Září 2014

Svět plazů a obojživelníků (life in cold blood)

30. září 2014 v 18:35 | blogplateosaurus |  Recenze
Svět plazů a obojživelníků je britský dokument televize BBC. Dokument namluvil David Attenborough. V dokumentu často vystupuje a vysvětluje mnoho věcí. Jsou zde používány moderní technologie, včetně termokamery, která ukazuje teplotu těla studenokrevných živočichů. Termokamera je používána především v prvním díle. Dokument se zabývá plazy a obojživelníky. Jsou zde úžasné záběry a mnoho zajímavých informací o současných členech těchto dvou skupin obratlovců. Jsou zde také dodány informace o jejich vzniku a evoluci (v druhém dílu je popsáno, jak asi vznikli obojživelníci, ve třetím dílu je, jak vznikli plazi, ve čtvrtém dílu je, jak hadi ztratili o nohy a v pátém, jak se vyvinul želví krunýř). Je zde řečeno, před kolika miliony let se to stalo. Na konci prvního dílu jsou i záběry na zkameněliny a dinosauří stopy a také animace dinosaurů. Někdy se zde také dozvíte, jak to bylo natáčeno. Jiní živočichové než ti, kterými se dokument zabývá, se zde příliš neobjevují. Výjimkou jsou některé záběry v prvním dílu, ve čtvrtém dílu se občas objeví savci, ptáci nebo korýši, jak je (nebo jejich vejce) loví hadi. V pátém dílu je na chvíli mýval, který se snaží ulovit želvu karolínskou. (ani chvála ani kritika)

Můj názor : Dokument je výborný, plný úžasných záběrů a je v něm mnoho zajímavých informací.
Mé hodnocení : 10/10

Chyby: V tomto dokumentu je jen jedna chba, která je v prvním díle. David Attenborough, zde říká, že kožatka velká váží až jednu a půl tuny, ve skutečnosti největší doložená hmotnost je 932 kilogramů.
1. díl -Cold blooded truth (Pravda o studenokrevnosti)
Tento díl je úvod do celé série a pojednává o tom, jak se plazi a obojživelníci vypořádali s tím, že jsou studenokrevní, nebo přesněji, jak se vypořádali s tím, že mají proměnlivou tělesnou teplotu. Na začátku jsou mořští leguáni z Galapág. Je zde popsáno, jak se ráno zahřejí, ale poté když se v mělkém moři pasou na řasách, tak rychle vychladnou. Poté se zde objeví leguánek pestrý na různě prohřátých kamenech. Na tom nejprohřátějším je samec a u něho je největší množství samic, poté je uskutečněn pokus a kameny samce u kterého je nejvíce samic, jsou předány jinému samci a samice ihned běží k jinému samci, protože u něj se nejlépe vyhřejí. Dále zde je ještěrka lilfordova a je zde ukázáno, jak se vyhřívá. Poté je zde ukázán den želvy trojúhelníkovité, ráno vylézá a vyhřívá se a přitom jí, poté je velké horko a jde se schovat a večer samci bojují o samice, aby se s nimi mohli pářit. Ještěři jsou z pochopitelných důvodů mnohem zranitelnější než želvy a někteří se při vyhřívání musejí schovávat, například když se vyhřívá ropušník sluneční, tak ze země má vystrčenou jen hlavu a kruhochvost štítnatý žije ve velkých koloniích a proto brzy odhalí predátora. Poté jsou zde někteří plazi, kteří žijí v noci včetně gekončíka nočního( v dokumentu zobrazeno páření a líhnutí mláďat) a gaviál indický. U plazů je noční život výjimkou, zatímco obojživelníci žijí v noci zcela běžně, protože jejich prostupná kůže může snadno vyschnout a obojživelník tak může snadno umřít. Poté je zde zobrazeno, jak někteří hadi ( například zmije útočná nebo krajta mřížkovaná) dlouho leží a nepříjímají potravu a poté jednou nebo dvakrát do roka chytí velikou kořist. Želva ozdobná dokáže přečkat zimu, tím že zmrzne. Poté je zde největší dnešní plaz krokodýl mořský a zobrazeno je zde jejich páření. Poté zde jsou dinosauři a výzkum, jestli byli teplokrevní. A na konci dílu je kožatka velká, která je jediným dnešním plazem schopným částečně udržovat stálou tělesnou teplotu. Avšak její hmotnost je zde trochu nadsazená.

2. díl - Land Invaders (Invaze na souš)
Tento díl pojednává o obojživelnících. Začíná australským bahníkem, což je ryba blízká předchůdcům obojživelníků. Poté je zde největší současný obojživelník - velemlok japonský, v dokumentu dva jedinci bojují o teritorium. Poté zde jsou další ocasatí obojživelníci, kteří tráví na souši více času, jsou to čolek horský, axolotl mramorovaný a česky nepojmenovaný mločík žijící v jeskyních. Dále se díl věnuje další skupině obojživelníků - červorům. Je zde, jak se cecílie stará o svá mláďata, krmí je vlhkým sekretem, ale při natáčení Světa plazů a obojživelníků se zjistilo, že mláďata také okusují kůži své matky a její kůže se často obnovuje. Velká část dílu se věnuje bezocasým obojživelníkům, neboli žábám. Je zde ukázáno, jak vyluzují zvuky a mnohdy musí vyluzovat hlasité zvuky (například u potoka). Poté bylo ukázáno, jak pralesnička krmí svá mláďata. Poté se o svá mláďata stará samec veliké hrabatky drsné, mláďatům prohrabe potůček do velkého jezero, protože malé jezero, ve kterém pulci žili, vysychalo. Na konci dílu jsou pouštní žáby, které v poušti přežily jen proto, že dokáží takřka celý rok pod zemí hybernovat.
3. díl - Dragons of the Dry (Živoucí draci)
Tento díl pojednává o ještěrech. Začne vysvětlováním, jak se z obojživelníků vyvinuli plazi. Poté je zde samice varana pestrého, která naklade vejce do termitiště a po několika měsících termitiště znovu rozhrabe a mláďata vylezou. Dále je zde souboj dvou agam o teritorium. Poté Attenborough pomocí zrcadla ukazuje varovný signál anolise rudokrkého. Další část dílu se věnuje chameleonům, objeví se zde chameleon pardálí, mellerův a trpasličí a chameleonek nejmenší. Dále zde jsou gekoni včetně felzumy a ploskorepa. Další část se věnuje scinkům, jedněm z mála ještěrů, kteři se starají o vajíčka nebo mláďata. Scink pětipásý se nejprve vyhřeje a poté zahřeje vajíčka, tilikva trpasličí neboli tilikva adelaidská žije spolu se svými mláďata v norách a scink uťatý, který rodí živá mláďata a žije každý rok v monogamních párech v období rozmnožování. Na jihu Afriky plochoještěři kapští chytají mouchy. V Sonorské poušti bojují dva korovci jedovatí, ale nepoužijí ani ostré drápy ani jedovaté kousnuti, ale pouze se snaží jeden druhého převalit. Nakonec je zde ukázáno, jak varan obrovský loví králíka.

4. díl - Sophisticated Serpents (podivuhodní hadi)
Tento díl se věnuje hadům. Na začátku dílu Attenborough říká, proč hadi přišli o nohy a vysvětluje, že procesem ztrácení nohou prochází i někteři dnešní scinkové. Poté je zde jeden z hadů, kteří se nejvíce podobají prvním hadům - slepák květinový. Dále je zde ukázáno, jak loví v noci chřestýš pruhovaný. Poté pakobra černá loví mládě racka. Poté je zde ukázáno, jak někteří hadi nepřítele předem varují, například kobra mozambická, která vystřikuje jed do očí. Poté zde je, jak někteří nejedovatí hadi (korálovka sedlatá) napodobují své jedovaté příbuzné (korálovec). Heterodon nosatý zase předstírá, že je mrtvý. Vejcožrout dokáže spolknout vejce větší, než je jeho hlava a krajta písmenková je schopna spolknout antilopu, jen vodnářka krabožravá svou kořist roztrhá a polkne ve více částech. Na konci dílu jsou vodní hadi, včetně rodící anakondy žluté a mořských hadů včetně vlnožila hladkého, vodnáře páskovaného a želvohlavce.
5. díl - Armoured Giants (obrnění obři)
Tento díl pojednává o želvách a krokodýlech. Na začátku je vyobrazeno páření želv sloních. Poté je zde vysvětlen původ a dokonalost želvího krunýře. Na želvě karolínské by si kde kdo, například mýval rád pochutnal, ovšem želva se celá schová do krunýře a mýval si na ní proto nepochutná. Nevelká želva myší v poušti buduje hluboké nory, ve kterých je v bezpečí před horkem i požáry a díky svému krunýři se nemusí bát chřestýšů, se kterými často sdílí nory. Karetka novoguinejská je jedinou želvou, jejíž vajíčka se dokáží vyvíjet i ve vodě. V oceánu se páří samice a samec karety, poté je napadnou další samci a snaží se také spářit, ale samice s původním samcem nakonec unikne. Druhá polovina dílu se věnuje krokodýlům. Krokodýli mořští ve velkých skupinách dvakrát do roka chytají ryby, přestože jindy by jiného krokodýla mořského ve své blízkosti nesnesli. Aligátoři severoameričtí komunikují pomocí nadzdvihávání těla a jsou to vůbec "nejupovídanější plazi". Kajmani se dokonce velice pečlivě starají o mláďata, kajman šironosý přenáší mláďata z hnízda do vody a dokonce drtí skořápky vajec těch mláďat, která se ze skořápky nedostala. Samice kajmana brýlového dokonce putuje s mláďaty mnoho kilometrů z vysychajícího jezera do jezera, ve kterém je více vody a na každé mládě které je pozadu, počká.
Na druhém obrázku jsou mláďata kajmana brýlového, která se chovávají na těle matky.

Vývoj savčích skupin 1 : sudokopytníci 4/4 : hroši, kytovci a příbuzní

28. září 2014 v 20:07 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Sudokopytníky rozdělujeme na 4 základní skupiny : tylopoda (velbloudi a mnoho vyhynulých skupin), suina (prasata, pekari a mnoho vyhynulých skupin), ruminantia (přežvýkavci) a whippomorpha (kytovci, hroši a mnoho vyhynulých skupin). Každé z těchto skupin bude věnován jeden díl. V tomto díle se budu věnovat skupině whippomorpha. Dlouhá léta byli kytovci považováni za samostatný řád savců, dnes s jistotou víme, že to jsou sudokopytníci jako každí jiní a jsou blízce příbuzní s hrochy. Kytovci, hroši a jejich příbuzní tvoří skupinu whippomorpha. Blízkým příbuzným této skupiny byl andrewsarchus, o kterém se obvykle mluví jako o největším známém suchozemském masožravém savci. Známe z něj pouze jedinou lebku a to je příliš málo, než aby se to mohlo s jistotou říci. Za příbuzné skupině whippomorpha někteří vědci považují také entelodontidy. Skupinu whippomorpha dělíme na hrochy a jejich blízké příbuzné a na kytovce a jejich blízké příbuzné. Jednou z vyhynulých čeledí blízce příbuznou s hrochy je čeleď anthracotheriidae. Elomeryx je jedním z nejstarších dnes známých členů čeledě anthracotheriidae. Elomeryx byl jeden a půl metr dlouhý býložravec, který měl podobně jako jeho dnešní příbuzní velké zuby sloužící na obranu a na souboje o právo na páření. Elomeryx byl pravděpodobně obojživelný. V eocénu a oligocénu ve stejné době jako žil elomeryx, žilo i o něco větší anthracotherium. Anthracotherium bylo dva metry dlouhé a vážilo čtvrt tuny. Z čeledě anthracotheriidae se vyvinula čeleď hrochovití. Nejstarší známí hrochovití žili ve středním miocénu. Dnes známe celkem sedm rodů hrochovitých, v současnosti z nich žijí jen dva. Kenyapotamus je nejstarší dnes známý hrochovitý. Od té doby se hrochům dařilo a dnešní hroch obojživelný je hned po kytovcích největším současným sudokopytníkem. Před 55 miliony let v období raného eocénu se vyvinula nová skupina sudokopytníků - kytovci. K nejstarším dnes známým kytovcům patří pakicetus. Pakicetus žil v eocénu, měřil jeden metr na délku a měl nohy, žil obojživelně. Pakicetus patří s dalšími dvěma rody do čeledi pakicetidae. Další čeledí raných kytovců je čeleď ambulocetidae, nejznámějším ambulocetidem je ambulocetus. Ambulocetus byl stejně jako pakicetus nalezen v Pákistánu a stále měl končetiny, na kterých měl prsty, mezi kterými měl plovací blánu. Další čeledí primitivních eocénních kytovců je čeleď remingtonocetidae. Členové čeledě remingtonocetidae měli již krátké končetiny, které již připomínaly ploutve více než u ambuloceta. Mnohem pokročilejší je čeleď basilosauridae, jejíž členové mají mnohem blíže k "moderním" kytovcům než k raným kytovcům. Členové čeledi basilosauridae se živili rybami. K nejznámějším členům této skupiny patří 15 metrů dlouhý basilosaurus a 5 metrů dlouhý dorudon. Tito kytovci stále ještě měli nohy, ale již je nepoužívali k lezení po souši, ale pomáhali si jimi při páření. Basilosauridi byli na rozdíl od svých předchůdců plně mořští živočichové. "Moderní" kytovce dělíme do dvou skupin - kosticovci a ozubení. Ozubení se vyvinuli v eocénu. K nejstarším ozubeným patří sqwalodon, žil v oligocénu a v miocénu a je příbuzný říčních delfínů. První delfíni žili v oligocénu. Mezi ozubené také patří ti úplně největší draví živočichové všech dob - vorvani. Jedním z vyhynulých vorvaňů je livyatan. Livyatan byl 13 metrů dlouhý a jeho zuby měří těžko uvěřitelných 36 centimetrů. Ovšem ještě větším predátorem a tudíž i největším predátorem všech dob je současný vorvaň obrovský, který je dlouhý i přes 21 metrů a váží až 80 tun a je více než šestkrát těžší než největší dravý dinosaurus. Druhá skupina moderních kytovců se neživí lovem, ale filtrováním planktonu. Jsou to kosticovci. Nemají zuby, ale obrovské kostice jimiž nasávají tisíce drobných korýšu, larev ryb a všech možných drobných živočichů. Nejstarší známý kosticovec je llanocetus, který žil ve svrchním eocénu. V pravěku hojnou skupinou kosticovců byla skupina cetotheriidae, do níž patří menší velryby jako například cetotherium. Jedíným dnes žijícím členem čeledi cetotheridae je velrybka malá. Mezi kosticovce také patří to nejtěžší zvíře, jaké kdy existovalo. Plejtvák obrovský váží až 180 tun, ale je pravděpodobné, že existují (nebo existovali) jedinci vážící i více než 200 tun. Plejtvák obrovský je více než dvakrát těžší než ten největší trochu prozkoumaný dinosaurus. To je příklad neobyčejné přizpůsobivosti sudokopytníků, od kabarů vážících 1 kilogram až po 160 000 krát většího plejtváka obrovského. Sudokopytníci žijí takřka na každém koutě této planety kromě nejhlubších oceánů, nejvyšších hor a souší na polárních oblastech.

shora dolů : andrewsarchus, elomeryx, hroch obojživelný, pakicetus, basilosaurus, livyatan,

edaphosaurus

27. září 2014 v 18:59 | blogplateosaurus |  Fauna paleozoika
délka : až 3,5 metru
hmotnost : přes 300 kilogramů
zařazení - synapsida - edaphosauridae
potrava : býložravec
období : svrchní karbon- střední perm před 303-270 miliony let
nálezy : Usa, Německo, Česká republika

Edaphosaurus je velký, býložravý synapsid. Nejbližší příbuzní edaphosaura jsou savci, i když se jedná o příbuznost velice vzdálenou. Stejně jako savci totiž edaphosaurus patří mezi synapsidy. Edaphosaurus patří mezi nejúspěšnější, kdy žijící rody živočichů, protože žil minimálně 33 milionů let. Raní zástupci rodu edaphosaurus žili na konci karbonu a svět sdíleli s obrovským hmyzem a dalšími obřími členovci, zatímco nejmladší zástupci rodu edaphosaurus žili vedle nejstarších therapsidů. Edaphosaurus měřil až 3,5 metru a vážil přes 300 kilogramů. Nohy měl vybočené z boků, což značí, že se savci není příliš příbuzný a pravděpodobně byl studenokrevný. Na zádech měl trnové výběžky, které vytvořily plachtu. Otázkou je, k čemu edaphosaurus plachtu používal. Existuje mnoho teorií. Jednou z teorií je maskování, je možné, že plachta měnila barvu a edaphosaurus tak mohl splynout s prostředím a bylo těžké ho zahlédnout. Další teorie hovoří o zastrašování predátorů a konkurentů při boji o páření a také k vábení samic. Někteří paleontologové si myslí, že plachta byla pod kůží a sloužila jako tukový hrb velblouda. Dříve byla populární teorie, že plachta sloužila k termoregulaci, existují však důkazy, které jsou proti této teorii. Podobnou plachtu měli i někteří dinosauři ( například spinosaurus) a dinosauři byli s pravděpodobností na 95% teplokrevní (teplokrevnosti dinosaurů se také budu věnovat v nějakém článku). Navíc mnoho nových analýz prokázalo, že edaphosaurovi nesloužila plachta k termoregulaci. Většina vědců si dnes myslí, že sloužila buď k zastrašování či maskování. Dospělý edaphosaurus byl díky své velikosti imunní vůči většině predátorů, ale někteří predátoři jako například dimetrodon dokázali ulovit i dospělého edaphosaura. Edaphosaurus byl kromě USA a Německa nalezen také v České republice a to v Nýřanech u Plzně a v dole Kukla na Moravě. Edaphosaurus před 270 miliony let vyhynul, zřejmě kvůli konkurenci pokročilejších synapsidů ze skupiny therapsida.

Evoluce pterosaurů 1 : původ, zařazení, anatomie

26. září 2014 v 14:35 | blogplateosaurus |  Pterosauři
Dnes je tu první díl nového projektu o evoluci pterosaurů.

Evoluce pterosaurů 1 : původ, zařazení, anatomie

Pterosauři byli velice úspěšní živočichové. Lidé, kteří se o pravěk příliš nezajímají, je považují za dinosaury. Ve skutečnosti se stoprocentní jistotou pterosauři nejsou dinosauři. Někdy se pro pterosaury používá název ptakoještěři. Pterosauři patří do skupiny archosauria, spolu s krokodýly, ornithosuchidy, rauisuchidy, aetosauridy a dinosauromorphy (včetně dinosaurů, mezi které patří samozřejmě i ptáci). Pterosauři mají nejblíže skupině dinosauromorpha. Tyto dvě skupiny tvoří skupinu ornithodira. Minimum paleontologů považuje pterosaury za příbuzné krokodýlů, většina paleontologů pterosaury považuje za příbuzné dinosaurů. Pterosauři byli první obratlovci, kteří byli schopni aktivního letu. Pozůstatky nejstarších pterosaurů pocházejí z pozdního triasu, z doby před 228 miliony let. Pterosauři se zřejmě vyvinuli o několik milionů let později než dinosauři. Pterosauři vyhynuli před 66 miliony let, tedy ve stejné době kdy skončila éra dinosaurů. Narozdíl od dinosaurů kteří hromadné vymírání přežili (i když jen jedna malá skupina- ptáci), pterosauři na konci křídy vyhynuli. Vraťme se na samotný začátek pterosaurů. Otázkou je, kdo byli předci pterosaurů, někteří vědci si myslí, že to byl nevelký živočich jménem scleromochlus. Scleromochlus měřil 18 centimetrů, nohy měl pod tělem, tak jako to mají dinosauři i pterosauři. Někteří vědci ho nepovažují za předchůdce pterosaurů, ale za slepou vývojovou větev, příbuznou pterosaurům a dinosaurům.
scleromochlus:
Pterosauři byli příbuzní s dinosaury, proto mohli být teplokrevní. Pokud by teplokrevní nebyli, tak by nedokázali uletět velké vzdálenosti. Někteří, nebo možná všichni pterosauři pravděpodobně měli vláknitý pokryv těla, který je vzdáleným předchůdcem peří, ale peří to rozhodně není. Je proto pravděpodobné, že to pterosauři byli minimálně částečně teplokrevní, lépe řečeno stálou tělesnou teplotu. Pterosauři měli různé způsoby získávání potravy. Někteří lovili hmyz a malé obratlovce, jiní jedli plody, někteří pokročilejší pterosauři lovili ryby a ti největší si troufali i na mláďata dinosaurů, ale i na dospělé jedince dinosaurů, možná až do velikosti menší krávy. Další otázkou je, jak pterosauři létali. Odpověď nám mohou poskytnout tvorové žijící i v současnosti, přestože s pterosaury nejsou příbuzní. Členové savčího řádu letounů, do kterého patří netopýři, kaloni, vampýři a upíři mají na křídlech roztaženou blánu na létání. Podobné to bylo i u pterosaurů. To ale znamenalo velkou zranitelnost, protože jemná létací blána se může snadno poškodit. Někteří pterosauři trávili hodně času na zemi, to se týká především čeledě azhdarchidae, do niž patřili ti největší pterosauři. Po zemi se pohybovali po čtyřech, přičemž křídla používali jako přední končetiny. Víme to díky otiskům stop, které byly nalezeny. Někteří paleontologové si myslí, že azhdarchidi nebyli schopni aktivního letu, ale jen klouzavého letu, neboli plachtění. Existuje dokonce i teorie, že azhdarchidi vůbec nelétali a ani neplachtili a celý svůj život trávili na zemi. Vědci, kteří přišli s touto teorií, se domnívají, že pterosauři z čeledě azhdarchidae byli příliš velcí, než aby mohli létat, ale je to spekulativní teorie. Většina nebo všichni pterosauři byli vynikající letci a byli to ti první a největší obratlovci, kteří kdy byli schopni aktivního letu.
quetzalcoatlus:

Přístě se dozvíte o počátcích pterosaurů a o jejich klasifikaci. V anketě můžete hlasovat, jestli považujete azhdarchidy (skupina pterosaurů kam patří například quetzalcoatlus či hatzegopteryx) za letu schopné, či letu neschopní tvory.

miragaia

25. září 2014 v 13:14 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka: 6 metrů
hmotnost: nejistá, možná do dvou tun
potrava: býložravec
období: svrchni jura před 150 miliony let
čeleď : stegosauridae
příbuzné rody: dacentrurus (nejvíce), stegosaurus, wuerhosaurus, hesperosaurus, loricatosaurus, kentrosaurus
výskyt: Evropa (Portugalsko)

Miragaia je poměrně velký býložravec z čeledě stegosauridae. Miragaia žila v Portugalsku. Stejně jako ostatní stegosauridi měla na zádech štíty, jejichž účel je nejasný. Na ocase měla velké trny, které stejně jako u ostatních stegosauridů sloužily na obranu před predátory, jako byl například allosaurus, který žil kromě Severní Ameriky také v Portugalsku a to ve stejné době jako miragaia. Největší zvláštností na tomto dinosaurovi je jeho dlouhý krk. Miragaia je jediný dosud známý stegosaurid s dlouhým krkem. Krk zabíral třetinu délky jejího těla. Krk měla dlouhý skoro dva metry a má více krčních obratlů než většina sauropodů. Krk ji zřejmě sloužil ke spásání výše rostoucí vegetace, ke které se ostatní stegosauridi dostali jen obtížně. Miragaia se mohla setkat se svým větším příbuzným stegosaurem, který žil kromě Severní Ameriky také v Portugalsku. Miragaia byla objevena v Portugalsku roku 2009. Protože byla objevena poměrně nedávno, tak se v knihách, filmech a dokumentech příliš neobjevuje. V novějších encyklopediích však občas bývá. Je například v knize Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů. Údajně je také v Dinosaur revolution.
Příště v popiscích dinosaurů : Kentrosaurus (asi)
V tomto týdnu napíši první část projektu Evoluce pterosaurů. Krom toho se ve zbývající části září zaměřím na články do rubrik - Fauna paleozoika, Fauna mezozoika a Fauna kenozoika. Další část Nového prehistorického parku bude na počátku října.

kasuár přilbový

24. září 2014 v 13:00 | blogplateosaurus |  Ptáci
hmotnost: průměr : 45 kilogramů (17-85 kg)
výška: okolo 150 centimetrů
zařazení : běžci, kasuáři
potrava: padlé plody stromů, bobule, houby, občas hmyz, larvy hmyzu a drobní obratlovci
nebezpečí : lidé, pes dingo (mladí, zranění, nemocní jedinci)
výskyt : Nová Guinea, severovýchodní Austrálie

Kasuár přilbový je nejtěžší žijící australský pták a zároveň druhý největší pták světa. Samice váží okolo 60 kilogramů a samci okolo 35 kilogramů. Kasuár má zakrnělá křídla a není schopen létat. Někdy se mu říká "velociraptoří pták" a to díky jeho velkým drápům na zadních končetinách. Tyto drápy používá v sebeobraně, když je vyprovokován, nebo při bránění mláďat. Při útoky kope zadníma končetinama a dokáže tak nepříteli způsobit zranění, nebo rozpárat břicho, podobně jako to před 71 miliony let dělal velociraptor. Existují i případy, kdy kopanec od kasuára zabil člověka nebo psa. Narozdíl od velociraptora kasuár pomocí těchto drápů neloví, ale útočí jen ve výše uvedených případech. Délka drápu kasuára činí 12 centimetrů. Rekordní jedinci kasuára přilbového váží až 85 kilogramů. Kasuár se živí především rostlinami, ale nepohrdne také hmyzem a malými obratlovci. Žije v tropických deštných lesích. Kasuár žije samotářsky. Kasuár se v přírodě dožívá až 18 let. Kasuár přilbový v současnosti není přímo ohrožený, ale patří mezi zranitelné druhy.

trias

22. září 2014 v 20:08 | blogplateosaurus |  Geologická období
úvod + podnebí a kontinenty
Období triasu začalo zhruba před 252 a skončilo před 201 miliony let. Trias je velice významné geologické období. Začal vymíráním na konci permu, kdy většina živočichů vyhynula a vymíraly i celé skupiny. V triasu se život vzpamatovával a vznikaly nové skupiny živočichů, mnohé z nich na konci triasu vymizely, mnohým se však dařilo i v následujícíh obdobích. V triasu byly všechny kontinenty spojeny do Pangey. Pangea se táhla od pólu k pólu. Kyslíku pravděpodobně bylo o 20 % méně než dnes, i když někteří vědci si myslí, že kyslíku bylo dokonce o polovinu méně než dnes. Teploty byly stálé a vysoké. Krytosemenné rostliny bychom v triasu marně hledali. Místo nich se zde dařilo kapradinám, plavuním a především cykasům a jehličnanům.
therapsidi
Permské vymírání způsobilo vyhynutí mnoha skupin therapsidů, ale ne všech. Přežila například skupina jménem dicynodontia. Těmto býložravcům se v triasu dobře dařilo, někteří byli velcí, jiní zase drobní. K malým druhům patří lystrosaurus, který byl metr dlouhý a žil po celé Pangee, tedy všude, kde byla souš. Lystrosaurus žil již na konci permu před 255 miliony let, ale v permu byl jen jedním z mnoha rodů. V raném triasu po hromadném vymírání byl jedním z mála rodů, který vymírání přežil a byl to nejpočetnější suchozemský obratlovec raného triasu. Jedna z teorií říká, že byl tak úspěšný proto, že měl dokonalé plíce, protože na počátku triasu možná bylo velice málo kyslíku. Druhá teorie říká, že byl tak úspěšný, protože hrabal nory, nebo dokonce že žil trvale pod zemí. Lystrosaurovi se dařilo do doby před 241 miliony let, kdy vyhynul. Lystrosaurus existoval 14 milionů let, což z něj činí jednoho z nejdéle existujících suchozemských obratlovců. Před 216 miliony let žil jeden z největších dicynodontidů - placerias s hmotností okolo jedné, podle některých teorií až dvou tun. Tento býložravec měl veliké kly sloužící k vyhrabávání hliz a k obraně, díky klům a obří velikosti se dospělý, zdravý placerias stával kořistí (pokud vůbec) jen málokdy. Jiní therapsidi byli masožraví, včetně skupiny therocephalia. Tito nevelcí, možná osrstění, jedovatí predátoři byli blízce příbuzní se savci. Jedna skupina therapsidů se stala mnohem, mnohem úspěšnější, tou skupinou jsou cynodonti. Původně to byli masožravci a vznikli v permu. Nejen savci, ale i ostatní cynodonti pravděpodobně byli teplokrevní a možná měli srst. Největší z nesavčích cynodontů je cynognathus. Cynognathus byl poměrně rozšířeným druhem žijícím ve středním triasu. Měl velké ostré zuby. Na délku měřil jeden metr, byl velký jako statnější vlk. Se svou hmotností do 70 kilogramů byl cynognathus schopen ulovit minimálně některé z prvotních dinosaurů. Cynognathus však nebyl přímý předchůdce savců. Přímým předchůdcem savců byl mnohem, mnohem menší adelobasileus, který je jedním z prvních členů skupiny mammaliamorpha, do které kromě savců patří i jejich nejbližší příbuzní jako morganucodon a adelobasileus. Ve skutečnosti to ještě nebyli savci a v triasu savci ještě nevznikli. Savci vznikli až ve spodní juře, zhruba před 175 miliony let.
shora dolů : placerias, cynognathus a adelobasileus
vznik nových skupin
V triasu se objevilo mnoho nových skupin živočichů - žáby, želvy, pterosauři, crocodylomorphové, ichtyosauři, plesiosauria, nothosauři, placodonti, dinosauři, mammaliamorpha a mnohé další. Nejstarší dosud známá žába je triadobatrachus, žila v raném triasu před 250 miliony let, tedy dva miliony let po hromadném vymírání a měřila 10 centimetrů. Také vzniklo mnoho skupin plazů. Odontochelys je nejstarší známá želva, žila před 220 miliony let v pozdním triasu. Byla to vodní želva. Současné želvy moc nepřípomíná, neměla příliš pevný krunýř, měla zuby a má mnoho dalších odlišností. Mnohem "modernější" želvou je proganochelys, která žila před 210 miliony let, měla pevný krunýř, který pokrýval záda i břicho. Nejstarší pterosauři žili před 228 miliony let a patří do rodů preondactylus a carniadactylus. Oba dva rody žily v Evropě. Také skupina ichthyosauria (česky ichtyosauři) vznikla v triasu, tedy před 245 miliony let. Nejstarší dosud známý ichtyosaurid je quasianosteosaurus, bohužel však není dobře prozkoumaný a mnoho se o něm neví. Pokročilejší byl metrový mixosaurus ze středního triasu. Se svou délkou jeden metr patřil k menším druhům. V triasu žili ti největší ichtyosauři ze všech, ti největší dorůstali obrovských rozměrů. Jedním z největších byl se svou délkou okolo 16 metrů shonisaurus, ještě větší byl shastasaurus s délkou 21 metrů. Ichtyosauři se živili rybami a hlavonožci.
mixosaurus:
počátky skupiny sauropterygia
Sauropterygia je velice úspěšná skupina. Objevila se v triasu. Řadíme do ní placodonty, nothosaury a skupinu
pistosauroidea (mezi tuto skupinu patří skupina plesiosauroidea a bazální rody). Všechny tři skupiny vznikly v triasu. Placodonti byli zpočátku bez brnění, ale postupně získali krunýř a silný bezzubý zobák. Je překvapivé, že krunýř a bezzubé čelisti se u placodontů a želv vyvinuly nezávisle na sobě. Placodonti žili v mělkých mořích a živili se mlži. Nejznámějšími placodonty jsou rody henodus, placodus a placochelys. Nothosaurům se v triasu rovněž dobře dařilo a žili pouze v triasu, protože na konci triasu vyhynuli, stejné to bylo i u placodontů. Nothosauři se živili rybami. Příbuzná nothosaurům je skupina pachypleurosauria, tito velice drobní mořští plazi měřili dvacet centimetrů a živili se menšími druhy ryb, ale končili v žaludcích větších, dravých ryb. Nothosauři byli větší, ale ti nejmenší byli také velice malí, jako například 60 centimetrů dlouhý lariosaurus. Jiné druhy jako například nothosaurus, měří okolo tří metrů. Mnohem úspěšnější skupinou je skupina pistosauroidea, která vznikla na počátku triasu a vyhynula na konci křídy, tedy ve stejné době jako vyhynula většina skupin dinosaurů (až na ptáky). Jeden z nejranějších pistosauroidů je corosaurus, který žil dříve než první dinosauři. Skupina plesiosauria se objevuje před 203 miliony let a patří do ní pliosauři a plesiosauři. Skupina plesiosauria je jedinou skupinou sauropterygiů, která přežila konec triasu.
shora dolů : henodus, nothosaurus, corosaurus
podivní tvorové
Archosauromorpha je velká skupina obratlovců, do které v současnosti patří jen krokodýli a ptáci. V pravěku a to zejména v triasu do ní patřila spousta skupin. Jedním z těchto podivných tvorů je tanystropheus. Tanystropheus měřil šest metrů, ale velkou část jeho těla tvořil ocas a krk. Nevíme, kde tanystropheus přesně žil, ale je možné že na pobřeží. Další skupinou archosauromorphů je skupina rhynchosauria, byli to středně velcí býložraví plazi. Nejúspěšnější skupinou archosauromorphů je skupina archosauriformes, do které mimo jiné patří také archosauři. Mezi bazální členy skupiny archosauriformes patří například euparkeria, která lovila menší obratlovce a větší hmyz a byla schopna běhat po dvou. Euparkeria není předchůdcem archosaurů a tudíž ani dinosaurů. Dalším členem skupiny archosauriformes který zároveň nepatří mezi archosaury, je erythrosuchus. Je to hrozivý až pět metrů dlouhý dravec, který je rovněž postranní vývojovou linií archosauromorphů. Nejúspěšnější však byli archosauři a o nich bude o kousek dál.
shora dolů : tanystropheus, euparkeria
crurotarsi
V triasu se objevili archosauři. Archosaury dělíme na dvě skupiny - crurotarsi a ornithodira. V triasu byli úspěšnější
crurotarsi. Jedinými dnes žijícími crurotarsi jsou krokodýli, v pravěku jich však žilo mnohem více. Patří mezi ně například skupina aetosauria, která žila ve svrchním triasu. Byli to obrnění býložravci. Nejznámější z nich je desmatosuchus, býložravec 5 metrů dlouhý a 1,5 metru vysoký měl velké ostny sloužící na obranu. Další skupinou crurotarsů je skupina ornithosuchidae. Nejznámějším ornithosuchidem je ornithosuchus, čtyřmetrový predátor s ostrými zuby. Další čeledí je čeleď rauisuchidae, jejíž členové byli vrcholoví predátoři triasu. Patřily mezi ně rody jako teratosaurus a postosuchus, druhý jmenovaný měřil čtyři metry. Ovšem mnohem větší než severoamerický postosuchus byl jihoamerický saurosuchus s délkou 6-9 metrů. Saurosuchus je bezesporu nejděsivější suchozemský predátor období triasu. Saurosuchus mimo jiné lovil nejstarší dinosaury. Jedinou šancí na přežití jakéhokoliv z nejstarších dinosaurů byl při setkání se saurosuchem útěk.
shora dolů : desmatosuchus, ornithosuchus a saurosuchus
předchůdci dinosaurů
Velmi úspěšnou skupinou živočichů je skupina dinosauromorpha, do které patří dinosauři a jejich nejbližší příbuzní. Dinosauromorphové se objevili před 245 miliony let a velmi se jim daří dodnes. Jedním z nich je lagosuchus, který žil ve středním triasu a proto nebyl přímý předchůdce dinosaurů. O něco dříve žil lagerpeton, který mohl být předchůdcem dinosaurů. V roce 2003 byl v Polsku nedaleko města Opole nalezen tvor, který byl velice blízce příbuzný dinosaurů. Byl pojmenován silesaurus, měřil 2,5 metru a byl stavěn pro rychlost. Nohy má stavěné pod tělem, což je již znak dinosaurů.
silesaurus:
Dinosauři
Dinosauři se vyvinuli v triasu. V triasu ještě dinosauři nebyli dominantními suchozemskými živočichy. Jeden z nejstarších dinosaurů je eoraptor. Tento metr dlouhý možná všežravý dinosaurus se musel mít neustále na pozoru, protože ho nelovili jen příbuzní krokodýlů, ale zřejmě i předchůdci savců. Ve stejné době žil i mnohem pokročilejší herrerasaurus, který pravděpodobně patřil mezi theropody. Byl to predátor dlouhý okolo čtyř metrů a vážící 200 kilogramů. Přesto i on se stával kořistí krokodýlům příbuzných, obrovských predátorů. Kořistí herrerasaura se stával také nejranější dosud známý ptakopánvý dinosaurus - pisanosaurus, býložravec o délce jednoho metru. Postupně se objevila také skupina sauropodomorpha. Nejranější sauropodomorphové jako saturnalie byli drobní tvorové o délce 1,5 metru. Mnozí triasoví sauropodomorphové se stali obry, jako byl plateosaurus. Plateosaurus patřil mezi první obrovské dinosaury (i když jeho jurští a především křídoví potomci byli mnohem větší), vážil až čtyři tuny a dlouhý byl až deset metrů. Tento obrovský evropský býložravec je znám z více než sta fosilních nálezů a tak patří mezi pro vědu nejlépe známé dinosaury. Ve stejné době žil v Evropě středně velký predátor liliensternus. Dinosauři v triasu ještě nebyli dominantní suchozemští živočichové, ale na konci triasu potkala svět globální katastrofa a crurotarsi (kromě crocodylomorphů) vyhynuli. V juře a v křídě dinosauři dominovali všem suchozemským ekosystémům.
zleva doprava : herrerasaurus, plateosaurus

Vývoj savčích skupin 1 : sudokopytníci 3/4 : přežvýkavci

21. září 2014 v 10:01 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Sudokopytníky rozdělujeme na 4 základní skupiny : tylopoda (velbloudi a mnoho vyhynulých skupin), suina (prasata, pekari a mnoho vyhynulých skupin), ruminantia (přežvýkavci) a whippomorpha (kytovci, hroši a mnoho vyhynulých skupin). Každé z těchto skupin bude věnován jeden díl. V tomto díle se budu věnovat skupině ruminantia. Do této skupiny patří 17 čeledí, přičemž pouze 6 z nich nalezneme v dnešní době : kančilovití, jelenovití, žirafovití, vidlorohovití, kabarovití a turovití. Všichni přežvýkavci jsou až na výjimky býložraví. Fosílie nejstarších přežvýkavců pocházejí z doby před 49 miliony let, tedy do období eocénu. Většina prvních přežvýkavců patří do skupiny hypertragulidae, velikost členů této skupiny se pohybuje od dvou do pěti kilogramů. V eocénu se zrodila další skupina přežvýkavců - protoceratidae, tato skupina vyhynula v raném pliocénu. Tato čeleď se vyskytovala v Severní Americe. Protoceratidi připomínají jeleny, ale nejsou s nimi příliš příbuzní, až na to, že stejně jako oni patří mezi přežvýkavce. Protoceratidi měli rohy. Jedním z protoceratidů je protoceras, který žil koncem oligocénu a počátkem miocénu. Byl dlouhý okolo jednoho metru a vážil 70 kilogramů, ale velcí jedinci až 95 kilogramů. V miocénu žil syndyoceras, byl o něco menší než protoceras. Poslední protoceratidi vymřeli poměrně nedávno, vymřeli počátkem pliocénu před 4 miliony let.
protoceras:
Další skupinou přežvýkavců jsou kančilovití (Tragulidae). Pozůstatky nejstarších kančilovitých jsou za raného miocénu. Kančilovití jsou v nevelcí tvorové, asijští kančilové neváží ani jeden kilogram, zato afričtí váží až šestnáct kilogramů. O vývoji kančilovitých toho není známo mnoho. Mnohem úspěšnější jsou jelenovití. Jelenovití se objevili v raném oligocénu. Jedním z nejstarších jelenovitých je drobný archaeomeryx, který dnešní jeleny vůbec nepřípomínal. V miocénu žil dicrocerus, který již dnešní jeleny poměrně přípomínal a byl i velký jako mnozí jeho dnešní příbuzní. Nejznámějším vyhynulým jelenovitým je a zároveň největším je megaloceros. Megaloceros žil od pliocénu (před třemi miliony let) do konce pleistocénu (před 8 tisíci lety). Jeho parohy měli rozpětí 3,65 metru a megaloceros vážil až 700 kilogramů, ale největší jedinci mohli být ještě větší. Megaloceros vyhynul kvůli globálnímu oteplování na konci doby ledové a kvůli intenzivnímu lovení lidmi.
megaloceros ( v popředí )
Další úspěšnou skupinou přežvýkavců jsou žirafovití, v současnost mezi ně patří dva rody- žirafa a okapi. Tato čeleď vznikla buď koncem oligocénu nebo počátkem miocénu. Nejznámějším pravěkým žirafovitým je sivatherium, které žilo v pleistocénu. Vážilo 500 kilogramů a vysoké bylo 3 metry. Jeho hmotnost i výška jsou poloviční než u žirafy, ale převyšují velikost okapi.
sivatherium:
Další čeledí přežvýkavců jsou vidlorohovití, kteří se objevili na počátku miocénu a dnes žije jen jeden rod, ale v minulosti jich žilo více než 15. Současný vidloroh je druhým nejrychlejším běžcem mezi zvířaty a na běh na kilometry je to vůbec nejrychlejší zvíře. Pravěcí vidlorohovití zřejmě byli také rychhlí. Současní i pravěcí vidlorohovití se vyskytují a vyskytovali pouze v Severní Americe. Další čeledí přežvýkavců jsou kabarovití, jsou poměrně malí a o jejich evoluci toho mnoho nevíme. V současnosti nejůspěšnější čeledí přežvýkavců jsou bezesporu turovití. První turovití žili před dvaceti miliony let, tedy v pobdobí raného miocénu. Nejstarším známým turovitým je nevelký eotragus. Na konci miocénu se turovití rozšířili na různé kontinenty a z pralesních tvorů se stali obyvatelé stepí, savan a také severské tundry. Turovití jsou rozdílné velikosti, nejmenší je antilopka trpasličí vážící 3 kilogramy a největší je gaur s hmotností okolo jedné tuny. Turovití se hojně vyskytují v Evropě, Asii, Africe a v Severní Americe. Přežvýkavci se hojně vyskytují na travnatých pláních i v lesích, ovšem jiná skupina sudokopytníků whippomorpha se vydala do vody.

Příští neděli : kytovci a příbuzní
Příští týden na mém blogu bude první část projektu o pterosaurech, recenze o nějakém dokumentu, devátá část projektu Návrat do vody a další články.

ježura australská

20. září 2014 v 10:14 | blogplateosaurus |  Savci
hmotnost: 2 - 5 kg
délka : 35-45 cm
zařazení : ptakořitní - ježury
potrava: mravenci, termiti, larvy hmyzu
nebezpečí: lidé, draví ptáci. ďábel medvědovitý, dingo, větší hadi, kočky (mladí jedinci), lišky (mladí jedinci)

rozšíření : Austrálie, Tasmánie, východ Nové Guiney

Ježura australská patří mezi ptakořitné savce. Ježura má zobák a velký jazyk, kterým chytá mravence a termity a dokáže ho vymrštit až 18 centimetrů daleko. Má velmi krátký ocas. Končetiny ježury jsou přizpůsobeny rychlému hrabání a na nich jsou krátké, ale silné drápy, kterými rozhrabává půdu, padlé kmeny, termitiště a mraveniště, ve kterých hledá kořist. Dokáže zachytit elektrické pole hmyzu a také ho umí vypátrat čichem a sluchem. Tělesná teplota ježury se pohybuje v rozmezí 30-32 °C. Ježura někdy upadá do stavu strnulosti a její teplota je 5 °C. Mláďata se líhnou z malých vajec a po vylíhnutí měří 1,5 centimetru a váží zhruba 0,3 gramu. Ve vejci se živí žloutkem, ale mnohem kratší dobu než u ptáků a plazů a poté nesrovnatelně delší dobu se živí mateřským mlékem. Mládě pohlavně dospívá v pěti letech a v přírodě se ježury dožívají věku až 45 let. Narozdíl od ptakopyska je ježura suchozemský živočich, ale také dokáže plavat. Některé chlupy ježury australské se tak zvětšily a zesílily, že se změnily v silné bodliny, které tvoří velice účinné brnění. Přes své ostny se stává kořistí predátorů, ale většinou se kořistí stávají mladí jedinci. Není to ohrožený druh.



velociraptor

19. září 2014 v 10:31 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka : okolo 1,8 metru
hmotnost : 15 kg
výška : 80 cm
potrava : masožravec
období : svrchní křída před 75-71 miliony let
čeleď : dromaeosauridae
příbuzné rody: itemirus, adasaurus, tsaagan, dromaeosaurus, utahraptor, achillobator, deinonychus

Velociraptor je poměrně malý masožravý dinosaurus žijící před zhruba 72 miliony let v Asii. Vypadal jako pták. Narozdíl od mnohých jiných dinosaurů, kteří měli pouze primitivní peří, bylo velociraptorovo peří zřejmě minimálně stejně vyvinuté jako u dnešních ptáků. Patří mezi dinosaury s největším mozkem, i když někteří dinosauři měli mozek ještě větší. Velociraptor měl výborný zrak a proto často útočil ve tmě. V noci viděl mnohem lépe než jeho kořist, kterou bylo v noci snazší ulovit. Jeden velociraptor lovil nestřežená mláďata dinosaurů, dinosaury své velikosti nebo o něco větší než byl sám a menší obratlovce, jako byli například savci či gekoni. Máme důkazy o tom, že se velociraptor také živil pterosaury. Ve smečce dokázal ulovit i dinosaury mnohem větší, než byl sám. Možná k tomu využíval noc, protože v noci kořist vytušila nebezpečí později než ve dne. Dříve se myslelo, že se velociraptor dokázal pohybovat rychlostí jako dnešní pštrosi, dnes víme, že až tak rychlý nebyl. Pravděpodobně dokázal běhat rychlostí 40 km/h. Jeho důležitou zbraní byly zuby, které byly ostré. Dokázal jimi trhat kusy masa z oběti. Také útočil drápy na předních končetinách. Avšak jeho nejhrozivější a nejnebezpečnější zbraní byly drápy na zadních končetinách a to především šesticentimetrový sekací dráp. Tento dráp byl jeden na každé zadní končetině a velociraptor ho nosil vztyčený, aby se nepoškodil. Velociraptor na kořist útočil tak, že jí svými ostrými zuby a smrtonosnými drápy rval maso a kořist tak umírala na ztrátu krve. Je také možné, že svou kořist zabíjel tak, že jí zuby a drápy vykuchal zaživa. Avšak nejefektivnější způsob lovu byl skočit kořisti po krku a sekacím drápem na zadní končetině jí otevřít krční tepny nebo cévy. Stačil by jeden takový úder drápem a velociraptor by poté mohl již jen v klidu vyčkávat, než kořist vykrvácí. Smečka velociraptorů možná byla schopna ulovit kořist vážící 200 kilogramů. Dokonce máme i fosilizovaný souboj mezi velociraptorem a protoceratopsem. Velociraptor byl úspěšný predátor, ale díky tomu že velikostí zrovna neoplýval, nemohl lovit dinosaury velikosti dnešních bizonů a zamozřejmě ani větší dinosaury. Když velociraptoři lovili kořist více než desetkrát větší než byli oni sami, tak jim rovněž hrozilo velké nebezpečí. Stačilo, aby kořist mnohonásobně větší než byl velociraptor šlápla a zašlápnutého velociraptora čekala smrt. A když kořist ulovili, tak si nemohli být jisti, že se nasytí. Své ekosystémy sdíleli s mnoha jinými predátory včetně tarbosaura - pětitunového predátora příbuzného tyrannosaurovi. Proti tarbosaurovi neměl velociraptor nejmenší šanci uhájit úlovek. V dokumentu Armagedon zvířecí říše je vyobrazeno, že zažil vymírání na konci křídy. To samé je možná vyobrazeno i v dalších dokumentech. Ve skutečnosti velociraptor vyhynul pět milionů let předtím, než vyhynuli všichni dinosauři, tedy kromě ptáků.
Na prvním obrázku si můžete povšimnout velociraptora lovícího nějakého pravěkého savce a na druhém obrázku je porovnání velikosti velociraptora s člověkem.

Nový prehistorický park 9 :obří chudozubí 4/4

18. září 2014 v 9:20 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
,,Klacky do rukou, to je naše jediná obrana!" Thylacosmilus napadl jednoho člena Nigelova týmu, ale Nigelovi se ho podařilo klackem trefit do hlavy. Thylacosmilus na chvíli ustoupil, ale poté se připravoval k výběhu, ale naštěstí si našel jinou kořist, kterou dobře znal. Vyběhl za nějakým pravěkým býložravcem. V Nigelovu týmu byli tři zranění, jeden od thylacosmila a další dva od střepů z rozmláceného auta. Když běželi k doktorovi, tak viděli všechny popadané stromy a potoky vody a dokonce i stegosaury volně se pohybující po Novém prehistorickém parku. Poté doběhli k doktorovi, zranění nebyla naštěstí tak vážná, a tak by měli být za pár dní v pořádku. Suzanne konečně zjistila, co je spinosaurovi, je totiž napaden cizopasným pravěkým ploštěncem. Když vyjde z veteriny, tak kolem ní běží stádo protoceratopsů. Déšť již konečně ustal a Bob se rozhoduje, jestli dát do pořádku dinosaury, nebo jestli bude čekat na Nigela. Bob objede celý Nový prehistorický park a zjistí šťastnou věc, neutekl žádný dravec, zato utekli protoceratopsové, stegosauři a camptosauři. Je to proto, že bouřka způsobila pád mnoha stromů, přičemž některé pády způsobily proboření plotu. Přemýšlí, jaké dinosaury převeze nejdříve. ,,Stegosauři jsou velmi pomalí a proto nejsou nebezpeční. Protoceratopsové a camptosauři by mohli být nebezpeční, pokud by je něco vylekalo, ale jinak asi ne." Poté se ozve hlášení : ,,Nigel právě přivezl z pliocénní Jižní Ameriky samici a mládě megatheria. Prozatím byli dáni do provizorního výběhu a dinosauři, kteří byli na svobodě, jsou již také v provizorním výběhu. Další den je megatherium i s mládětem přesunuto do svého výběhu a za pár dní Bob opraví ploty od výběhů, které byly bouří zničeny. A všechna pravěká zvířata budou opět ve svých výbězích. S lidmi, kteří přijeli zranění, to také vypadá dobře. Bude trvat ještě dlouho, než se spinosaurus uzdraví, ale bude v pořádku. Čtyři členové Nigelova týmu přijeli z pliocénu později a přivezli trosky auta. "Mláďata" iguanodona jsou již zcela dospělá, mladí paralititanové již váží deset tun, přesto nejsou zdaleka dospělí, ale byli již dáni do výběhu s dospělými a mladé indricotherium, neboli paraceratherium již váží jednu tunu, to je jen zhruba dvanáctina dospělé hmotnosti. Brzy Nigel sežene jiné auto a za dva týdny se vydá na další výpravu. Vybral si nepříliš známého rohatého dinosaura, neboli ceratopsida jménem kosmoceratops a při té příležitosti by rád přivezl i nějakého tyrannosaurida, protože v Novém prehistorickém parku ještě není žádný člen této veleúspěšné skupiny predátorů.

Kontinenty v pravěku : Evropa 2/3

17. září 2014 v 13:22 | blogplateosaurus |  Zajímavosti
Jak jsem již psal, tak v projektu Kontinenty v pravěku již pokračovat nebudu. Tuto část jsem psal již 27. května, ale nezveřejnil. Když jsem ji nedávno našel uloženou a hotovou v rozepsaných článcích, tak mě bylo líto ji nezveřejnit. Jelikož jsem ji psal na konci května, tak tolerujte nižší úroveň, než má většina článků zveřejněná v srpnu a září. Tento projekt již pokračovat nebude.

Při permském vymírání vyhynulo 90-96% všech druhů živočichů . Jen málo šťastných přežilo . Většina skupin vyhynula. Některé však přežily a vyvinuly se z nich jiné. V triasu se objevovaly mnohé nové skupiny. V triasu se rozvíjeli predátoři. A proto se býložravci stali rychlejšími. V rozpálených pouštích bylo nepřátelské horko. Ne všichni vsadili na rychlost . Druhou možností je brnění . Dnes žijícími nejznámějšími živočichy s brněním jsou želvy. Ty se objevily rovněž v triasu. Ale jaký je původ želv? V triasu žil živočich s krunýřem henodus . Žil ve vodě, kde se živil mlži . Patřil mezi placodonty. Ti však s želvami nebyli příbuzní . Krunýř se vyvinul nezávisle na sobě . Henodus byl nalezen v Německu. Tam byl nalezen i další živočich s krunýřem triasového stáří. Proganochelys byla suchozemská želva z triasu. Byla metr dlouhá. A vypadala podobně jako dnešní želvy. V roce 2008 byla v Číně nalezena ještě starší želva odontochelys , která byla vodní . V moři v té době žila zvláštní skupina mořských plazů nothosauři . Ti žili jen v triasu . Nejznámějším zástupcem nothosaurů je nothosaurus. Měřil tři metry a na rozdíl od jiných mořských plazů mohl bez problému vylézat na souš . Živil se rybami. Nebyl největším zástupcem své skupiny, někteří měřili až do 4-5 m. Jedním z nejmenších byl lariosaurus. Byl to jeden z nejmenších mořských plazů. Byl dlouhý jen 60 cm. Na konci triasu postihla svět celosvětová katastrofa a nothosauři vyhynuli. V křídě žil v Evropě dinosaurus iguanodon. Na délku měřil okolo devíti metrů. Vážil 4,5 tuny. Chodil po čtyřech, ale když potřeboval, tak šel po dvou. Byl býložravý. V té době žilo v Evropě mnoho dalších dinosaurů. Jako třeba baryonyx. Šestimetrový masožravec, který měl 30 centimetrové drápy. Specializoval se na ryby. Drápy možná sloužily k napichování ryb. Koncem jury byli v mořích hojní ichtyosauři. Byli nejdokonaleji přizpůsobeni životu ve vodě tak, že měli rybí tvar těla. Na souš vylézt nemohli, proto rodili živá mláďata. Živili se rybami. Většina mořských plazů zmizela spolu s dinosaury na konci křídy. Jen želvy vydržely. Planetu ovládli savci. Z třetihor a čtvrtohor jsou v Evropě také významná naleziště. O nich by bylo v poslední části Evropy v pravěku, jenže ta již nebude .

Nepokračování příště.
Od listopadu však bude nový projekt, který bude nést název Vývoj kontinetů a jejich fauny. Ten bude popisovat rovněž historii všech kontinentů, ale zřejmě více do podrobna. Více zde bude také o geologii. Bude popisovat i Evropu v prvohorách a druhohorách, přestože byla již popsána v Kotinentech v pravěku. Ale to až v listopadu.

Nový prehistorický park 9 : obří chudozubí 3/4

16. září 2014 v 13:00 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Nigel se vydal za megatheriem, místo toho se mu podařilo přivézt velké dravé ptáky rodu mesembriornis a velké býložravé savce rodu macrauchenia. V noci však Nigela probudilo pípání.

Nový prehistorický park 9 : obří chudozubí 3/4

,,To je strašidelné." V noci je blízko tábora nějaký velký živočich a nikdo neví, kdo to je. Za chvíli pípání přestalo. Nigel je však stále neklidný. Poté se pípání ozve znovu, přítomnost velkých zvířat v blízkosti tábora je nepochybná. Nigel se rozmýšlí, zda má vzbudit ostatní, aby byli připraveni na útěk anebo jestli je budit nebude. Nigel se rozhodl, že ještě chvíli počká. Pípání se však ozývalo znovu. Nigel již zapnul baterku a nahlas zařval. Všichni se již vzbudili a jsou překvapení. ,,Co se děje?" řekl jeden člen Nigelova týmu. Nigel mu odpověděl :,, Nevím, nějaká velká zvířata jsou poblíž tábora, ale netuším jaká, ani nevím, jestli jsou nebezpečná nebo ne. Nigel opět zařval, aby se pokusil neznámé zvíře zastrašit. Přes den by hned věděl, co je na blízku, ale teď ve dvě hodiny v noci je naprostá tma. Přestože Nigel svítil baterkou, tak žádné zvíře neuviděl. Po půl hodině si šel opět lehnout. O něco poději však opět uslyšel pípání.
V sedm hodin ráno : ,,Nevím, co to bylo, ale nic se naštěstí nestalo". Po rychlé snídani vyráží Nigel se svým týmem hledat megatherium. Všichni nasedají do auta a v dálce vidí siluety nějakých zvířat. Rozhodli se jet blíž. Poté zjistí, že je to stádo toxodonů. Tito býložravci váží až jednu a půl tuny a podobně jako mnoho dnešních velkých býložravců mohou být nebezpeční. Jeden z Nigelova týmu řekne :,,To je pravda, mě jednou málem zabil nosorožec, raději bych se nepřibližoval příliš blízko". Nigel tyto velké býložravce pozoroval, ale nemá je v plánu přivážet, protože tam pro ně není výběh. V jedenáct hodin je již velké horko, asi 34 stupňů Celsia. Nový prehistorický park také sužují vysoké teploty. Bob: ,,Předpověd počasí hlásila velké bouře a celodenní průtrže mračen, rychle nakrmíme zvířata a schováme se do domů. Pravěká zvířata také mají přístřešky, kde se schovávají před deštěm a sluncem. Ale Nigel se brzy vrátí s megatheriem." Všechna zvířata již byla nakrmena, ale spinosaurus leží na zemi a vypadá nemocně. Bob ho okamžině uspal a převezl na veterinu. Ve chvíli, kdy ho tým veterinářů začíná ošetřovat, venku začíná bouřka a průtrž mračen. Venku padají stromy a tečou potoky vody. V pravěké Jižní Americe Nigel se svým týmem v klidu sleduje toxodony. O něco později toxodony napadne dravý thylacosmilus. Toxodoni jsou však ostražití a jeden samec proti thylacosmilovi vyběhne a stokilogramový thylacosmilus skončí pod kopyty tunu a půl vážícího býložravce. Jak to s thylacosmilem dopadlo, si není těžké domyslet. Nigel se vydá pátrat po megatheriu. Vyjede na okraj lesa a nalezne stopy, které musí patřit jedině megatheriu. Jsou zde stopy velké i malé, což značí, že tady bude samice a mládě, to by byl dobrý přírůstek do Nového prehistorického parku. Nigel je konečně vidí, ale v dálce číhá thylacosmilus. Dospělé megatherium je díky své velikosti proti všem predátorům imunní, ale mládě je zranitelné, proto ho samice zuřivě hlídá a mohla by být nebezpečná. Nigel je pozorně sleduje, ale o přítomnosti thylacosmila netuší. Čtyřtunová samice megatheria ty podivné tvory pozorně sleduje a Nigel přemýšlí, jak je bezpečně dostat do současnosti. Mezitím v prehistorickém parku veterinární tým stále nezjistil, čím spinosaurus onemocněl a když jen vyhlédnou z okna, tak vidí potoky vody a obrovskou průtrž a obávají se, že když budou potřebovat spinosaura převézt, tak to kvůli počasí nezvládnou a spinosaurus bude muset být na veterině do té doby, než se počasí vylepší. A největší masožravý dinosaurus je velice nebezpečný, i když se živí především rybami. Jedenáctitunový kolos se sem stěží vejde. Když znovu vyhlédnou z okna, tak vidí, jak spousta stromů padá, ale co je horší, že jsou mezi nimi i ty vzácné borovice, které Bob nakoupil za hodně peněz. V období pliocénu začínají také nebezpečné chvíle. Nigel se k megatheriu přiblížil, ale to svými předními končetinami vrazilo do auta. Auto se převalilo, dvě okna se rozletěla na kusy a zranila dva členy Nigelovo týmu. Ještě k tomu se k nim blíží rozzuřené megatherium a co je ještě horší, skočil po nich thylacosmilus...

Jak to všechno dopadlo? Přežil Nigel a jeho tým tuto nebezpečnou situaci anebo zahynul? Bude spinosaurus zdravý a co mu vlastně je?
To se dozvíte ve specíální části.

Vývoj savčích skupin 1 : sudokopytníci 2/4 : prasata a příbuzní

14. září 2014 v 16:46 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Sudokopytníky rozdělujeme na 4 základní skupiny : tylopoda (velbloudi a mnoho vyhynulých skupin), suina (prasata, pekari a mnoho vyhynulých skupin), ruminantia (přežvýkavci) a whippomorpha (kytovci, hroši a mnoho vyhynulých skupin). Každé z těchto skupin bude věnován jeden díl. V tomto díle se budu věnovat skupině suina. Do této skupiny patří dvě žijící čeledě : prasatovití a pekariovití. Kdysi sem byli řazeni i hroši, ale ti jsou sesterskou skupinou kytovců. Všichni členové skupiny suina jsou všežravci. Tato skupina se vyvinula v pozdním eocénu. Jednou z čeledí je také vyhynulá čeleď entelodontidae. Entelodontidi žili od svrchního eocénu do středního miocénu. Čeleď entelodontidae se vyskytovala v Asii, Severní Americe a Evropě. Charakteristickými znaky této čeledě je obrovská lebka, kosti drtící čelistní skus a v poměru k velikosti těla velice malý mozek. Jejich mozek měl velikost pomeranče, což je na tak velká zvířata opravdu malá velikost. Co tito tvorové postrádali na inteligenti, si vynahradili na zubech. Jejich zuby byli obrovské a díky až metrové lebce dokázali vyvinout nesmírně silný skus. Jedním z nich je rod entelodon. Entelodon žil především v Evropě, ale jedna fosílie tohoto rodu byla nalezena v Číně. V ramenou byl vysoký 1,35 metru. Archaeotherium je jeho příbuzný žijící v Severní Americe. Archaeotherium bylo o něco menší než entelodon, na délku měřilo dva metry a vážilo 270 kilogramů. Ale někteří entelodontidi byli větší. Daeodon, neboli dinohyus je největší známý entelodontid. Jen jeho samotná lebka měří skoro metr. Zvíře s tak obrovskou lebkou a tak obrovskými zuby muselo být postrachem okolí. Lovem se však obtěžovat nemusel, protože byl příliš velký, než aby jiný predátor dokázal před ním uhájit svou kořist. Daeodon vážil jednu tunu. Někteří paleontologové však považují entelodontidy za příbuzné skupině whippomorpha, tedy za příbuzné kytovců a hrochů. Nejmladší fosílie entelodontidů pocházejí z doby před 16 miliony let.


daeodon:
První pekariovití žili v Evropě a Severní Americe ve svrchním eocénu. Z Evropy však vymizeli. Před dvěma miliony let se rozšířili přes pevninský most do Jižní Ameriky, kde jich i dnes žije nejvíce. První prasata se objevila v oligocénu. V miocénu žilo velké pravěké prase jménem kubanochoerus. Byl to velký všežravec vážící 500 kilogramů a v ramenou byl vysoký 1,2 metru a byl mnohem větší než jakékoliv současné prase. Další zvláštností na tomto praseti je, že mělo rohy. V dnešní době jsou prasata úspěšní a inteligentní sudokopytníci.

kubanochoerus:Příští neděli napíši o přežvýkavcích.

Zítra zřejmě bohužel na blog žádný článek nenapíši, ale v úterý Nigel dokončí 9. výpravu Nového prehistorického parku. O podzimních prázdninách budu možná psát dva články denně. Protože teď v Září nemám čas na napsání článku úplně každý den.

Změny a novinky na blogu

13. září 2014 v 9:10 | blogplateosaurus |  O blogu
Jelikož ve druhé polovině září budou na mém blogu různé nové věci, tak jsem se rozhodl napsat tento článek.

-Významnou novinkou bude nový projekt, který začne koncem září. Bude popisovat evoluci jedné velice úspěšné skupiny druhohorních tvorů, která vládla vzduchu svrchního triasu, jury a křídy a byli to první obratlovci schopní aktivního letu. O jaké skupině bude nový projekt, je podle popisu v předchozí větě lehké uhodnout. Nový projekt bude nést název Evoluce pterosaurů. V tomto projektu bude rozebrána dosud nevyřešená záhada, kdo vlastně byli předchůdci pterosaurů, také se zde dozvíte o taxonomickém zařazení této skupiny, následující části se budou věnovat anatomii pterosaurů. Většina částí se bude postupně věnovat evoluci pterosaurů, od jejich vzniku ve svrchním triasu, až do jejich vyhynutí.
-Dalším novým projektem, o kterém jsem původně chtěl napsat do tohoto článku je Evoluce savčích řádů. Tento projekt však začal již v neděli a každou neděli bude další část.
-Také bych mohl psát o různých poznatcích a objevech z paleontologie, které byly uskutečněny v tomto století. Možná také budu psát o různých teoriích, které nejsou vůbec jisté.
-Když jsem se včera podíval do rozepsaných článků, tak jsem zjistil, že tam mám uloženou druhou část projektu Kontinenty v pravěku. Jedinou část tohoto projektu jsem zveřejnil 24. května. Další části tento rok již psát rozhodně nebudu, ale příští týden zveřejním druhou část Kontinentů v pravěku, kterou jsem psal již 27. května, ale nezveřejnil. Zveřejním jí jen proto, že nepublikovat ji, by byla škoda.
-Další příběh začne až po dokončení 15. jinak řečeno poslední části Nového prehistorického parku. V pondělí zveřejním poslední díl 9. části Nového prehistorického parku.
-Jak vidíte, tak jsem změnil design blogu. Základní obrázek, ve kterém je i titulek blogu, zůstal stejný. Nad ním byli troodoni, teď tam jsou obří pravěké příbuzné vážek meganeury. Pod titulním obrázkem do nedávna nic nebylo, teď tam je obrázek zvláštní pravěké želvy rodu meiolania a obrázek opeřeného tyrannosaura, se kterým souhlasí mnoho paleontologů. I když někteří si myslí, že měl peří jen jako mládě.
-Samozřejmě že budu pokračovat v započatých projektech Návrat do vody a Evoluce savčích řádů.
-Hojně budou příbývat články v rubrikách : Zajímavosti- projekty (pravěk), Popisky dinosaurů, Fauna paleozoika, Fauna mezozoika, Fauna kenozoika, Příběhy, Ostatní, Vyhubená zvířata, Savci, Plazi, Ptáci, Recenze. Koncem září také popíši geologická období trias a jura. Tento rok možná přibydou nějaké nové články do rubriky Počátky života, v listopadu asi
bude nějaká soutěž.

neovenator

12. září 2014 v 13:40 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
délka: okolo 7,5 metru
hmotnost: 1-2 tuny
potrava: masožravec
období: spodní křída před 125 miliony let
čeleď: neovenatoridae
příbuzné rody (všichni z čeledě neovenatoridae) : chilantaisaurus, australovenator, fukuiraptor, aerosteon, megaraptor

Neovenator je jeden z poměrně velkých (i když rozhodně není největší) členů skupiny carnosauria. Neovenator se svou hmotností do dvou tun byl vrcholovým evropským predátorem před 125 miliony let. Jeho kořistí se zřejmě stával například iguanodon, přestože byl zhruba o polovinu větší (na hmotnost). Průměrná délka neovenatora byla 7,5 metru, některé fosílie naznačují i délku 10 metrů. Neovenator byl nejprvě řazen do rodu megalosaurus, přestože s ním nebyl příliš blízce přibuzný (až na to, že oba jsou řazeni mezi tetanury). Neovenator byl objeven roku 1978. V roce 1989 bylo nalezeno 70% kostry. Pozůstatky neovenatora byly nalezeny ve Velké Británii. Až v roce 1996 byl zařazen do svého rodu. Odhadovaná výška neovenatora je 2,5 metru až 3 metry. Dříve byl zařazován do čeledě allosauridae, dnes je řazen do čeledě neovenatoridae, kterou však někteří paleontologové považují za podčeleď čeledě carcharodontosauridae.

Nový prehistorický park 9 : obří chudozubí 2/4

11. září 2014 v 13:55 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Poté, co Nigel opustil stádo macrauchenií a nebezpečné mesembriornise, jede autem, ale od té doby nic neviděl. Musí najít vhodné prostředí pro megatherium. Poté vstoupí do lesa. Nigel:,, V dnešní době žije v lesích jen hodně málo několikatunových zvířat. Les proto pro megatherium zřejmě nebyl nejlepší prostředí. Megatherium se umělo vzpřímit na dvě nohy, což naznačuje, že mohla sbírat potravu ze stromů, ale v hustém lese nebude. Proto by pro něj bylo nejlepší. Pozor ze stromu něco seskočilo." Jen dvacet metrů od Nigela číhá thylacosmilus. Tento dravý vačnatec byl velký jako jaguár. Měl obrovské zuby, kterými by člověku dokázal bez problému přetrhnout krční tepny. Nigel a jeho tým se dali do běhu. Thylacosmilus číhá na kořist, ovšem za Nigelem se nežene. Žene se za jinou kořistí, žene se za mláďětem megatheria. Toto mládě je velice malé, váží teprve 60 kg a thylacosmilus si s ním poradí. Mládě se zřejmě ztratilo matce, která by ho ochránila. Nigel utekl z lesa a nebezpečný thylacosmilus je již daleko. Nigel teď nasedne do auta a na hranici lesa a plání bude hledat megatherium. Poté v dálce uvidí nějakého glyptodontida. Jeden člen Nigelova týmu, který je odborníkem na pravěké savce si tohoto příbuzného pásovce pořádně prohlédne a zjistí, že se jedná o rod glyptotherium. Tito pomalí obrnění býložravci nejsou nebezpeční, tedy pokud se k nim nepříblížíte příliž blízko. Jsou to vzdálení příbuzní megatheria, patří do skupiny chudozubých. Chystá se glyptotherium nalákat do časového porátlu. Poté však Nigel uslyší podivný dusot a když se otočí, tak zjistí, že stádo tunových macrauchenií utíká před predátorem. O něco později Nigel v dálce spatří mesembriornise, ne jednoho, ale pět. Pokud by Nigel zůstal stát, byl by panicky utíkajícími býložravci ukopán. Je divné, proč všechny utíkají, když na dospělou zdravou macrauchenie si zřejmě mesembriornis netroufne. Zřejmě se prostě vyděsily, proto utíkají. Nigel v tom všem spatřuje příležitost. Nastavuje časový portál, přímo před utíkající stádo. První macrauchenia proběhla a za ní probíhají další a další tunoví dospělci i podstatně menší mláďata. Proběhlo celé stádo, asi 20 jedinců a za býložravci proběhli i velcí draví ptáci. Tedy tři jedinci metr a půl vysokých mesembriornisů. Bob je okamžitě rozdělil a stádo 21 macrauchenií (Nigel před tím, když počítal, tak neviděl jedno mládě) je ve svém výběhu, který je určený pro býložravé savce živící se trávou a výborně se jim tam daří a pasou se jako dnešní býložraví savci. Tři mesembriornisové jsou zatím v provizorním výběhu, ale až Nigel přijede, tak je umístí do jejich výběhu.
mesembriornis:
V pliocénní Jižní Americe se Nigel vydal pátrat po glyptotheriích, pátrá asi půl hodiny, ale nenachází je. Pravděpodobně jsou někde daleko a nebyli cílem výpravy, proto se Nigel vydává pátrat po megatheriu. Zatím v Novém prehistorickém parku Bob sleduje stádo macrauchenií, jsou zde dospělci i mláďata. Největší váží 1,3 tuny, zatímco nejmenší mláďata váží 40 kilogramů. Poté si Bob uvědomil, že musí jít nakrmit inostrancevii. V pliocénu Nigel konečně našel důkaz přítomnosti megatheria. Našel stromy, na kterých bylo mnoho okousaných listů, ty listy jsou tak vysoko, že kromě megatheria tam žádné jiné zvíře nedošáhne. Poté však začíná noc. Nigel se rozhodl, že další den ráno autem projede mnoho kilometrů na okraji lesa a stepi. Těsně před setměním Nigel jako vždy umístí před tábor přístroj, který zjistí přítomnost zvířat větších než kočka a poté hlasitě zapípá. V jednu hodinu v noci však zapípal a všichni se probudili.

Jaké zvíře je v blízkosti tábora? Bude pro Nigela a jeho tým nebezpečné? Přiveze Nigel další den megatherium?

Návrat do vody 8 :pliosauři z jury

10. září 2014 v 14:02 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
Skupina plesiosauria je velice úspěšná. Objevila se koncem triasu před 203 miliony let a vyhynula ve stejné době jako neptačí dinosauři před zhruba 66 miliony let. Skupinu plesiosauria rozdělujeme na dvě hlavní skupiny. První skupinou je skupina plesiosauroidea. Druhá skupina se nazývá pliosauroidea. Tou se budu v tomto článku zabývat. Mezi pliosauroidy patří dvě čeledě - rhomaleosauridae a pliosauridae. Rhomaleosauridi žili ve svrchní triasu, spodní juře a střední juře. Někteří vědci však považují rhomaleosauridy za bazální členy skupiny plesiosauria a nepovažují je za blízké příbuzné plesiosauroidů a pliosauroidů. Jedním z rhomaleosauridů je macroplata. Macroplata žila ve spodní juře před 199-195 miliony let a byla dlouhá 4,5 metru. Její potravou byly ryby. Rhomaleosauridi však ve střední juře vymírají a nahrazují je mnohem pokročilejší pliosauři. Pliosauři měli krátký krk, velice dlouhou lebku, velké zuby a většinou vážili tuny. Byli schopni vyvinout velice silný skus čelistí, u největších druhů dokonce silnějí skus než jaký dokázal vyvinout tyrannosaurus. Jedním z prvních velkých pliosaurů byl desetimetrový simolestes. Žil ve střední a svrchní juře. Ve stejné době žil pravděpodobně menší, ale mnohem známější liopleurodon. Není zcela jisté, jak byl velký, je ale jisté, že nevážil 150 tun a neměřil 26 metrů ( tak to bylo v Putování s dinosaury). Největší dochovaný jedinec liopleurodona byl dlouhý sedm metrů. Jiné zkameněliny naznačují velikost konkrétního jedince na 4,5 metru, jiné na 6,3 metru. Nejodvážnější teorie o jeho velikosti hovoří o 10,5 metrech. Nejpravděpodobnější teorie o jeho délce hovoří o 5-7 metrech. V jurských mořích však žil jeho příbuzný, který byl větší. Byl to pliosaurus. Na Špicberkách byly nalezeny fosílie obřího predátora. Tento predátor byl provizorně pojmenován jako predátor x. V roce 2012 se zjistilo, že náleží do rodu pliosaurus. Zprvu se odhadovala délka 15 metrů a hmotnost 45 tun. Dnes však jsou odhady o něco nižší, odhadovaná délka je 12 metrů a hmotnost také nižší. I tak byl výrazně větší než liopleurodon, který klidně mohl skončit v pliosaurovo žaludku. Vědci také zjistili, že se pliosauři při lovu řídili především čichem. Jejich kořistí byli velké ryby i jiní mořští plazi.
pliosaurus:
Příště: plesiosauři z jury

Nový prehistorický park 9 : obří chudozubí 1/4

9. září 2014 v 14:10 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
V Novém prehistorickém parku je již 25 druhů pravěkých zvířat. Stádo až šedesátitunových paralititanů, smečka utahraptorů, obří varan megalania, býložravý therizinosaurus a jeden z největších ornithopodů shantungosaurus to jsou někteří obyvatelé Nového prehistorického parku a brzy jich bude mnohem víc. V minulé výpravě se Nigel vydal do nebezpečných lesů pravěké Argentiny, do období středního triasu a přivezl obrovského a velice nebezpečného příbuzného krokodýlů saurosucha. Rovněž přivezl jedny z prvních dinosaurů - dravého herrerasaura a neškodného pisanosaura. Pisanosaurovi se však podařilo uniknout z výběhu a prohání se po Prehistorickém parku. Nigel je neklidný, ví, že je zde pěstována řada rostlin a některé jsou jedovaté. Poté co pisanosaurus běžel kolem výběhu carcharodontosaura, tak se ho pisanosaurus vylekal a carcharodontosaurus dostal na drobného býložravce chuť, ale poté si všiml, že by se ho stejně pořádně nenajedl. Poté však pisanosaurus běží dál Novým prehistorickým parkem. Ošetřovatelé se ho rozhodli obklíčit a zdálky na něj střelili uspávací puškou. Pisanosaurus brzy usnul a byl přemístěn do výběhu, který byl zabezpečen. Nigel: ,, Je to trochu nepříjemné, zvláště proto, že zítra ráno vyrážíme na další misi." Stegosaurům a camptosaurům se v jejich společném výběhu také daří. Nigel se chystá na další výpravu, tentokrát však nemá v plánu přivážet dinosaury, ale nějaké pravěké savce. ,,Chováme tu již tři druhy pravěkých savců : obrovské indricotherium, pravěké šelmy rodu amphicyon a dravého vačnatce thylacoleo." Tentokrát se chce zaměřit na nějaké savce ze skupiny chudozubých.
Nigel : ,,Toto je megatherium- obří tvor příbuzný lenochodům. Tento kolos žil na zemi a vážil až 4 tuny. Živilo se především rostlinami, ale možná si občas pochutnalo i na mršině. Tento obr neměl v dospělosti žádného predátora. Žilo v pliocénu i v pleistocénu, ale já se chci vydat do doby před spojením obou Amerik, tedy do pliocénu, abych necestoval do stejné doby jako v originální sérii. Vypravím se za ním do Jižní Ameriky do doby před 2,7 miliony let. Díky jeho velikosti jsme pro něj museli vybudovat pořádný výběh. Výběh je již hotový a já vyjíždím."
Před 2,7 miliony let byly na jihoamerikcém kontinentu stepi, kde žilo mnoho zvířat. Nigel spatří první pravěká zvířata brzy poté, co vjede do pravěku. ,,Támhle jsou nějaká pravěká zvířata." Když Nigel přijede blíž, tak zjistí, že je to stádo býložravých macrauchenií. Macrauchenia byla velký býložravec, vážící přes jednu tunu. ,,Velcí býložravci bývají často hodně agresivní. Ani v autě nejsme před nimi zcela v bezpečí." Nigel se ke stádu raději nepřibližuje blíže, než na vzdálenost 25 metrů. Poté však stádo zneklidní, mláďata utíkají a dospělci se snaží zjistit, co je to za živočicha. Poté od nedalekého stromu vyběhne obří dravý pták mesembriornis rychlostí 70 km/h. Mesembriornis měl na výšku okolo metru a půl, patří do čeledě phorusrhacidae a je jedním ze zdejších vrcholových predátorů. Dospělé macrauchenie však tohoto dravce velikostí vysoce překonávají a sám si na dospělce netroufne. Dospělé macrauchenie obklopily mláďata a obrovský pták má smůlu. Nigel raději jede dál a snaží se vypátrat megatherium.
Možná tuto misi rozdělím na čtyři články, ale není to jisté. Tak jako tak bude další díl ve čtvrtek 11. září.

Vývoj savčích skupin 1 : sudokopytníci 1/4 : velbloudi a příbuzní

7. září 2014 v 10:05 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Je tady první část slibovaného projektu. Tento projekt bude mít mnoho dílů a každý díl se bude věnovat evoluci určitého řádu savců. Každý díl bude mít dvě, tři nebo čtyři části. Budou zde také informace o klasifikaci daného řádu a něco málo i o současných zvířatech. Tento projekt bude velice dlouhý a budu ho psát pravidelně každou neděli. Bude to popisovat i evoluci již vymřelých savčích řádů, ale ta bude většinou jen v jedné části. Některé části nebudou věnovány jen řádům, ale i skupině s vyšší taxonomickou jednotkou například - chudozubí či vačnatci. Nebudu to psát postupně podle vývojového stupně, ale náhodně. Tento projekt je mnohem delší než projekt "Návrat do vody (Ve středu bude další část.)". Odhaduji, že ho dokončím příští rok na podzim.

Vývoj savčích skupin 1 : sudokopytníci 1/4 : velbloudi a příbuzní

Sudokopytníky rozdělujeme na 4 základní skupiny : tylopoda (velbloudi a mnoho vyhynulých skupin), suina (prasata, pekari a mnoho vyhynulých skupin), ruminantia (přežvýkavci) a whippomorpha (kytovci, hroši a mnoho vyhynulých skupin). Každé z těchto skupin bude věnován jeden díl. Skupina tylopoda žije v současnosti jen v podobě velbloudů, ale v minulosti existovalo mnohem více čeledí této skupiny. Tylopoda jsou od všech ostatních sudokopytníků vzdálení. Žijí od eocénu a v pravěku to byla mnohem početnější skupina než dnes. Jedním z prvních tylopodů je anoplotherium. Byl to býložravec o hmotnost okolo 80 kilogramů žijící koncem eocénu a počátkem oligocénu. Ještě podstatně starším zástupcem této skupiny je duerotherium, popsané roku 2009. Velice úspěšnou skupinu tvorů příbuzých velbloudů jsou zástupci nadčeledě merycoidodontoidea. Zařazení této nadčeledě je však stále nejasné, někteří paleontologové je považují za příbuzné prasat, ale převládá názor, že jsou příbuzní velbloudů. Tato nadčeleď byla dříve známá pod názvem oreodontidae. Někteří merycoidodontoidi žili podobně jako dnešní hroši. Známe již více než 50 rodů této skupiny, což dokazuje její úspěšnost. Tito býložravci se živili trávou na severoamerických stepích. Merycochoerus patří k nejúspěšnějším zástupcům této skupiny. Se svou hmotností takřka půl tuny patří k těm největším merycoidodontoidům. Merycochoerus pravděpodobně vedl obojživelný život. Většina jeho příbuzných byla čistě suchozemská. Skupina merycoidodontoidea se objevila zhruba před 35 miliony let a vymřela poměrně nedávno, tedy před 5 miliony let v nejpozdnějším miocénu.
merycochoerus:
Velbloudovití jsou jedinou žijící skupinou tylopodů. Nejstarší fosílie velbloudů jsou z doby před 45 miliony let. Protylopus je nejstarší známý velbloud, žil před 45-40 miliony let. Je to rovněž jeden z nejmenších velbloudů, jací kdy existovali, dlouhý byl jen 80 cm a vážil pouhých 26 kilogramů. Přesto, že dnes se velbloudovití vyskytují pouze v Jižní Americe, Africe a Asii, většina pravěkých velbloudovitých žila v Severní Americe. Teprve před třemi miliony let se přes pevninský most mezi Severní Amerikou a Asií rozšířili do Asie a z Asie se rozšířili do Afriky. O něco později se ze Severní Ameriky rozšířili přes pevninský most také do Jižní Ameriky. Na všech třech kontinentech, kam se velbloudi rozšířili, přežili dodnes. Zatímco v Severní Americe, kde proběhla takřka celá jejich dosavadní evoluce a existence, vyhynuli. Právě v Severní Americe žili ti největší velbloudovití. Titanotylopus byl největším členem čeledi velbloudovitých. V kouhoutku byl vysoký 3,5 metru a byl dlouhý a vážil jako žirafa. Jeho hmotnost přesahovala jednu tunu. Tento obrovský velbloud žil od doby před 10 miliony let a do doby před 300 tisíci lety. Poměrně nedávno vymizeli všichni velbloudovití ze Severní Ameriky. V dnešní době žijí tři rody velbloudovitých - velbloud, lama a vikuňa.

Popis obrázku : Porovnání velikosti některých současných i pravěkých velbloudovitých. Číslo 3 je titanotylopus.
V příštím části vývoje sudokopytníků bude o vývoji prasatovitých, pekariovitých a jejich vyhynulých příbuzných.
Zítra tu bohužel žádný článek nebude, ale v úterý konečně bude první část 9. výpravy v Novém prehistorickém parku.

kajmanka dravá

6. září 2014 v 9:58 | blogplateosaurus |  Plazi
výskyt: Severní Amerika
hmotnost: až 25 kg
potrava: ryby, žáby, mloci, menší vodní hadi, mláďata aligátorů , ptáci (mláďata a malé druhy), malí savci, mršiny
čeleď: kajmankovití

Kajmanka dravá je masožravá želva žijící především ve vodě. Na lov je vybavená výborně, protože má velké ostré drápy a především silné hákovité čelisti, které jsou tak silné, že dokáží prokousnout i lidskou ruku, nebo urvat veliký kus masa. Kajmanky žijí ve stojatých vodách či pomalu tekoucích vodách. Svou kořist loví tak, že na ni číhají a když se kořist přiblíží, tak vyskočí, vytáhne krk a kořist chytí do čelistí, kterými dokáže vyvinout velice silný skus. Kajmanka se rovněž živí mršinami. Na souši je velmi pomalá a neohrabaná, ale klade tam vejce. Vejce kladou koncem léta a mláďata se z nich líhnou další rok na jaře. Ihned po vylíhnutí mláďata prchají do vody. Poté poměrně rychle rostou. Mláďata se živí pulci, drobnými rybami a vodním hmyzem. Kajmanka dravá není ohroženým druhem.


Planeta dinosaurů (Planet dinosaur)

5. září 2014 v 14:00 | blogplateosaurus |  Recenze
Je tu slibovaný popis mého nejoblíbenějšího dokumentu o dinosaurech.

Planeta dinosaurů je britský dokument televize BBC. Pojednává o dinosaurech a dalších živočiších z dob dinosaurů. Pojednává o období jury a křídy. Oficiálně má šest 25 minutových epizod, i když v české televizi byla Planeta dinosaurů vysílaná ve třech 50 minutových epizodách. V tomto článku vypíši díly podle originálu. Výhodou tohoto dokumentu je informativnost. V mnohých dokumentech o dinosaurech je informativnost výrazně nižší. Krom toho v tomto dokumentu není moc chyb a těch pár, které tu jsou, jsou způsobeny novými objevy, které té době ještě nebyly známy. To i přesto, že Planeta dinosaurů je relativně nová, je z roku 2011. Každý dinosaurus, který je zde trochu popsaný, má na chvíli na obrazovce takovou databázi, ve které jsou o něm napsané základní údaje. V této databázi se rovněž objevují obrázky zkamenělin, nalezišť a někdy i časová osa, na které je vyobrazen daný dinosaurus. Rovněž se zde objevuje srovnání velikosti s jinými dinosaury, kteří v dokumentu nejsou. Příkladem je například tyrannosaurus, který je zde ve všech dílech (kromě druhého), ale vždy je to jen jeho silueta pro srovnání velikosti s predátory, kteří se v dokumentu objevují. Pozitivní na tomto dokumentu je to, že některé příběhy jsou alespoň částečně podle faktů. Příkladem je například přechod centrosaurů přes řeku, který je alespoň částečně doložen ve fosíliích. Za velice zdařilé rovněž považuji roztřídění do jednotlivých dílů.

Jak jsem již zmínil, chyb je zde velmi málo. Většinou jen to, co se v té době nevědělo. Proto to není kritika, ale zajímavost.
1. Microraptor byl černý, ale to se zjistilo až v roce 2012.
skutečné zbarvení microraptora -
2. Onchopristis se neplul vytřít do sladkých vod, on v nich žil natrvalo, ale to se rovněž zjistilo později.
3. Sarcosuchus nebyl krokodýl, ale krokodýlům příbuzný crocodylomorph. To je asi jediná chyba, která byla i v té době známá.
4. Troodon zde vypadá příliš málo jako pták.
5. V češtině bylo řečeno : "Carcharodontosaurus je blízký příbuzný ouranosaura, ale čtyřikrát větší". Ve skutečnosti bylo v originále- "allosaura". To je chyba překladu. Samozřejmě carcharodontosaurus byl příbuzný allosaura.

Česká jména dílů jsem psal podle knihy.
1. díl -Lost world (Ztracený svět)
Tento díl pojednává o dinosaurech z Afriky z období počátku svrchní křídy před 95 miliony let a to především o dvou obrovských predátorech, kteří byli větší než tyrannosaurus a to o spinosaurovi a carcharodontosaurovi. Epizoda začne spinosaurem, který přesto, že byl největším masožravým dinosaurem, tak se živil především rybami. V řece je ukázáno, jak lovil pravěké paryby rodu onchopristis. Poté se dokument věnuje carcharodontosaurovi, který lovil různé dinosaury, například ouranosaura. Poté je zde ukázáno období sucha, při kterém si spinosaurus musí hledat obživu na souši. Na konci epizody je ukázán souboj o mršinu mezi těmito dvěma predátory. V souboji spinosaurus sekne carcharodontosaura drápem, carcharodontosaurus mu však kousne do plachty a spinosaurus ho opět sekne drápem a carcharodontosaurus se rozhodne ustoupit. Spinosaurus v souboji sice zvítězil a potravu získal, ale na kousanec od poměrně slabých, avšak velice ostrých čelistí carcharodontosaura, spinosaurus zahynul. Otázkou je, jestli na zranění zemřel i carcharodontosaurus, to se však ze seríálu nedozvíme.

seznam zvířat : ouranosaurus, spinosaurus, onchopristis, rugops, neidentifikovaný krokodýl, alanqa (identifikovaná jako pterosaurus), carcharodontosaurus, sarcosuchus
2. díl -Feather dragons (Do vzduchu)
V tomto dílu jsou především dinosauři, kteří jsou příbuzní ptákům. Celý díl se odehrává v Asii, avšak ve třech různých časech. První část je ve svrchní juře před 154 milony let v lesích pravěké Číny, kde se dozvíme mnoho informací o epidexipteryxovi. První epidexipteryx utekl před sinraptorem do korun stromů. Druhému epidexipteryxovi spadla larva na zem, rozhodl se, že pro ni seběhne, ale jakmile seběhne a skloní se k larvě, tak ho mládě sinraptora (dospělec by o tak malou kořist nestál) zabije. V Mongolsku před 85 miliony let saurornithoides klade vejce a o snůšku se stará. Když se jde nakrmit, tak k hnízdu vyběhne oviraptor a sní dvě vejce. Poté ho saurornithoides odežene, ale poté stokrát větší (na hmotnost) příbuzný oviraptora, tedy gigantoraptor uloví samici saurornithoidese kontrolující vejce. Konec dílu se odehrává v Číně před 120 miliony let. Je zde mnoho informací o microraptorovi. Microraptor se vydá na lov a za kořist si vyhlédne drobného ještěra xianglonga. Ještěr i dinosaurus dokáží létat, ale ne aktivně, jen plachtí ze stromu na strom. Microraptor xianglonga uloví, ale v tom si microraptora všimne sinornithosaurus, jeho blízký, ale větší příbuzný. Sinornithosaurus plachtí za microraptorem, poté když ho vyžene na zem, tak ho dohání, ale ve chvíli kdy vylezli na strom, microraptor nabral rychlost a zachránil si život. Sinornithosauři poté uloví jiného dinosaura - jeholosaura.

seznam zvířat: epidexipteryx, sinraptor, neidentifikovaná larva, saurornithoides, oviraptor, gigantoraptor, xianglong, microraptor, sinornithosaurus, jeholosaurus
3. díl -Last killers (Poslední zabijáci)
Tento díl je o vrcholových predátorech svrchní křídy a to především v Severní Americe. Není jen o predátorech, ale i o býložravcích, kteří končili v žaludcích těchto predátorů. Tento díl začíná tyrannosauridy a spoustou zajimavých informací (jako v celém seriálu). V lesích pravěké Severní Ameriky se jeden mladý daspletosaurus vydal na lov, nevybral si však bezpečnou kořist, ale chasmosaura o velikosti dnešního nosorožce tuponosého vyzbrojeného rohy a štítem. Daspletosaurus má jen velice malou šanci. Poté se však k lovu připojí zbytek smečky, pět jedinců, někteří dospělí, někteří mladí,jdou po chasmosaurovi, dohoní ho a zakusují se do něj a už si pochutnávají. Nepochutnávají si však všichni, ve smečce jsou neustálé souboje o jídlo a ti slabší se nají zbytků. Na Aljašce nevelcí predátoři troodoni loví mláďata edmontosaurů, dospělce neloví, protože jsou více než šedesátkrát větší. Přes den jsou mláďata poměrně v bezpečí, protože dospělci odhalí predátory dřív, než predátoři mohou na mládě zaútočit. V noci však mají troodoni výborný zrak, zatímco edmontosauři ho až tak dobrý nemají. Jedno edmontosauří mládě se vzdálí od stáda a troodoni ho kousají a drápaji, poté však příběhne dospělý čtyřtunový kolos a do jednoho troodona narazí a troodon letí vzduchem mnoho metrů a je zabit. Mládě však na následky zranění zahyne a další den ráno si ti troodoni, kteří nebyli zabiti dospělými edmontosaury, pochutnávají na mršině. Na Madagaskaru před 70 miliony let byl vrcholovým predátorem majungasaurus. Samice od mršiny odežene několik rahonavisů, poté však hrozí, že o mršinu příde, přichází totiž samec. Samice mršinu opustí, ale poté vyběhne a samcovi silně kousne do krku a spolu se svými mláďaty si na něm pochutná. V Severní Americe migrují centrosauři, několik jich uloví daspletosauři. Poté však centrosauři musí přeplavat řeku. Při přeplavávání rozvodněné řeky většína stáda zahyne, mnoho jich dokáže vzdorovat silnému proudu, jiné uloví obrovští krokodýli. Když voda opadne, tak si masožravci pochutnají na spoustě mršin.

seznam zvířat : daspletosaurus, chasmosaurus, troodon, edmontosaurus, majungasaurus, rahonavis, centrosaurus, neidentifikovaný obří krokodýl
4. díl -Fight for life (Boj o život)
Tento díl pojednává o strategiích predátorů a kořistí žijících ve svrchní juře před 150 miliony let v evropských mořích (pliosauři a plesiosauři) a na severoamerické pláni pokryté kapradinami a dalšími tehdejšími rostlinami (dinosauři). V této epizodě je střídavě přepínáno mezi těmito dvěma místy, ale já pro přehlednost nejdříve napíši evropská moře a poté severoamerické pláně. V evropských mořích pátrá kimmerosaurus po potravě. Loví pravěké polorejnoky. V tom je přepaden obrovským dravcem pliosaurem funkei. Tento dravec byl v seriálu popsán jako predátor x, který byl tehdy poměrně nově objeveným druhem, ale dnes se zjistilo, že patří do rodu pliosaurus. Kimmerosaurus mu uteče do mělké vody. Pliosaurus se však na lov vydá znovu. Kimmerosaura přepadne zespodu, kořist se snaží utéct, ale pliosaurus kimmerosaurovi doslova urve jednu ploutev a znovu se ponoří do hlubin. Když je kimmerosaurus ze zranění bezbranný, tak se po něm pliosaurus vrhne, vyskočí s ním nad hladinu a urve mu hlavu. Pliosaurus měl totiž nesmírně silný skus.
V Severní Americe žily dva druhy býložravých dinosaurů v symbióze a pomáhaly se tak chránit. Byli to camptosaurus a stegosaurus. Po camptosaurech vyběhne predátor allosaurus, ale camptosauři mu utečou. Allosaurus se rozhodl zaútočit na stegosaury přesto, že riskuje i smrt. Jednoho mladého stegosaura kousne, ale dospělý jedinec práskne ocasem a allosaurovi probodne obratel. Všichni býložravci útok přežili. Poté jiný allosaurus útočí na jiné camptosaury, jednoho dožene a zabije ho, ale úlovek si chvíli poté přivlastní větší predátor - saurophaganax.

seznam zvířat : amonit, polorejnok, kimmerosaurus, pliosaurus (identifikován jako predátor x) , stegosaurus, camptosaurus, neidentifikovaný pterosaurus, allosaurus, saurophaganax.
5. díl -New giants (Nový obři)
Tento díl se odehrává před 95 miliony let na území Argentiny a severní Afriky. Pojednává o jedněch z největších dinosaurů vůbec a o predátorech, kteří je (nebo minimálně mladé a zraněné) lovili. Díl začíná líhnoucím se mládětem argentinosaura, kterého uloví středně velký predátor - skorpiovenator, loví také další čerstvě vylíhnutá mláďata, ale rozhodně si netroufl na jejich rodiče- 80 tunové obry. Poté je zde vysvětleno, jak zpracovávali rostlinnou potravu. Někdy, když šli argentinosauři sopečným popelem, tak nevědomky dělali hluboké stopy, do kterých často padali malí dinosauři (Není to fantazie, víme to díky fascinujícímu nálezu. Dokonalý příklad, že Planeta dinosaurů se narozdíl od mnohých dokumentů o dinosaurech drží nálezů). Poté však na argentinosaury útočí velcí predátoři mapusauři, jsou tři, a proto si troufnou na tak velkou kořist. Jednomu a poté i druhému mapusaurovi se podaří z nedospělého argentinosaura vyrvat několik velkých kusů masa. Třetí mapusaurus však byl při útoku rozdrcen obrovským býložravcem. V Africe se šlo stádo paralititanů napít k řece, ale vylekali se krokodýlů a jdou pryč od řeky. Jeden mladý jedinec uvízl v bahně a obrovský příbuzný krokdýlů sarcosuchus ho chytí za nohu, poté přijde carcharodontosaurus a tahá se s ním o potravu a nakonec zvítězí. Snaží se mládě zabít, ovšem zbytek stáda proti němu vyrazil a jelikož je carcharodontosaurus jen jeden, tak dospělého paralititana rozhodně neohrozí ( toto však bylo mládě). Ví, že snažit se ubránit kořist před zbytkem stáda by byla sebevražda, a proto uteče. Mládě přežilo, ale mladý argentinosaurus na důsledky zranění podlehl.

seznam zvířat : argentinosaurus, neidentifikovaný pterosaurus z čeledi chaoyangopteridae, skorpiovenator, gasparinisaura (neidentifikovaná), mapusaurus, ouranosaurus, paralititan, neidentifikovaný krokodýl, sarcosuchus
6. díl -The great survivors (Změň se nebo zahyň)
Tento díl pojednává o různých zvláštních přizpůsobeních pro přežití u některých dinosaurů. Odehrává se na třech různých místech ve třech různých časech. Všechny časy byly ve svrchní křídě. Díl začíná v prehistorickém Rumunsku na ostrově Hateg z doby těsně před vyhynutím neptačích dinosaurů. Tito dinosauři byli drobní ve srovnání se svými příbůznými žijícími na kontinentech. Jen pterosauři, jako hatzegopteryx, zde zůstali obrovští. Hatzegopteryx chytil do čelistí mládě magyarosaura, druhý hatzegopteryx s ním však začal o kořist bojovat a mezitím mládě uniklo. Další část dílu se odehrává před 92 miliony let v Severní Americe. Dosud nepojmenovaní tyrannosauroidi (v Planetě dinosaurů pojmenovani "zunityranus"). Přiběhnou k býložravému notronychovi, ale ten je sekne drápem a dravci se stáhnou. Dále je zde Mongolsko před 82 miliony let. Je zde vyobrazen gigantoraptor sedící na své snůšce, kterou také chrání predátoři. Alectrosaurus by si na vejcích rád pochutnal, ale proti páru gigantoraptorů nemá velkou šanci. Poté je však u hnízda jen jeden gigantoraptor, ale alectrosauři jsou dva. Gigantoraptor proti nim vyběhne, ale jeden ho kousne do ocasu, gigantoraptor vejce nakonec uchrání. Poté však zahyne při písečné bouři. Závěr posledního dílu se věnuje vymírání na konci křídy, kterému podlehli všichni neptačí dinosauři.

seznam zvířat: bradycneme, magyarosaurus, euzdrachado, hatzegopteryx, dosud nepopsaný tyranosauroid (identifikován jako zunityrannus) , nothronychus, oviraptor, alectrosaurus, gigantoraptor.

Recenze

3. září 2014 v 14:00 | blogplateosaurus |  Recenze
Tutu novou rubriku jistě nikdo nečekal. Možná vás to překvapí, ale to, že jednou budu psát na blog recenze, jsem plánoval již od doby, kdy jsem si založil blog. Do této rubriky, jak už název napovídá, budu psát recenze. Recenzovat zde budu dokumenty a knihy o dinosaurech, dalších pravěkých zvířatech a současných zvířatech. Články do této rubriky nebudou jen recenze, ale i popisy toho dokumentu či knihy. Budu zde popisovat a recenzovat jen to, čemu bych dal 5 nebo 4 hvězdičky z maximálního počtu pěti. Budu zde psát o dokumentu či knize obecně, soupis a krátký popis dílů (v případě knih kapitol) a někdy zde bude i seznam zvířat, která se zde objevila. Jako každá recenze, nebudou ani ty mé postrádat soupis chyb a vědeckých nepřesností. Protože zde budu popisovat jen mé oblíbené knihy a dokumenty, nebude většinou tento soupis příliš dlouhý. Na konci recenze bude mé hodnocení. První článek do této rubriky napíši zítra. Bude to popis mého nejoblíbenějšího dokumentárního fillmu o dinosaurech. Do komentářů si můžete tipnout, o jakém dokumentu zítra napíši.

arsinoitherium

2. září 2014 v 13:10 | blogplateosaurus |  Fauna kenozoika
délka : 3,5 metru
hmotnost: i přes 2,5 tuny
potrava: býložravec
období: pozdní eocén až spodní oligocén
řád: embrithopoda

Arsinoitherium byl býložravý savec velikosti nosorožce. Žilo před 36 až 27 miliony lety. Bylo objeveno v jižním Egyptě v roce 1902. Vedlo obojživelný život podobně jako dnešní hroši. Arsinoitherium se živilo rostlinami. Vážilo 2,5 tuny. Fosílie, které byly nalezeny v roce 2004 v Etiopii, však naznačují ještě větší velikost. Arsinoitherium mělo na hlavě dva rohy. Tyto rohy byly duté. Jejich účel je nejasný, ale je možné, že jimi vydávalo různé zvuky podobně jako někteří hadrosauridní dinosauři. Tyto rohy byly přimo vedle sebe, to ale znamenalo, že nevidělo dopředu. Arsinoitherium proto muselo otáčet hlavu, aby vidělo před sebe. Arsinoitherium mělo 44 zubů dokonale přizpůsobených trhání rostlin. Na výšku mělo okolo 175 centimetrů a patřilo k největším savcům své doby. Díky rohům může připomínat nosorožce, ale s nosorožci příbuzné není. Již dlouho se ví, že patřilo do řádu embrithopoda. Ovšem s kým je příbuzný tento vyhynulý řád, se donedávna nevědělo. Existovaly teorie, že je příbuzné se slony, ale až pomocí nových molekulárních analýz bylo zjištěno, že tento řád patří do skupiny afrotheria. Nejbližší příbuzní embrithopodů, tedy i arsinoitheria jsou damani, syrény (kapustňáci a dugongové) a chobotnatci (sloni) a poslední dva jmenované řády jsou jim úplně nejblíže příbuzné. Arsinoitherium bylo úspěšným rodem, vždyť existovalo 9 milionů let, nakonec jako každý živočišný rod vyhynulo.
Jaké zvíře v této rubrice popíši příště, si ještě rozmyslím.

Vývoj plazů 8/8 :šupinatí

1. září 2014 v 10:10 | blogplateosaurus |  Vývoj plazů
Šupinatí jsou v současnosti nejúspěšnější skupina plazů. Patří mezi ně mnoho skupin souhrně označovaných jako ještěři a také hadi. Nejstarší fosílie ještěrů známe z doby před 190 miliony let. Jedním z nejznámějších jurských šupinatých je ardeosaurus. Ardeosaurus měřil na délku 20 cm a žil ve svrchní juře. Dříve byl považován za gekona. Dnes ho vědci neřadí do žádné dnešní žijící skupiny šupinatých. Pravděpodobně je každý dnešní šupinatý více příbuzný jakémukoliv dnešnímu šupinatému než ardeosaurovi. Ardeosaurus měl stejně jako každý šupinatý (tedy kromě těch beznohých) nohy vybočené z těla. Ardeosaurus pravděpodobně byl noční a živil se hmyzem a pavouky.
I přestože ardeosaurus nebyl gekon, tak gekoni jsou nejstarší dnes žijící skupinou šupinatých. Nejstarší nesporné fosílie gekonů jsou ze spodní křídy. V křídě se gekonům dařilo poměrně dobře. Jedním z křídových gekonů je cretaceogekko. Je to jeden z nejstarších známých gekonů. Ještě starší skupinou než gekoni je skupina scincomorpha, do této patří scinkové, kruhochvosti a ještěrkovci. Jenže každá z těchto skupin je mnohem mladší než gekoni. Mnozí zástupci této skupiny rodí živá mláďata. V paleocénu se vyvinuli první příbuzní ještěrkovitých. Pozůstatky prvních zástupců čeledě ještěrkovití jsou z doby před 24 miliony let (konec oligocénu). Chameleoni stejně jako ještěrky, na rozdíl od gekonů, v dobách dinosaurů nežili. Nejstarší fosílie chameleonů jsou staré 61,7 milionu let, tedy nedlouho po konci éry dinosaurů. Avšak je možné, že chameleoni žili již v dobách dinosaurů. Nejstarším dnes známým chameleonem je anqingosaurus ze spodního paleocénu. Jeho fosílie byly nalezeny v Číně.

Další skupinou šupinatých jsou hadi. Hadi se objevili před koncem spodní křídy. První hadi byli velice drobní, někteří však později narostli do obrovských rozměrů. V pozdní křídě byli již hadi větší, například dinilysia měřila tři metry a žila před 85 miliony let. Největší rozmach hadů však nastal až po vyhynutí dinosaurů. Před 60 miliony let, tedy 5-6 milionů let po vymření dinosaurů, žil v Jižní Americe největší známý had všech dob. Byl objeven v roce 2009 v Kolumbii a byl pojmenovaný titanoboa. Na délku pravděpodobně měřil okolo 13 metrů a vážil zhruba 1135 kilogramů. Nejbližší příbuzní tohoto obrovského hada jsou hroznýši. Před objevem titanoboy byl považován za největšího hada všech dob eocénský gigantophis. Gigantophis měřil okolo 10,7 metru. Všichni hadi, ať už současní či pravěcí, jsou predátoři.
titanoboa:
Dalšími úspěšnými predátory jsou varani. Varani se vyvinuli před 80 miliony let a vždy to byli úspěšní predátoři. Aiolosaurus je jedním z nejstarších známých varanů, ovšem podle některých vědců je to jen příbuzný varanů. Stejně starý je i ovoo, který rovněž žil před 80 miliony let. Největší varan všech dob žil ovšem poměrně nedávno. Byla to megalania a žila před 40 tisíci lety v Austrálii. Díky novým metodám zkoumání se zjistilo, že megalania patří do rodu varanus, proto musela být přejmenovaná. Dnes platné jméno je varanus priscus, ovšem ani to není jisté a je možné, že patří do svého samostatného rodu. Megalania pravděpodobně měřila 7 metrů, ale její hmotnost je nejistá. Existují odhady od 300 kg do takřka dvou tun, ale nejpravděpodobnější je hmotnost 600 kilogramů. Megalania je největší suchozemský ještěr všech dob. Příbuzní varanů- korovci se objevili v nedávnější době. Nejstarší fosílie korovců se datují do spodního miocénu.
Další skupinou, která je příbuzná varanům jsou mosasauridi. Mosasauridi byli stejně jako jejich dnešní příbuzní (varani a korovci) obávaní predátoři. Skus čelistí mosasauridů byl nesmírně silný. Mosasauridi byli ti největší ještěři, jací kdy žili. Žili ve svrchní křídě a vyhynuli spolu s neptačími dinosaury. Byli to mořští živočichové. Dallasaurus byl z nich nejmenší, měřil jeden metr. Naopak tím největším byl hainosaurus s maximální délkou 17,5 metru. Mosasauridi byli vrcholoví predátoři svrchno křídového moře. Mosasaurus patří mezi největší zástupce své skupiny a zároveň je to jeden z prvních vědecky objevených pravěkých zvířat, byl nalezen již v roce 1764. Plotosaurus patřil mezi středně velké mosasauridy, měřil devět metrů. Mosasauridi byli velice úpěšnou skupinou, ale vyhynuli při vymírání na konci křídy.
Mosasaurus:

Toto je můj druhý dokončený seriál. Prvním dokončeným seriálem byl vývoj savců, který byl v květnu. Brzy již napíši osmou část seriálu Návrat do vody. Zatímco Vývoj plazů je osmidílný, tak Návrat do vody bude mít celkem zhruba 17-22 dílů. Jeden ze dvou nových projektů začne koncem tohoto týdne, či začátkem příštího týdne.