena mateřským mlékem. Ptakopyskové však nemají mléčné bradavky, ale mléko vylučují ze záhybů na břiše. Při kojení matka leží na zádech a mláďata sají mléko z břicha. Samci ptakopysků mají v ostruhách jed. Tento jed je schopen zabít i menší zvířata, ale pro člověka není životu nebezpečný. Ptakopysk v současnosti není ohroženým druhem.


Nový prehistorický park 8 :První dinosauři 1/3

22. srpna 2014 v 11:36 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
V Novém prehistorickém parku je již 22 druhů zvířat - od dinosaurů, přes krokodýly a varany, bizardní tvory z permu a savce. Všem obyvatelům Nového prehistorického parku se daří. Mláďata iguanodona již dospěla. Mladí paralititanové váží již osm tun, což je více než slon, ale přesto to jsou mláďata. Samice indricotheria svá mláďata zuřivě brání a když někdo projde kolem výběhu těchto obrovských savců, tak samice dupe na zem. Scutosaurům se také daří, ale Nigel si všiml, že jeden z nich má zranění. Nigel ho uspal a převezl na veterinu. Tam si všimnou, že má zlomenou nohu. Ošetřovaný scutosaurus je samec a ošetřovatelé již něco tuší. V prehistorickém parku bylo zavedeno celodenní hlídání scutosaurů a při jakémkoliv problému je okamžitě budou uspávat. Na hlídce se budou střídat lidé po dvou hodinách. Tento problém způsobil, že Bob ještě nezpevnil výběh pro carcharodontosaura a jemu se v provizorním výběhu vůbec nelíbí. Carcharodontosaurus ve svém malém výběhu projevuje velkou agresi a neustále naráží do plotu. Tento plot je naštěstí dostatečně silný a ani sedmitunový carcharodontosaurus ho neproboří. Jenže tento výběh je malý, ale v Prehistorickém parku zatím není žádný výběh, jehož plot by carcharodontosaurus nedokázal probořit. Zpevňovaní lepšího výběhu pro carcharodontosaura naštěstí již začalo a snad bude brzy dokončeno. Nigel plánuje svoji osmou výpravu. Tentokrát chce přivézt ty nejstarší dosud známé tvory, kteří jsou dinosaury. ,,První dinosauři žili v Jižní Americe před 231 miliony let. Jedním z nich byl třímetrový dravec herrerasaurus a toho bych rád choval v Prehistorickém parku. Kdyby jsme měli štěstí, tak můžeme přivézt i saurosucha. Pro tohoto, až devítimetrového příbuzného krokodýlů, byli první dinosauři předkrmem. Tak se vydáme do Argentiny do období triasu před 231 miliony let."


herrerasaurus:

Nigel se svým týmem vjíždí časovým portálem do triasu. Vjíždí do lesa, ve kterém je hodně horko. Poté Nigel zahlédne nějaký pohyb. V dálce vidí běhat dinosaury. ,,Tam jsou drobní býložravci, pravděpodobně pisanosauři." Nigel jde lesem dál. Není zde moc zvířat. Nigel jde již hodinu a jediné co uviděl, bylo stádo pisanosaurů a drobná vážka. Zatím v prehistorickém parku veterináři ošetřují zraněného scutosaura. Poté kamery zachytily boj dvou scutosauřích samců. Bob je rychle uspal a výběh rozdělil na dva výběhy, scutosaury rozdělil do dvou výběhů a v každém výběhu bude jeden samec a několik samic. Pak si Bob vzpomněl, že musí nakrmit amphicyony. Nejvíce krmit ale potřebují obří masožravci ze severní Afriky - carcharodontosaurus a spinosaurus. Tito dinosauři potřebují krmit každý den, protože jsou teplokrevní a obrovští. Zatímco dvanáctimetrového příbuzného krokodýlů sarcosucha stačí pořádně nakrmit jednou za měsíc. V období triasu Nigel prochází lesem a v té chvíli uvidí , že na větvi je scleromochlus. Tento drobný tvor měří 18 centimetrů a je příbuzný pterosaurů a dinosaurů. Poté však na Nigela vyběhne sedmimetrový dravec saurosuchus. Nigel se mu snaží utéct.



saurosuchus:


Od poloviny září nebude Nový prehistorický jediný příběh na tomto blogu.

protoceratops

21. srpna 2014 v 10:13 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka: okolo 2 metrů
hmotnost: 180 kg
potrava: býložravec
období: svrchní křída

Protoceratops je ceratopsid z čeledě protoceratopsidae. Žil na území Mongolska a Číny. Protoceratops patřil k menším ceratopsidům, i když nebyl příliš malý. Tento býložravec vážil 180 kilogramů, takže byl větší než mnozí dinosauři, kteří žili na stejném území, ale existovalo také mnoho mnohem větších dinosaurů. Objeven byl paleontology Walterem Grangerem a Williamem Gregorym v roce 1923 v Mongolsku. Podobně jako jeho příbuzní měl kostěný límec, který mu chránil záda. Na hlavě měl malý růžek. Čelisti protoceratopse byly silné, mohl jimi ukousnout velice silnou větev. Také se hodily k obraně. Stiskem těchto čelistí dokázal predátorovi zlomit končetinu. Ale tato obrana nebyla příliš platná u velkých predátorů jakými byli tyrannosauridi alectrosaurus a ještě mnohem větší tarbosaurus. Proti těmto predátorům byl jedinou šancí útěk. Na území kde žil protoceratops, žil i drobný masožravec velociraptor. Tento drobný masožravec byl desetkrát menší než protoceratops. Proto je jasné, že jeden velociraptor měl jen velice malou naději ulovit dospělého protoceratopse. Stačilo by, kdyby na velociraptora šlápnul a byl by konec boje. Velociraptor se proto zaměřoval na mláďata protoceratopse. Avšak velociraptoři lovili ve smečkách a ve smečce zřejmě dokázali zabít i dospělého protoceratopse. Byl dokonce dochovaný souboj těchto dvou dinosaurů, které následně pohřbila písečná bouře. V souboji protoceratops svými čelistmi drtil velociraptorovi přední končetinu, zatímco zadní končetina velociraptora je namířená ke krku protoceratopse. Je sice možné, že poloha zadní končetiny je náhodná, ale není to příliš pravděpodobné. Je dokonce možné, že agresorem byl protoceratops, který měl mláďata a spatřil velociraptora, který se k němu omylem nebo záměrně přiblížil. Také je možné, že zaútočila smečka velociraptorů na jednoho protoceratopse, ale zbytek smečky písečnou bouři přežil. Paleontologové rovněž nalezli zkamenělá vejce protoceratopsů. Stejně jako u ostatních ceratopsidů je možné i u protoceratopse, že byl všežravý. Pro tuto teorii neexistují žádné přímé důkazy.


Fauna proterozoika 2/2 : živočichové ze starohor

20. srpna 2014 v 9:25 | blogplateosaurus |  Počátky života
Velice dávno, před 580-541 miliony let, ještě před obdobím prvohor existovali první mnohobuněční živočichové. Nejdříve nebyli schopni pohybu, poté se začali pohlavně rozmnožovat a získali schopnost pohybu.

charnia
Charnia je jedním z prvních mnohobuněčných živočichů. Žila přisedle na mořském dně. Připomínala spíše rostlinu, ale samozdřejmě nebyla chopná fotosyntézy, podle čehož je jasné, že to rostlina nebyla. Byla nalezena u Kanady. Na tomto nalezišti bylo nalezeno více techto živočichů. Toto naleziště leželo hluboko pod hladinou moře. Přestože mnoho zkamenělin charnie bylo nalezeno v Kanadě, tak byla objevena ve Velké Británii. Byla až dva metry velká. Charnia žila před 579 až 555 miliony let. Byla v dokumentu První život. Charnia se nerozmnožovala pohlavně, ale fraktálním dělením. Fraktální dělení znamená, že z původního jedince vyrostou další jedinci. Většina pozdějších živočichů se již rozmnožovala pohlavně. Všichni ostatní živočichové z tohoto článku se již pravděpodobně rozmnožovali pohlavně


dickinsonia
Dickinsonia žila před 560-555 miliony let a patří k nejstarším mnohobuněčným živočichům. Rozměry měla různé - od několika cm až po jeden metr. Někteří vědci si však myslí, že dickinsonia byla lišejníkem, či houbou. Byla v dokumentu První život.

kimberella
Kimberella žila před 558-555 miliony let. Zařazení tohoto živočicha je sporné, ale pravděpodobně patří mezi měkkýše. Je pravděpodobné, že se romnožovala pohlavně a byla schopna pohybu, i když velice pomalého. Podobně jako předchozí prvotní živočichové i kimberella byla v dokumentu První život.

spriggina
Spriggina žila před 555 miliony let a stejně jako předchozí živočichové byla nalezena v Australkém pohoří Ediacara. Na délku měřila 3-5 cm a mohla být dravá. Spriggina byla chopna pohybu. Zařazení sprigginy je rovněž sporné, ale její článkované tělo může zařazení usnadnit. Často bývá řazena mezi kroužkovce(mnozí vědci ji považují za mnohoštětinatého červa), jiní vědci si myslí, že patří mezi členovce. Kdyby skutečně patřila mezi členovce, tak nevíme podrobnější zařazení, ale existuje teorie, že je to předchůdce trilobitů, či dokonce trilobit. Pravděpodobnější je, že byla členovcem. Byla v dokumentu První život.

Ve starohorách již existovalo mnoho živočichů, ale žádný z nich se nedokázal rychle pohybovat a žádný nebyl s jistotou predátor. Také zde nebyli žádní živočichové se zpevněnými těly. Až v následujícím období - kambriu se poprvé objevili tvorové, o kterých s jistotou víme, že byli predátory. V kambriu se poprvé začali živočichové rychle pohybovat a zpevňovat si těla. Za týden napíši článek ,,Někteří živočichové z kambria´´. Tento článek však bude v rubrice fauna paleozoika.

Návrat do vody 6 :mořští "krokodýli"

19. srpna 2014 v 9:11 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
V triasu se objevily všechny čtyři základní skupiny mořských plazů - želvy, sauropterygia, ichthyosauria, crocodylomorpha. Skupina crocodylomorpha je jedinou skupinou mořských plazů, která se zpočátku vyvinula jako suchozemští tvorové. Nejstarší crocodylomorphové vypadali jako dinosauři a byli drobní. V juře se krokodýli začali stávat vodními živočichy. V juře a ranné křídě žila mimo jiné jedna skupina crocodylomorphů, kterou již v dnešním světě nenajdeme. Tato skupina se jmenuje thalattosuchia a je vzdáleně příbuzná skupině eusuchia, do které patří všichni dnešní krokodýli. Tito příbuzní krokodýlů žili ve všech mořích a oceánech jury a spodní křídy. Fosílie nejmladších zástupců této skupiny pocházejí z doby před 136 miliony let. Zástupci této skupiny byli velice rychlí a mrštní. Thalattosuchidi měli úzké čelisti, díky kterým byli dobří lovci ryb. Přestože ryby i tehdy byli rychlé, tak je dokázali dohonit. Rychlost a mrštnost pro ně měla ještě jednu výhodu. Thalattosuchidi rozhodně nebyli vrcholovými predátory oceánu. Žili zde i velcí predátoři jakými byl pliosaurus a liopleurodon. Přestože je druhý jmenovaný menší než pliosaurus, je mnohem větší než tito příbuzní krokodýlů a rozhodně pro něj nebyl problém tyto příbuzné krokodýlů ulovit. Jedinou obranou pro thalattosuchidy byl útěk. V případě, že spatřili velkého predátora, tak se ihned dávali na útěk a většinou unikli. Teleosaurus žil ve střední juře, měřil tři metry na délku a jeho potravou byly ryby a olihně. Metriorhynchus žil ve střední a pozdní juře a také měřil tři metry. Na rozdíl od jejich dnešních příbuzných měli thalattosuchidi skutečné ploutve, zatímco dnešní krokodýli mají jen prsty spojené plovací blánou. Dosud se neví s jistotou, jestli kladli vajíčka na souš nebo rodili živá mláďata. Na rozdíl od dnešních krokodýlů žili na otevřeném moři. V průběhu spodní křídy thalattosuchidi vyhynuli.

brachiosaurus

18. srpna 2014 v 9:25 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka: do 26 metrů
výška: 13 metrů
hmotnost: okolo 40 tun
období: svrchní křída
výskyt: USA, Portugalsko, možná Tanzanie

Brachiosaurus patří mezi největší dinosaury, i když rozhodně není největším. Živil se výhradně rostlinami, a to především z vrcholků stromů. Brachiosaurus se dostal k potravě, ke které se žádný jiný dinosaurus žijící spolu s ním nedostal a pokud strom povalil, tak se dostal k jakékoliv rostlinné potravě, která byla na stromě. Brachiosaurus, který vážil sedmkrát více než slon africký, musel takřka celý den jíst. Ale ani přijímání potravy po celý den by nestačilo, aby si udržel zdraví. Brachiosaurus měl obrovský žaludek, díky kterému byl schopen potravu efektivně strávit. Obrovská velikost má ještě jednu výhodu: když byl brachiosaurus dospělý, tak (pokud vůbec) ho dokázal zabít jen málokterý predátor. Nemáme žádné přímé důkazy, že se dospělí brachiosauři také stávali kořistí. Jedinými predátory, kteří možná dokázali zabít dospělého brachiosaura byli allosaurus a saurophaganax. Aby ho tito predátoři dokázali zabít, tak lovili ve smečkách. Pokud lovili ve smečce, tak dokázali ulovit mladé, nemocné, či zraněné jedince, ale možná i zdravé dospělé jedince. Brachiosaurus patří do čeledě brachiosauridae, která patří do nadčeledě titanosauriformes. Brachiosaurus byl popsán v roce 1903. Tehdy byl považován za největšího dinosaura, největším dinosaurem však nebyl. Přesto patří mezi největší dinosaury a mezi dnes známými dinosaury je stále v první desítce nejtěžších dinosaurů. Brachiosaurus je v hmotnost dinosaurů okolo osmého místa. Vážil okolo 40 tun, ale některé nepřímé důkazy hovoří i o 56 tunách. Ještě vyšší příčku než v hmotnosti ,drží ve výšce. Brachiosaurus byl i přes 13 metrů vysoký a spolu se svými příbuznými patří mezi vůbec nejvyšší dinosaury. Ještě vyšší byl sauroposeidon, který žil v křídě. Brachiosaurus žil v období svrchní jury, v době před 154-153 miliony let. Sporný je brachiosaurus, který byl nalezen v Tanzanii. Tento brachiosaurus se od brachiosaura žijícího v Severní Americe a Evropě liší. Je možné, že také patří do rodu brachiosaurus, ale mnozí paleontologové si myslí, že je to samostatný rod. Tento dinosaurus se jmenuje giraffatitan. Stále přibývá důkazů, že africký brachiosaurus, správněji giraffatitan, je samostatný rod.


Perm

16. srpna 2014 v 10:23 | blogplateosaurus |  Geologická období
Podnebí a kontinenty
V permu existoval jediný kontinent- Pangea. Okolo tohoto obrovského kontinentu byl obrovský oceán- Panthalassa. Dalšími, podstatně menšími oceány byly- Paleotethys a Tethys. V permu nebylo sice tolik kyslíku jako v karbonu, ale bylo ho mnohem více než dnes. Klima bylo různé v různých částech planety. Velkou část země tvořila velice suchá území, další velkou část planety tvořily rozsáhlé lesy, kde bylo vlhko.
obojživelníci
Přestože v permu ještě nežili žáby, mloci a ani cecílie, tak se velice dařilo obojživelníkům. Například eryops měřil 2 metry a žil především ve vodě. Mnoho tehdejších obojživelníků mělo pancíře. Obojživelníci s pancířem vedli obojživelný či suchozemský život. Jedním z menších pancéřnatých obojživelníků byl 40 centimetrů dlouhý cacops. Žil ve vodě i na souši. Mnoho permských obojživelníků náleželo do skupiny reptilomorpha. Tito obojživelníci měli blíže plazům, ptákům a savcům, než k dnešním obojživelníkům. Plazi, ptáci i savci také patří do skupiny reptilomorpha. Tito obojživelníci však nebyli předchůdci plazů, ale byli vedlejší vývojovou větví reptilomorphů, protože plazi se objevili již v karbonu. Tito objživelníci také připomínali plazi a žili především na souši. Do této skupiny patřila také seymouria. Nejznámějším obojživelníkem ze skupiny reptilomorpha byl diadectes. Nejzvláštnější na něm je to, že se živil rostlinami, což mezi dnešími obojživelníky nenajdeme. Diadectes byl mohutný tvor o délce 3 metry. Dlouho si paleontologové mysleli, že to byl plaz. Plaz to sice nebyl, ale je s nimi blízce příbuzný.
Diadectes:

plazi
V permském období dosáhli plazi ze skupiny parareptilia svého největšího rozmachu. Do této skupiny patřili první plazi, kteří se vrátili do vody. Mesosauridi žili v raném permu. Mesosaurus je nejznámějším přislušníkem této čeledě. Jeho potravou byly ryby. Většina parareptilanů se vyvíjela na souši. Jedním z těchto primitivních plazů je milleretta. Měřila 60 cm a byla rychlým a mrštným lovcem hmyzu. Žila ve svrchním permu. Díky své rychlosti mohla včas uniknou před velkými predátory. Úspěšnost skupiny parareptilia dokazuje velikost některých druhů. Zástupci čeledě pareiasauridae byli jedni z největších tvorů své doby a žili po celé Pangee. Je překvapivé, že existovali jen zhruba pět milionů let. Byli to obrnění a podsadití býložravci, měli krátké krky. Jedním ze zástupců této skupiny je scutosaurus. Také pokročilejší plazi, tedy diapsidi se vyvíjeli. Někteří z diapsidů se stali prvními obratlovci, kteří dokázali létat. Nebyl to však aktivní let, ale jen plachtění ze stromu na strom. Tento tvor byl nalezen na Madagaskaru a jmenuje se coelurosauravus. Přesto, že dokázal plachtit, tak to nebyl přímý předchůdce pterosaurů, kteří se objevili až v triasu.
shora dolů : milleretta, mesosaurus, scutosaurus a coelurosauravus

pelykosauři
Pelykosauři jsou obecně považováni za plazy, přestože mají nesrovnatelně blíže k savcům. Jednou z nejúspěšnějších čeledí je čeleď ophiacodontidae. Byli to ti vývojově nejprimitivnější synapsidi, protože se objevili již v karbonu. Ještě obávanějším tvorem spodního permu byl varanops. Byl to jeden z tehdejších vrcholových predátorů. Casea byla na rozdíl od svých příbuzných býložravec, žila ve svrchním permu a byla dlouhá přes jeden metr. Třímetrový býložravec edaphosaurus byl největším tvorem své doby. Žil již od karbonu před 300 miliony let, až do permu před 275 miliony let. Bezesporu nejúspěšnější skupinou synapsidů je skupina sphenacodontia. Objevila se v karbonu před 305 miliony let a i v dnešní době se jí velice daří. Do této skupiny totiž patří také pokročilejší synapsidi- therapsidi (včetně savců). Ti ze skupiny sphenacodontia, kteří nebyli therapsidy, byli vrcholovými predátory své doby. Dimetrodon byl největší predátor své doby, na délku měl přes tři metry. Na zádech měl plachtu na zahřívání. To dokazuje, že i když byl příbuzný se savci, tak si ještě nedokázal udržovat stálou tělesnou teplotu. Takřka určitě svá mláďata nekrmil mateřským mlékem a nohy měl vybočené do stran. Přestože patří mezi pelykosaury, tak má blíže k therapsidům než k edaphosaurovi. Nejúspěšnější skupinou sphenacodontidů jsou therapsidi.
dimetrodon:

therapsidi
Nejúspěšnější skupinou synapsidů jsou therapsidi. Vznikli před 275 miliony let a dodnes se therapsidům daří. Někdy se therapsidům říká savcovití plazi, to je ale výraz nesprávný. Ve skutečnosti mezi therapsidy patří savci a mnoho dalších skupin, které jsou příbuzní se savci. Jedněmi z nejprimitivnějších therapsidů jsou dinocephalové. Mezi ně patřili skuteční obři jako například moschops. Byl to obrovský býložravec. Měl zpevněnou lebku, aby vydržela kruté souboje samců o samice. Dalším z býložravých dinocephalů je estemmenosuchus, který měl na hlavě podivné růžky. Mezi dinocephaly patřili také predátoři, ale nejobávanější predátoři své doby patřili do jiné, savcům mnohem podobnější skupiny therapsidů. Patřili do skupiny gorgonopsia. Tato skupina žila ve středním a svrchním permu, přičemž na konci permu vymizela. Do této skupiny patřili predátoři. Jedním z největších byla inostrancevia. Se svou třímetrovou délkou a obrovskými zuby byla velice obávaným predátorem, před kterým si žádný tehdejší býložravec nemohl být jist životem. Ve svrchním permu se objevuje skupina therapsidů- cynodontia. Tito tvorové pravděpodobně byli pokrytí srstí a byli teplokrevní. Jedním z nejstarších známých cynodontů je procynosuchus, který žil obojživelným způsobem života.
procynosuchus:

Hromadné vymírání
Na konci permu se odehrálo největší hromadné vymírání, jaké kdy tato planeta poznala. Pravděpodobně bylo způsobeno sopečnými erupcemi, které následně vyvolaly obrovský vzestup globální teploty. Vyhynuli obrnění pareiasauriadi, pelykosauři, draví gorgonopsiani, trilobiti, acanthodii a mnoho dalších skupin. Vyhynulo zhruba 90% všech živočichů. Pak nastalo období triasu a vyhynulé živočichy nahradily nové skupiny, jako například dicynodonti a archosauři. Tyto skupiny sice existovaly i v permu, ale žily ve stínu jiných skupin.

giganotosaurus

15. srpna 2014 v 10:01 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka: až 15 metrů
hmotnost: až 8 tun
období: počátek svrchní křídy
Výskyt: Jižní Amerika
čeleď: carcharodontosauridae

Giganotosaurus je třetí největší dosud známý masožravý dinosaurus, větší velikosti z masožravců dosahovali jen spinosaurus a oxalaia. Giganotosaurus byl vrcholový predátor svrchnokřídové Jižní Ameriky. Přestože to byl vrcholový predátor, tak skus jeho čelistí byl slabší než skus čelistí lva, přestože byl padesátkrát větší. Giganotosaurovy zuby byly velice ostré a přes nepříliš silný skus z oběti vyrval veliký kus masa. Jeho taktika byla přiběhnout, vyrvat maso a utéct. Poté stačilo jen vyčkávat, než obět uhyne. Je pravděpodobné, že lovil ve smečkách. Je dokonce možné, že smečka giganotosaurů dokázala ulovit i dospělého argentinosaura, tedy toho největšího dosud známého dinosaura. Nemáme však žádné důkazy, že by lovili i dospělé jedince. Dospělý argentinosaurus vážil více než desetkrát tolik co giganotosaurus, proto je jasé, že jeden giganotosaurus by dospělého argentinosaura ulovit nedokázal, smečka možná ano. Je také možné, že ani smečka nedokázala zabít dospělce. Pravděpodobnější je, že lovili mladé, nemocné či zraněné jedince. I mladý argentinosaurus byl mnohem větší než giganotosaurus. Pokud je skutečně lovili, tak se vystavovali velikému nebezpečí. Je takřka jisté, že při lovu na tak velkou kořist se často stávalo, že byl predátor rozdrcen. Mnohem častěji lovili menší dinosaury, například různé ornithopody. I přes obrovskou velikost byl giganotosaurus velice rychlý. Je dokonce možné, že dokázal běhat rychlostí 45 km/h , ale takovou rychlost nemohl udržet moc dlouho, což je vzhledem k jeho osmitunové hmotnosti logické. Jeho velice blízkým příbuzným je mapusaurus. Giganotosaurus před 96 miliony let vyhynul, stejně jako všichni carnosauři. Na místě vrcholových predátorů jižní polokoule carnosaury vystřídali abelisauridi.


toxodon

14. srpna 2014 v 10:05 | blogplateosaurus |  Fauna kenozoika
řád: notoungulata
hmotnost: 1500 kg
potrava: rostliny
období: pliocén a pleistocén
výskyt: Jižní Amerika

Toxodon byl velký vyhynulý savec z řádu notoungulata. Žil v Jižní Americe, která tehdy byla obrovským ostrovem a žila tam úplně jiná zvířata než na ostatních kontinentech. Kdysi převládala domněnka, že byl obojživelný jako dnešní hroši. Poté si paleontologové uvědomili, že jeho stavba těla je vhodnější pro život na souši. Jeho zkameněliny bývají nalézány v suchých oblastech. Podle zubů se toxodon živil nejen tuhými travinami, ale také okusoval listy keřů. Toxodon byl jedním z největších býložravců Jižní Ameriky. Vyskytoval se v Jižní Americe před 2,6 miliony lety až do konce pleistocénu. Byl popsán v roce 1837 a objevil ho Charles Darwin. Toxodona známe z mnoha fosílií. Je pravděpodobné, že patřil mezi nejúspěšnější velké savce své doby. Toxodon měl krátké a silné končetiny. Toxodon měl neobvyklý způsob pohybu, došlapoval na prsty, ne na kopyta. Na dospělého toxodona se odvážil zaútočit jen málokterý predátor. Při útoku na toxodona se mohlo stát, že predátor bude zabit. Toxodon mohl velice nebezpečně kopnout, ale pokud predátora zavalil, tak byl s predátorem konec. Když se mezi Amerikami vytvořil pevninský most, tak se do Jižní Ameriky přemístili někteří predátoři, jako například smilodon. Smilodon mohl toxodona ulovit, ale také pro něj to bylo velice nebezpečné. Toxodon vyhynul poměrně nedávno. Jeho vyhynutí možná způsobili lidé, je také možné, že za jeho vyhynutím stály změny klimatu.


Zebra kvaga

13. srpna 2014 v 10:59 | blogplateosaurus |  Vyhubení živočichové
Zebra kvaga je vyhubený poddruh zebry. Vyskytovala se v Jižní Africe. V kohoutku byla vysoká okolo 130 centimetrů a dlouhá byla okolo dvou a půl metru. Nejbližší příbuznou této vyhubené zebry je zebra stepní. Měla bílé břicho a nohy, na hlavě a krku měla bílé pruhy, boky a záda měla hnědé. Na trupu neměla pruhy pravděpodobně proto, že v té oblasti kde žila, nežilo přiliš šelem ani much. O chování kvagy ve volné přírodě se toho mnoho neví. Živila se především spásáním trávy a když byl nedostatek potravy, tak se zřejmě živila listím. Často se také používá název kwaga.

Na počátku 19. století žila zebra kvaga ve velikých stádech v Jížní Africe. Poté se na jih Afriky dostali evropané a začali kvagy hromadně vybíjet. Vybíjení bylo tak rychlé, že je zoologové nestačili převézt do zoologických zahrad. V roce 1878 byla zastřelena poslední kvaga ve volné přírodě. Kvagy byli ještě chovány v různých ZOO, ale bohužel byly většinou staré nebo neschopné rozmnožování. Poslední kvaga uhynula 12. srpna 1883. Naštěstí stále existuje naděje, že kvaga bude opět existovat. Díky příbuznosti se zebrou stepní je možné, že se ji někdy podaří naklonovat.


Nový prehistorický park 7: Do Mongolska za svrchní křídy 4/4

12. srpna 2014 v 10:12 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Je hluboká a tichá noc. Nigel a jeho tým v klidu spí. V tom se Nigel probudí a v dálce asi 30 metrů vidí velociraptora. Na takovou vzdálenost ještě přístroj nepípá. Naštěstí se nezdá, že by si jich velociraptor všímal. Velociraptor běží a přitom kouká na zem. Pravděpodobně loví nějakého savce. Pak Nigel nahlas zařve a velociraptor utíká. Poté Nigel vidí v lese něco mnohem, mnohem nebezpečnějšího. Vidí predátora 225x většího než je velociraptor. Vidí vrcholového predátora této oblasti - tarbosaura. Tento tarbosaurus naštěstí jen hledá místo na spaní. Tarbosaurus usnul, ale jen 40 metrů od tábora. Když se vzbudí, tak bude hrozit velké nebezpečí. Nigel konečně usnul. Probudí se až v osm hodin ráno. Nigel zjistil, že tarbosaurus už odešel. Všude kolem létají různí ptáci. Nigel pozoruje zdejší ptáky. Ostatní pak probudí pád stromu. Nigel:,,Támhle je nemegtosaurus. Je to poměrně velký sauropod a jako ostatní sauropodi láme stromy, aby se dostal na všechny listy." V dálce vidí stádo gallimimů. Pak Nigel vyráží na pátrání po therizinosaurovi. Cestou vidí dvě saichanie, pravděpodobně ty z toho stáda, které včera přivezl. Poté Nigel pozoruje stádo protoceratopsů. Pozorování se Nigel zdrží jen krátce, protože chce přivézt therizinosaura. Jede asi hodinu zdejší krajinou a jediné, co vidí, jsou shantungosauři, ty již přivezl. Zatím Nigel nenašel nic, co by naznačovalo přítomnost therizinosaura a je již poledne. Poté Nigel ovidí v písku tříprstou stopu. Ta stopa bude určitě patřit nějakému dinosaurovi ze skupiny theropoda. Ta stopa je skutečně velká, proto je jasné, že bude buď dravého tarbosaura nebo býložravého therizinosaura. Nigel doufá, že ta stopa patří therizinosaurovi. Nigel zahlédne další stopy a vyráží směrem za nimi. Poté vidí okousané stromy. Na zemi Nigel zahlédl určující věc. Na zemi u stop leží trus. Nigel okamžitě pozná, že je to trus býložravce. Teď si je Nigel jistký, že jede za therizinosaurem. Pak jeden člen Nigelova týmu uvidí v dálce therizinosaura. V autě se mu přiblíží na třicet metrů. Nigel vyleze z auta a vzal si časový portál a jeho spouštěč. Má plán, jak therizinosaura přivézt. Nigel ho pomalu obejde. Dostal se pět metrů před therizinosaura a nastavuje časový portál. Láká ho do něj. Therizinosaurus chvíli pozoruje toho tvora, kterého ještě nikdy neviděl. Bohužel po chvíli o něj ztratí zájem a svými drápy strhává listy ze stromu a strká si je do pusy. První plán nevyšel, Nigel má však náhradní. Členové jeho týmu začnou nahlas řvát a autem se přiblíží therizinosaurovi na metr. Therizinosaurus se poleká a míří přímo do časového portálu. Sedmá výprava je u konce. Bob therizinosaura uspal a převezl do výběhu. Ve výběhu je především písek, ale i tři stromy a napajedlo. Bob vybudoval také přístřešek, aby therizinosaurovi nebylo horko. Výběh pro carcharodontosaura je již hotový, ale není dostatečně zpevněný, takže by mohl zase utéct. Proto musí být stále v provizorním výběhu. Všem zvířatům se zde daří. Nigel se jde podívat na ty dinosaury, které přivezl v této výpravě- protoceratopse, shantungosaura, gigantoraptora, saichanii a therizinosaura.

therizinosaurus:

Cílem příští výpravy budou jedni z úplně prvních dinosaurů a obrovský dravec saurosuchus. Zítra napíši článek do rubriky vyhubená zvířata.

Karbon

11. srpna 2014 v 11:35 | blogplateosaurus |  Geologická období
Podnebí a kontinenty
V karbonu bylo velice mnoho deštných pralesů. Rostlin bylo jako nikdy v historii této planety. To ovlivňovalo složení atmosféry. Zatímco dnes je 21% kyslíku, v karbonu bylo 35% kyslíku. Takřka všude na souši bylo horko a vysoká vlhkost. Jen póly byly zmrzlé. Největší kontinent byla Gondwana, rozkládala se na jižní poloukouli. Severněji byly menší kontinenty. Později se všechny kontinenty spojily v jeden kontinent- Pangeu.
Oceány
Na konci devonu bylo rozsáhlé hromadné vymírání. Způsobilo velké změny u členovců. Starší typy členovců jakými byli trilobiti a kyjonožci v karbonu přežívali, ale v karbonu žilo mnohem méně druhů z těchto skupin než v předchozích obdobích. V karbonu a permu existoval jen jediný řád trilobitů- proetida. Jejich místo nahrazují korýši, kterým se daří dodnes. V karbonu se objevil nový řád plžů- plicnatí. Také u obratlovců jsou na rozhraní devon/karbon velké změny. Na konci devonu vymírá skupina vodních obratlovců, která byla v devonu velice úspěšná- placodermi. Na konci devonu vyhynulo velice mnoho druhů žraloků a acanthodiů. Žraloci ustoupili a stali se vzácnými. Až v jurském období začne velký rozmach žraloků, který trvá dodnes. Místo starších obratlovců nahradí pravé ryby. Ty se objevily již v siluru, ale až v karbonu se stávají dominantní skupinou moří a oceánů.
platysomus- jedna z karbonských ryb
Obrovší suchozemští členovci
Obrovské množství kyslíku přispělo k vývoji členovců. Zatímco dnes jsou suchozemští členovci malí, tak v karbonu tomu bylo jinak. Arthropleura byla příbuzná dnešních stonožek a mnohonožek, ale v jednom se od nich výrazně lišila. Na délku měřila okolo dvou metrů. Přestože si s tím ani paleontologové nejsou na 100% jisti, tak je pravděpodobné, že se živila rostlinami. V karbonských bažinách o potravu rozhodně neměla nouzi. Je to vůbec největší dosud známý suchozemský členovec.
Další skupinou členovců je létavý hmyz. V karbonském období dosahoval hmyz mnohem větší velikosti než dnes. Bojophlebia byla jepice o rozpětí křídel 50 cm. Stejně jako u dnešních jepic žila většinu času pod vodou jako larva a křídla jí narostla těsně před koncem jejího života. Je pravděpodobné, že stejně jak její dnešní příbuzní v dospělosti nepřijímala potravu. Bojophlebia byla nalezena na území České republiky. Dalším hmyzem z té doby je meganeura- obří vážka s rozpětím křídel 75 cm. Podobně jako současné vážky byla meganeura obávaný predátor. Dokázala ulovit většinu tehdejšího hmyzu a pravděpodobně i menší obojživelníky.

Obojživelníci
Obojživelníci se objevili již v devonu, ale až v karbonu dosáhli obrovského rozmachu. Výhodou pro obojživelníky bylo vlhko. Někteří obojživelníci byli obrovští, jako například eogyrinus. Měřil čtyři a půl metru na délku a byl vrcholovým predátorem. Všichni obojživelníci jsou masožraví a karbonští nebyli výjimkou. Crassigyrinus měřil dva metry. U mnohých karbonských obojživelníků dochází ke zkracování končetin. Například crassigyrinus měl končetiny velice krátké, protože žil ve vodě a končetiny ve vodě překážejí a je výhodnější je nemít. Například phlegethontia končetiny neměla. Díky absenci končetin plavala rychleji než jiní obojživelníci. Na délku měřila metr a její fosílie byly nalezeny také v České republice.
phlegethontia:

Obratlovci plně přizpůsobení životu na souši
Obojživelníci jsou vázáni na vodu. Svá vajíčka musejí klást do vody nebo do velice vlhkého prostředí. Ani dospělci se nemohou příliš vzdalovat od vody, protože pokud vyschnou, tak uhynou. V karbonu se objevuje nová skupina obratlovců, která již na vodu vázaná není - amniotes. Do této skupiny patří plazi, ptáci a savci. Jediné, čím jsou zástupci této skupiny vázáni na vodu je to, že musejí pít. Již v karbonu, zhruba ve stejnou dobu se objevily obě dvě hlavní vývojové větve- sauropsida (skupina do které spadají plazi a ptáci) a synapsida (savci a jejich příbuzní, kteří jsou někdy nesprávně označovaní jako savcovití plazi). Jedním z prvních sauropsidů byl hylonomus. Měřil na délku 20 cm a živil se menším hmyzem, přičemž větší hmyz ho mohl ulovit. Na konci karbonu a začátku permu žil synapsid jménem edaphosaurus. Tento býložravec měřil 3 metry a byl to vůbec první velký skutečně suchozemský obratlovec.

hylonomus:

edaphosaurus:

matamata třásnitá

10. srpna 2014 v 9:40 | blogplateosaurus |  Plazi
výskyt: Jižní Amerika
hmotnost: 15 kg
potrava: malé ryby a vodní bezobratlí
zařazené: želvy,matamatovití
nebezpečí: lidé, aligátoři
český název: matamata třásnitá
latinský název: Chelus fimbriata

Matamata třásnitá je jedna z nejstarobylejších současných želv. Žije v Jižní Americe a to především v povodí řek Amazonka a Orinoko. Matamata má zvláštní způsob lovu, je velice dobře maskovaná, její krunýř vypadá jako kus kůry a její hlava připomíná list. Pro ryby je to dokonalá past. Ve chvíli, kdy ryba proplave kolem ní, tak dlouhý krk velice rychlým pohybem vysune a drobnou rybu chytí a má potravu. Na nohou má pět prstů spojených plovací blánou, avšak není to dobrý plavec. V přírodě obývá tekoucí vody s nízkou hladinou vodního sloupce, aby mohla kráčet po dně a současně dosáhla na hladinu a mohla se v klidu nadechnout vzduchu. Matamata má zploštělý krk a hlavu ve tvaru trojúhelníku. Matamata třásnitá žije od pliocénu.

Nový prehistorický park 7: Do Mongolska za svrchní křídy 3/4

9. srpna 2014 v 15:01 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Nigel by do Nového prehistorického parku rád přivezl obrovského gigantoraptora, láká ho do časového portálu. Avšak gigantoraptor o to podivné stvoření nejeví zájem. Nigel se rozhodl, že gigantoraptora naláká na kus masa. Maso vhodil do časového portálu. Gigantoraptor běží za masem a už je v Prehistorickém parku. Bob ho přemístil do provizorního výběhu. Až Nigel přijede, tak se s ním Bob poradí, jaký výběh mu bude nejvíce vyhovovat. Nigel v pravěkém Mongolsku řeší problém, za chvíli se začne stmívat a jediné bezpečné místo na přespání je les, kde může Nigel vylézt na strom. Avšak les je odsud asi hodinu jízdy. Když Nigel jede dál, tak v dálce spatří shantungosaury. Ty přivezl tento den ráno a tak je nebude přivážet. V dálce Nigel vidí oviraptora. Jede dál směrem do lesa, ale pak začíná změna plánu. Nigel zahlédl stádo saichanií. Jsou to mírumilovní býložravci, ale predátor si na ně troufá, jen když je zoufalý. Protože jsou chráněni velice silným brněním, jen břicho mají zranitelné. Na konci ocasu mají palici, která jediným úderem predátora zabije. Nigel by je rád přivezl do Prehistorického parku. Nastavuje a otevírá časový portál a saichanie míří správným směrem. Časovým portálem prošly tři a Bob je přemístil do provizorního výběhu. V Prehistorickém parku se staví výběh pro carcharodontosaura.
Akce s lákáním a procházením saichanií trvala deset minut a již se stmívá a za 10 minut bude úplná tma. Nigel po okolí svítí, aby brzy spatřil predátory. Ve světle zahlédl smečku dvou velociraptorů. Tito drobní predátoři lovili spíše menší obratlovce, mláďata dinosaurů a menší druhy dinosaurů, vzhledem k tomu, že vážili 20 kg. Přesto dokázali zabít kořist vážící zhruba 300 kg, ale častěji lovili menší kořist. Je nepravděpodobně, že by útočili na něco, co nikdy neviděli. Jsou padesát metrů od auta, ale auta si vůbec nevšímají. Velociraptoři momentálně útočí na mládě protoceratopse, avšak poté přiběhne celé stádo, a přestože protoceratopsové nejsou příliš velcí, tak jsou dostatečně velcí, aby odehnali drobné predátory. Teď je už úplně tma a všichni členové Nigelova týmu jsou již v bezpečí na stromech. Když Nigel jede dál, tak uvídí spícího tarbosaura. Tohoto velikého predátora objede z veliké dálky. O dvacet minut později konečně Nigel spatřil les. Vjel do lesa a zaslechl všechny členy svého týmu. Nigel: ,,Omlouvám se, že jsem přijel tak pozdě, mám ale i dobrou zprávu. Přivezl jsem tři saichanie. Támhle létají nějací pterosauři. Asi již půjdeme spát. " Ještě před spaním Nigel umístil okolo tábora elektrické dráty a přístroj, který v případě že se v okolí pohybuje něco velkého udělá velice hlasitý zvuk, který všechny členy týmu probudí a dinosaura odradí, tedy snad. Nigel a jeho tým šli spát. První den výpravy byl úspěšný, Nigel přivezl již 4 druhy dinosaurů.
Přihodí se v noci něco nepřijemného? Přiveze další den Nigel therizinosaura?

Návrat do vody 5 : původ plesiosaurů

8. srpna 2014 v 10:20 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
Tato část návratu do vody bude poslední, ve které se budu věnovat triasu. V této části bude trias a spodní jura.

Návrat do vody 5 : původ plesiosaurů

Skupinu sauropterygia rozdělujeme na tři skupiny: placodontia, nothosauria a pistosauroidea. Pro první dvě skupiny znamená konec triasu zánik, avšak skupina pistosauroidea žije od počátku triasu až do konce křídy. Nejstarším dosud známým zástupcem této skupiny je corosaurus z doby před 247 miliony let. O něco později žil cymatosaurus. Ostatní zástupce této skupiny rozdělujeme na skupiny pistosauroidea a plesiosauria. V mnoha starších knihách (i když některé ty ,,starší knihy,, nejsou tak staré) bývají všichni zástupci skupiny pistosauroidea (kromě plesiosaurů) řazeni mezi nothosaury. Pistosaurus žil ve středním triasu, měřil tři metry a živil se rybami. Má mnoho znaků podle kterých víme, že je příbuzný plesiosaurů. Jeho lebka a páteř má znaky plesiosaurů, ale velká část kostry spíše připomíná nothosaury. Kdysi existovala teorie, že se plesiosauři vyvinuli z nothosaurů, dnes však víme, že není pravdivá, protože se první pistosauroidi vyvinuli ve stejné době jako nothosauři a plesiosauři jsou jedinou skupinou pistosauroidů, které žila v juře i v křídě. Skupiny nothosauria a pistosauroidea se vyvinuli ze stejného předka, který pravděpodobně měl více znaků společných s nothosaury něž s plesiosaury a nothosauři si zachovali některé primitivní znaky, stejně jako si je zachovali první pistosauroidi. Je pravděpodobné, že právě proto kostra pistosaura spíše připomíná kostru nothosaurů, než jeho příbuzných plesiosaurů.
pistosaurus:

Nejstarší pozůstatky plesiosaurů jsou staré 203 milionů let, tedy těsně před koncem triasu. Nejstarší zástupci skupiny plesiosauria patří do čeledě rhomaleosauridae. Pozdější plesiosauři se rozdělují do dvou skupin - pliosauridae a plesiosauroidea. Obě dvě skupiny pocházejí ze spodní jury. Jedním z prvních plesiosauroidů byl plesiosaurus. Živil se rybami a na délku měřil přes 3 metry. Plesiosauři měli dlouhý krk, malou hlavu a slabý skus a živili se menšími rybami. Naproti tomu jejich příbuzní pliosauři měli krátký krk, velikou hlavu, kterou využívali především proto aby vyvinuli velice silný skus a jejich potravou byli plesiosauři, ichtyosauři, mořští krokodýli a velké ryby. Pliosauři vyhynuli v průběhu křídy, zatímco plesiosauři žili až do konce křídy. V období triasu vznikla další skupina plazů, která původně žila na souši. Většina zástupců této skupiny se přemístila do sladkých vod, kde se z nich stali vrcholový predátoři. Někteří se vydali do oceánů lovit ryby. Tou skupinou jsou krokodýli.

plesiosaurus:

příště : mořští krokodýli

majungasaurus

7. srpna 2014 v 12:40 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
Dnes jsem již napsal článek tiktaalik a teď je tu další článek.

majungasaurus

čeleď: abelisauridae
hmotnost: až 1500 kg
délka: okolo 8 metrů
potrava: maso
Majungasaurus byl velký abelisauridní theropod. Patří do jiné skupiny masožravých dinosaurů, než většina tehdejších masožravců. Majungasaurus byl nalezen na Madagaskaru, který byl i tehdy ostrovem. Byl madagaskarským vrcholovým predátorem. Lovil tak, že se kořisti zakousl do krku a stiskem jí zlomil vaz. Při lovu využíval silného skusu čelistí, které měl podstatně silnější než carnosauři (např. allosaurus, či carcharodontosaurus), ale slabší než dinosauři z čeledi tyranosauridae. Jeho lebka byla dlouhá okolo 60 centimetrů. Majungasaurus měl velice krátké přední končetiny, které k lovu, ani k boji nepoužíval. Ve srovnání s většinou masožravých dinosaurů byl mozek majungasaura malý. Lovil především sauropody. Neběhal příliš rychle, jeho maximální rychlost byla pravděpodobně 25 km/h. K lovu sauropodů to však bohatě stačilo. Později byl nalezen další dinosaurus, který byl pojmenován majungatholus Zjistilo se však, že jde o majungasaura a protože jméno majungasaurus bylo starší, tak se tento dinosaurus jmenuje majungasaurus. V období sucha byla o potravu nouze a tehdy se živil i jinými druhy dinosaurů. Paleontologové nalezli na kostech majungasaura otisky zubů jediného velkého predátora v této oblasti-majungasaura. Neví se jestli aktivně lovil zástupce svého druhu a nebo jen snědl mršinu jiného majungasaura. Jedno ale víme jistě, majungasaurus byl přinejmenším občas kanibal. Vyhynul na konci období křídy při hromadném vymírání. Krátce byl v dokumentu Planeta dinosaurů ve třetím díle Poslední zabijáci. Majungasaurovi se věnuje celý první díl Jurského bojiště.

Popis k obrázku: Majungasaurus odhání drobného predátora rahonavise.

tiktaalik

7. srpna 2014 v 9:35 | blogplateosaurus |  Fauna paleozoika
zařazení : lalokoploutví
období: svrchní devon
potrava: ryby

Přestože byl tiktaalik stále ryba, tak byl příbuznější tetrapodům (obojživelníkům, plazům, ptákům a savcům) než ostatním rybám, proto bývá často řazen k obojživelníkům. Tiktaalik žil v mělkých mořích, jezerech a řekách, kde lovil jiné ryby. Dýchal žábrami i plícemi a uspořádání jeho ploutví bylo odlišné od současných ryb. Hřbetní ploutev neměl, ocasní ploutev byla spíše již ocas. Měl jen břišní a řitní ploutve, které již připomínaly končetiny. Uspořádání kostí se u tiktaalika začíná podobat tetrapodům. Oči měl na vrcholu hlavy. Jeho fosílie byli nalezeny na Ellesmerově ostrově u Kanady v roce 2004. Tiktaalik byl rychlý plavec, jehož kořistí byli menší ryby, avšak také se mohl stát kořistí větších ryb. Proti těmto větším rybám se nemohl bránit avšak měl jeden způsob, kterým si mohl zachránit život. Jeho ploutve byly velice silné a je pravděpodobné, že se dokázal pohybovat po souši. Rozhodně se na souši rychle nepohyboval, ale jeho nepřátelé se tam nedokázali pohybovat vůbec. Existuje sice teorie, že některé dravé ryby z té doby se mohly také pohybovat po souši, ale není příliš pravděpodobná a i kdyby to dokázaly, tak jen velice pomalu. Po souši se pohyboval takzvaným odpichováním od povrchu souše. Tato schopnost má ještě jednu výhodu. Když vyschne jezero, většina ryb umírá, avšak tiktaalik se mohl přesunout do jiného jezera. Byl v dokumentu Triumf obratlovců a také v v Armagedonu zvířecí říše. Tiktaalik nebo nějaký jeho blízký příbuzný je předkem všech pozdějších obratlovců.

Dnes bude ještě jeden článek.

Vyhodnocení Prvohorní soutěže

6. srpna 2014 v 11:21 | blogplateosaurus |  Soutěže
Nakonec jsem uznal i neúplnou odpověd z 3. kola u druhé otázky za dva body.

V minulém kole jste všichni odpověděli dobře na všechny otázky, kromě páté. Na tu odpověděl dobře jen Dinosaurss, Martinoraptor odpověděl dobře jen geologické období a HAAS na ni odpověděl špatně. Tvor na obrázku byla wiwaxia. Právě tato otázka rozhodla o tom, jak vlastně soutěž dopadne.

Na třetím místě se umístil Martinoraptor. Měl 41 bodů, přičemž maximální počet bodů byl 48. Na diplom chtěl obojživelníka jménem crassigyrinus.

Na druhém místě se umístil HAAS, který měl 44 bodů, přičemž maximální počet bodů byl 48. Na diplom chtěl nějaké zvíře z permu, tak jsem mu vybral scutosaura.

Na prvním místě se jako vždy umístil Dinosaurss, který měl 46 bodů, přičemž maximální počet bodů byl 48. Kromě jedné otázky v prvním kole (na kterou odpověděli špatně všichni), odpověděl na všechny otázky správně. Na diplom chtěl anomalocarise, tak jsem mu vybral anomalocarise z dokumentu První život (někdo ho zná pod názvem Počátky života)


Nový prehistorický park 7: Do Mongolska za svrchní křídy 2/4

5. srpna 2014 v 11:02 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Nigel jede přímo k protoceratopsům, protože je chce přivézt do Prehistorického parku, avšak je to nebezpečné. Protoceratops váží 180 kilogramů a jeho bezzubý zobák je velice silný. Nigel se k nim opatrně přibližuje. Teď je ale problém, Nigel zahlédl velociraptora, ten občas loví protoceratopse, ale tentokráte nechce riskovat zranění, či dokonce rozdrcení, tak neloví. Nigel otevírá časový portál a láká do něj stádo protoceratopsů. Protoceratopsové si myslí, že je pro ně nebezpečný a proto udělají ochranný kruh. Náhle však protoceratopsové utíkají přímo do otevřeného časového portálu. V Prehistorickém parku je pět protoceratopsů ve svém výběhu. V pravěkém Mongolsku Nigel už pochopil proč utíkají, za nimi se totiž žene predátor. ,,Támhle je alectrosaurus, pět metrů dlouhý predátor, to je nebezpečné. Rychle nasednout do auta, žene se za námi." Naštěstí není tak rychlý jako auto. Nigel spatřil v dálce nějaké dinosaury, jede směrem k nim. Když se přiblíží, tak zjistí, že to jsou nějací velcí dinosauři a když se přiblíží ještě blíže, tak zjistí, že to je stádo shantungosaurů. To jsou jedni z největších hadrosaurů a zároveň z největších dinosaurů skupiny ornithischia. Dosahují hmotnosti 16 tun, to je takřka jako tři sloni. Je jich tu asi pět, ty by Nigel mohl chovat v Prehistorickém parku. Tito býložravci nejsou vůbec agresivní a prohlíží si toho malého tvora, kterého ještě nikdy neviděli. Nigel odjíždí kus od nich a směrem kam jdou nastavuje časový portál a láká je do něj. První shantungosaurus prochází a za ním další. Celkem prošlo pět těchto obrů. Když vešli do Prehistorického parku, tak zlomí plot jednoho provizorního výběhu, ale naštěstí se je podařilo uspat a přemístit do výběhu, jehož plot je dostatečně silný, aby ho nemohli rozbít. Nigel byl v pravěku jen tři hodiny a již přivezl dva druhy dinosaurů.
shantungosaurus:

Teď, když je zpět v současnosti, tak jde zkontrolovat, jak se daří zdejším dinosaurům. Nejprve se jde kouknout na stádo protoceratopsů, které přivezl před dvěma hodinami. Daří se jim celkem dobře, jen jsou trochu neklidní z nového prostředí a tak útočí na plot, ale snad se to zlepší. Pak se jde Nigel podívat na smečku utahraptorů, které přivezl při své první výpravě, naštěstí se jim dobře daří. Poté se jde podívat na mládě indricotheria, které je staré 12 dní a přesto váží 350 kg. Nigel vjíždí zpět do křídy, aby přivezl therizinosaura. Okolo je poušť, v níž jsou občas nějaké stromy. Nigel zahlédl jezero, kam chodí zvířata pít, ale potom uslyší řev obrovského predátora - tarbosaura. Raději se od jezera vzdálí. Nigel jede pouští, ale je to spíše polopoušť, protože nějaká vegetace zde přeci jenom je. V tom Nigel zahlédne therizinosaura, ale ten se ho poleká a schová se do hustého lesa. Pak nNigel spatří obrovského oviraptorida - gigantoraptora. Zástupci této skupiny byli menší než dospělý člověk, gigantoraptor byl vyjímkou, jeho hmotnost nění přesně známá, ale pravděpodobně největší jedinci vážili i přes 3 tuny. Byl to všežravec a Nigel neví, jestli by pro něj byl nebezpečný, ale rád by ho přivezl do Prehistorického parku. Nastavuje časový portál a láká do něj gigantoraptora.
gigantoraptor:

Přiveze Nigel gigantoraptora, nebo ho gigantoraptor zabije ?

Prvohorní soutěž - 4. kolo

4. srpna 2014 v 9:45 | blogplateosaurus |  Soutěže
Průběžné výsledky soutěže: Dinosaurss má 34 bodů, HAAS má 33,5 bodů a Martinoraptor má 29,5 bodu. Na druhou otázku odpověděl správně jen Dinosaurss, ostatní za druhou otázku získali 1,5bodu, protože nenapsali, že póly byly zmrzlé, na ostatní otázky všichni odpověděli správně. U první otázky jsem uznal i odpověď vážka i když správněji by to mělo být meganisoptera.

1- Do jaké čeledě patřil dinogorgon a čím se živil ?
2- V jakém období vznikli synapsidi ?
3- V jakém období žila skupina dinocephalia ?
4- Do jakého kmene živočichů patřil pneumodesmus, v jakém žil geologickém období a čím je tento tvor významný?
5- Co je to za živočicha a v jakém žil geologickém období ?
6- Co je to za živočicha a v jakém žil geologickém období ?

Megalodon

3. srpna 2014 v 10:35 | blogplateosaurus |  Fauna kenozoika
délka: 18 metrů
hmotnost: 20-30 tun
období: oligocén - raný pleistocén
zařazení : žraloci
potrava : masožravec

Megalodon je největší žralok, jaký kdy žil. Je to jeden z vůbec největších predátorů všech dob, podobné velikosti mohl dosáhnout i nějaký z pliosaurů, ale ještě větší je vorvaň. Megalodon žil v době, kdy na souši vládli savci. Největší jedinci megalodona mohli být dlouzí přes 20 m. Megalodon byl vrcholový predátor své doby a mohl lovit vše v oceánu. Určit velikost megalodona je velice složité, protože žraloci nemají kosti, ale vývojově primitivnější chrupavku, která fosilizuje jen málokdy. Nejvíce informací o megalodonovi máme díky zubům. Bylo nalezeno velice mnoho zubů megalodona a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že zuby fosilizují mnohem lépe než chrupavka, druhý důvod je, že žraloci zuby neustále mění. Při lovu jim nějaké zuby vypadnou, ale nahradí je další. S trochou štěstí zub spadne na mořské dno, dobře se uchová a paleontologové ho najdou. Zuby megalodona jsou dlouhé okolo 18 cm, někdy až 23 cm a po celé řadě jsou pilovité. Díky těmto zubům dokázal z oběti urvat velký kus masa a nejen to. Současný žralok bílý má sílu skusu 18 000 newtonů, megalodon měl sílu skusu neuvěřitelných 182 201 newtonů, což je zhruba pětkrát silnější než skus tyrannosaura. Megalodon měl nejsilnější skus ze všech zvířat, jaká kdy žila. Megalodonovi stačilo, když svou kořist jednou kousl a vyčkával než vykrvácí. Je možné, že útočil především na ocasní ploutev , protože v této situaci nemohla megalodona kořist nějak zranit. Zařazení megalodona je sporné, obvykle je zařazen do rodu carcharodon, do kterého patří žralok bílý, nové výzkumy však ukazují, že megalodon nebyl se žralokem bílým až tak příbuzný. Megalodonovi mohli konkurovat maximálně pravěcí vorvani, ale to jen v případě, když bylo více vorvaňů pohromadě. Poslední megalodoni existovali ještě v době, kdy žil homo erectus. Nevíme, proč vymřel, ale je možné, že to bylo kvůli ochlazení na počátku pleistocénu nebo kvůli vzniku pevninského mostu mezi Jižní a Severní Amerikou, který přerušil tradiční migrační trasy a proto se zhroutil potravní řetězec. Megalodon byl obrovský, ale proto musel spořádat obrovské množství potravy. Potravy byl nedostatek a proto bylo výhodnější být menší predátor. Kryptozoologové se domnívají, že megalodon stále žije v hlubinách oceánu, ale není to pravděpodobné, protože fosílie megalodona nacházíme vždy u pobřeží a není na život v hlubinách adaptován. Pravděpodobnost, že stále žije je jen velice malá. Megalodon byl v mnohých dokumentech. Nejvíce informací o něm je v dokumentech Prehistoričtí lovci a Jurské bojiště.


Návrat do vody 4 : obrovští a malí obyvatelé triasových moří

2. srpna 2014 v 12:20 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
V období triasu se do oceánů vydalo mnoho skupin plazů, někteří byli vybaveni krunýřem, jiní ne, a proto byli rychlejší a hbitější. Nejúspěšnější skupiny byly sauropterygia a ichtyosauři. Ichtyosauři byli dokonale přizpůsobení životu ve vodě. Měli dokonale rybí tvar těla a byli živorodí, proto nemuseli vylézat na souš. Ichtyosauři vznikli na počátku triasu a výborně se jim dařilo po celé období triasu a jury a v křídě začali ustupovat. Největší ichtyosauři žili v období triasu. Jedním z nich byl cymbospondylus. Byl dlouhý deset metrů. Měl již rybí tvar, ale ne tak dobře vyvinutý jako pozdější ichtyosauři. Cymbospondylus měl hlavu dlouhou metr a neměl vyvinuté ocasní a hřbetní ploutve a plaval stejným stylem jako dnešní mořští hadi. Živil se rybami.

Ale ani ti nevětší jedinci tohoto velikého ichtyosaura rozhodně nebyli nějvětší mořští plazi své doby. Shonisaurus měřil na délku 21 metrů. Je to největší dosud známý ichtyosaurus a je možné, že je to vůbec největší mořský plaz všech dob. Shonisaurus byl objeven v roce 1920, od té doby bylo nalezeno dalších 37 jedinců. Měl dlouhé čelisti, které byly ozubené jen v přední části, zatímco pozdější a jiní ichtyosauři z triasu mají ozubenou celou čelist, to značí, že shonisaurus byl jen vedlejší vývojovou větví této skupiny.

Ne všichni obyvatelé triasových moří byli obrovští. Další skupinou tehdejších mořských plazů jsou notosauři. Ti byli obvykle dlouzí okolo tří metrů. Někteří nothosauři však byli velmi malí. Lariosaurus měřil na délku 60 cm a živil se rybami. Narozdíl od jiných nothosaurů měl jen prsty spojené plovací blánou, nikoliv skutečné ploutve. Ale to nejzvláštnější je, že šedesáti centimetrový lariosaurus nebyl zdaleka tím nejmenším z nothosaurů. Někteří nothosauři měřili na délku jen 20 cm. Mnohé triasové skupiny mořských plazů přežily do dalších období, mezi nimi byli ichtyosauři a želvy, naopak nothosauři a plakodonti na konci triasu vymřeli. Ve středním triasu žil zvláštní mořský plaz pistosaurus. Byl to předchůdce jediné skupiny sauropterygiů, která žila v juře, ale také v křídě. Byl to předchůdce plesiosaurů, mezi něž patří rybožravíý plesiosauři a lovci jiných mořských plazů pliosauři. O původu plesiosaurů bude pojednávat pátý díl Návratu do vody.

Znaky savců

1. srpna 2014 v 9:58 | blogplateosaurus |  Savci
Savci jsou jedinou žijící skupinou synapsidů. V současnosti mezi savce patří ti největší a nejchytřejší živočichové. Přičemž i všech dob. Plejtvák obrovský je nejtěžším živočichem všech dob a pravděpodobnost, že někdy bude nalezen těžší živočich, moc velká není. Zejména proto, že tak velký živočich by se na souši nedokázal pohybovat. Savci se vyznačují především třemi znaky. Samice savců svá mláďata kojí mlékem, což je odlišuje od všech současných živočichů, ale je možné, že cynodonti, což byli předchůdci savců, svá mláďata také kojili. Mléko je obrovská výhoda pro mláďata savců. Zatímco mláďata ostatních živočichů se musí hned po narození sama živit, v některých případech (především u ptáků) je krmí rodiče. Mléko je velice výživná potrava a díky tomu mláďata zejména menších druhů savců rostou velice rychle. Savci jsou narozdíl od plazů skupinou přirozenou, ze které nebyla žádná jiná skupina vyčleněna. Název savci svou skupinu charakterizuje mnohem lépe, než název plazi. Druhý znak savců je srst. Žádná jiná zvířata nemají srst, ale stejně jako s mlékem je možné, že mnozí příbuzní savců měli také srst. Srst u cynodontů je více pravděpodobná než kojení mláďat mateřským mlékem. Je dokonce možné, že i zástupci skupin therocephalia a gorgonopsia měli srst. Vývojem někteří savci srst ztratili. Další znak savců je teplokrevnost, to však není ten nejsprávnější výraz, správně jsou savci, živočichové se stálou tělesnou teplotou. Stálá tělesná teplota se udržuje spalováním potravy. Savci nejsou jediní, kdo si udržuje stálou tělesnou teplotu, udržují si jí ptáci a pravděpodobně i všichni ostatní dinosauři a možná také pterosauři. Částečného udržování tělesné teploty jsou schopni dokonce i kožatky, tuňáci a někteří žraloci. Většina savců je živorodých, ale nejstarší savci byli pravděpodobně vejcorodí. Všichni savci se starají o svá mláďata. Díky teplokrevnosti dokáží žít i na velice chladných místech. Přesto má však teplokrevnost velkou nevýhodu, když je nejhůř, tak krokodýl vydrží bez potravy až rok, zatímco velké šelmy 2 týdny. Ale i přes tuto nevýhodu jsou na vrcholu potravního řetězce mnozí savci.


Příště: Klasifikace savců