Říjen 2014

Evoluce pterosaurů 4 : pterodactyloidea- úvod, počátky

31. října 2014 v 9:47 | blogplateosaurus |  Pterosauři
Pterodactyloidea je sice jen jednou ze zhruba šesti skupin pterosaurů, ale je úspěšnější než všechny ostatní skupiny pterosaurů. Za svůj úspěch vděčí především krátkému ocasu, zatímco ostatní pterosauři měli ocas dlouhý. Díky tomu u nich bylo menší riziko, že by se jim ocas při lovu ryb namočil. Rovněž měli delší křídla a někteří z nich byli lepší letci. Někteří pokročilí pterodactyloidi neměli zuby. Mezi pterodactyloidy patří jak ti nejmenší tak ti největší pterosauři. Nejstarší pozůstatky členů skupiny pterodactyloidea jsou staré 162,7 milionů let. Tato skupina vymřela před 66 miliony let, tedy v době, kdy se odehrálo hromadné vymírání na konci křídy. Před 66 miliony let vymřela řada živočišných skupin, jako například pterosauři, plesiosauridi, řada skupin savců, ptakopánví dinosauři atd. Skupina pterodactyloidea je jedinou skupinou pterosaurů, která přežila až do svrchní křídy. Poslední nepterodactyloidní pterosauři vymřeli v rané křídě před 125 miliony let, zatímco skupině pterodactyloidea se dařilo až do úplného konce křídy před 66 miliony let. Kryptodrakon je nejstarším členem této skupiny pterosaurů, žil před 162,7 miliony let v období svrchní jury. Rozpětí jeho křídel činilo 1,47 metru a byl nalezen v Číně. V období následujících 10 milionů let žádný dosud známý pterodactyloid nežil. Skupinu pterodactyloidea dělíme na dvě základní skupiny- archaeopterodactyloidea a eupterodactyloidea. Kryptodrakon je jediným známým pterodactyloidem, který není zařazován ani do jedné z těchto dvou skupin. Nejstarší fosílie členů skupiny archaeopterodactyloidea jsou staré 152 milionů let, pocházejí tedy se svrchní jury. Jeden z nejstarších pterodactyloidů je svrchnojurský archaeopterodactyloid germanodactylus, byl nalezen v Německu a rozpětí jeho křídel činilo zhruba metr. První pterodactyloidi žili ve vnitrozemí a zřejmě se živili hmyzem.

Nejznámější člen skupiny archaeopterodactyloidea je pterodactylus. Pterodactylus žil před 150,8 až před 148,5 miliony let na území Evropy a Afriky. Rovněž patří mezi jedny z mála pterodactyloidů, kteří žili v juře. Lidé, kteří se o pravěk nezajímají příliš do hloubky, jako pterodactyla označují všechny pterosaury. Pterodactylus byl masožravec, který se pravděpodobně živil menšími rybami a jinými nevelkými živočichy. Pterodactyla známe z více než 30 kompletních fosilních jedinců a mnoho z nich jsou pozůstatky mláďat. Rozpětí křídel dospělého jedince činilo něco kolem jednoho metru. Dalším známým členem skupiny archaeopterodactyloidea je pterodaustro, který měl rozpětí křídel kolem 2,5 metru. Měl podivný, dlouhý zobák podobný zobáku plameňáků. Pterodaustro pravděpodobně filtroval potravu z vody podobně jako dnešní plameňáci. Bylo také nalezeno dobře zachované vejce pterodaustra i s embryem. Poslední známý archaeopterodactyloidi vyhynuli před 105 miliony let a nahradili je pokročilejší eupterodactyloidi a těm se budu věnovat ve všech zbývajících částech tohoto projektu.


Pterodactylus:

Pterodaustro:

Soutěž dinosauria 2. kolo

30. října 2014 v 8:50 | blogplateosaurus |  Soutěže
Pořadí z minulého kola: Dinosaurss : 6 bodů
HAAS : 6 bodů
Martinoraptor : 3,5 bodu

Správné odpovědi:
1."krokodýli"
2."Nikdy, protože ptáci patří mezi dinosaury."
3."Coelurosauria. Theropody totiž již dvacet let nedělíme na velké dravce a malé dravce"
4."dahalokely, rapetosaurus, majungasaurus, masiakasaurus rahonavis atd.."
5."allosaurus"
bonus: "Je to parasaurolophus a patří do skupin: ornithischia, genasauria, neornithischia, cerapoda, ornithopoda, iguanodontia, dryomorpha, ankylopollexia, styracosterna hadrosauriformes, hadrosauroidea, hadrosauridae, lambeosaurinae

Všechna pravidla jsou stejná jako v prvním kole soutěže.

Soutěž dinosauria 2. kolo

1.Patří pisanosaurus do skupiny ornithopoda?
2.Jaký z těchto dravých dinosaurů lovil iguanodona? a)allosaurus, b)afrovenator, c)pyroraptor, d)neovenator, e)utahraptor, f)giganotosaurus
3.Jaký je druhý nejtěžší dnes žijící pták?
4.Popisuji dinosaura: Byl to paleogénní dinosaurus patřící do skupiny theropoda. Jeho nejbližšími dnešními příbuznými jsou kachny, husy a kamišové. Tento vyhynulý dinosaurus patří mezi vrubozobé. Byl velký, nelétavý, býložravý pták vysoký až dva metry. Měl silný zobák, který však nepoužíval k rvaní masa, ale ke strhávání vegetace a možná k louskání ořechů. Byl to pomalý běžec. Je znám z Evropy, Asie a především ze Severní Ameriky.
5.Vysvětlete, proč vědci dnes nepoužívají skupinu prosauropoda.
bonus. Vypište živočichy, kteří nejsou dinosauři, ale máme důkazy, že neptačí dinosaury požíraly.

liopleurodon

29. října 2014 v 9:15 | blogplateosaurus |  Fauna mezozoika
délka: pravděpodobně až 6,39 m, obvykle méně
období : střední až svrchní jura před 162-150 miliony let
zařazení: strunatci-obratlovci-sauropsidi (podle nepřirozené taxonomie plazi)-diapsida- sauropterygia- plesiosauria-pliosauroidea

potrava: masožravec

Liopleurodon byl, navzdory hojně rozšířené fámě, středně velký, dravý pliosauroid, který žil v období střední a svrchní jury. Liopleurodon žil v Evropě, kterou tehdy tvořilo především moře. Jeho kořistí byli ryby, mořští příbuzní krokodýlů (i když ti ho mohli také zranit), ichtyosauři (i když ti větší pro něj zřejmě představovali konkurenci), amoniti a další mořští živočichové. Liopleurodon patřil k větším dravcům tehdejšího oceánu, ale nebyl ve své době největším predátorem. Zřejmě byl menší než cryptoclidus, nevíme jaké potravní vztahy s ním měl, ale je jasné, že tito dva členové skupiny plesiosauria lovili mláďata toho druhého. Liopleurodon měl mnohem mohutnější lebku, zatímco cryptoclidus byl zřejmě o něco větší. Měl pravděpodobně výborný čich. Liopleurodon nepatří mezi dobře prozkoumané živočichy a jeho velikost není jasné. Dříve se myslelo, že měřil okolo deseti metrů. Nová studie prokázala délku druhu liopleurodon ferox, což je největší druh rodu liopleurodon, 6,39 metru. Ostatní druhy tohoto rodu byli zřejmě o něco menší. Nejblíže pravdě je asi, že měřil 5-7 metrů. V seriálu Putování s dinosaury a na něj navazující Monstra pravěkých oceánů byl líčen jako největší predátor všech dob vážící 150 tun a měřící 25 metrů, což je ale naprostý nesmysl.

paježura bruijnova

28. října 2014 v 10:02 | blogplateosaurus |  Savci
hmotnost: až 16,5 kg
délka : 45-90 cm
zařazení : ptakořitní - ježury
potrava: především žížaly
nebezpečí: lidé, pes dingo
výskyt: Nová Guinea

Paježura bruijnova je největším zástupcem ptakořitných. Bohužel je kriticky ohrožena a o jejím životě toho mnoho nevíme. Stejně jako ostatní ptakořitní klade vajíčka, která jsou drobná. Poté, co se mláďata vylíhnou, jsou stejně jako u ostatních savců krmena mateřským mlékem. Paježura bruijnova žije na horských loukách ve výšce 1300 až 4000 m nad mořem. Paježura nemá tak dlouhé ostny jako ježura a ostnů má méně. Paježura bruijnova má dvacet centimetrů dlouhý rypec, kterým chytá žížaly. Paježura se nepohybuje rychle. Je velmi náročná na chov a zoo v Moskvě je jedinou zoo, kde je paježura bruijnova chovaná.
Příště už budu v této rubrice psát o vačnatcích. Další článek do této rubriky přibyde za několik hodin.

vývoj savčích skupin 4 : šelmy 1 : úvod

26. října 2014 v 9:37 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Původně jsem chtěl dodělat evoluci multituberculátů, ale stejně jako před dvěma týdnu a před týdnem se mě dnes u toho samého článku zasekl počítač a celé se to ztratilo, a proto mě již přestalo bavit hledat pořád ty samé informace. Tak jsem se rozhodl, že evoluci multituberculátů dokončím, až někdy za pár měsíců a místo toho začne evoluce šelem.

vývoj savčích skupin 4 : šelmy 1: úvod

Šelmy jsou velmi úspěšnou skupinou savců. Šelmy jsou původně masožravé, ovšem z mnohých se v průběhu evoluce staly všežravci a z některých se staly dokonce býložravci. Nejstarší nesporné pozůstatky šelem jsou staré 42 milionů let, tedy z období středního eocénu. Šelmy jsou jediní žijící zástupci skupiny carnivoramorpha, která žije od paleocén dodnes. Do skupiny carnivoramorpha patří šelmy spolu s rody jako miacis, což byly masožravci žijící v paleocénu a eocénu. Byli dlouzí asi třicet centimetrů a žili na stromech. Miacis měl binokulární vidění, což znamená, že měl očí namířené dopředu. Díky tomu byl schopen dobře odhadnout vzdálenost od kořisti. Nejúspěšnější skupinou patřící do skupiny carnivoramorpha je skupina carnivora, česky šelmy. Všechny žijící i vyhynulé šelmy dělíme do dvou skupin, na kočkotvárné a psotvárné. Tyto dvě skupiny jsou sesterské skupiny, což znamená, že se objevili v úplně stejnou dobu. Obě tyto dvě skupiny pocházejí z eocénu. Šelmy mají oči namířené dopředu a díky tomu dokáží dobře odhadnout vzdálenost od kořisti. Šelmy mají větší mozek než většina býložravců, protože ulovit kořist vyžaduje vyšší inteligenci, než útěk před predátorem. Kořist dané šelmy je především závislá na velikosti. Malé šelmy jako jsou lasice loví například hlodavce nebo menší až středně velké ptáky, zatímco větší šelmy loví větší kořist, tedy například různé sudokopytníky. Šelmy žijí také v oceánu, mořské šelmy se nazývají ploutvonožci a jejich kořistí jsou ryby nebo v případě mrožů mlži. Mnohé šelmy jsou všežravci a panda velká a binturong jsou dokonce býložravci. Největší dnešní šelmou je rypouš sloní. Samci rypouše sloního váží 2-4,5 tuny a samice 400-900 kilogramů. Pro všechny šelmy je charakteristický velký rozdíl velikosti mezi samcem a samicí, například medvědí samec je až dvakrát větší než samice stejného druhu medvěda. U rypouše sloního je samec dokonce v průměru pětkrát větší než samice. Obě dvě skupiny šelem tedy psotvární a kočkotvární se stali velmi úspěšnými skupinami. Ve druhém dílu tohoto projektu se budu věnovat čeledím amphicyonidae a psovití.

Evoluce pterosaurů 3 : jurský vývoj

25. října 2014 v 12:24 | blogplateosaurus |  Pterosauři
V minulém díle jsem se věnoval pterosaurům z triasu, dnes se posuneme do období jury. Jedním z nejlépe prozkoumaných rannějurských pterosaurů je dimorphodon. Dimorphodon žil v Evropě před 195-190 miliony let. Byl dlouhý jeden metr a rozpětí jeho křídel činilo 145 centimetrů. Jeho potravou byl především hmyz, ale také drobní obratlovci a mršiny. První fosílie dimorphodona byly nalezeny roku 1828 a od té doby patří pro vědu mezi nejlépe známé pterosaury. Příbuzným dimorphodona byl parapsicephalus, který žil o deset milionů let později. Tito pterosauři byli vývojově poměrně primitivní, ale již patřili do skupiny macronychoptera, což je skupina, kam patří všichni pterosauři kromě rodů z triasu. Tyto dva ranějurské rody jsou vývojově nejprimitivnější členy skupiny macronychoptera. Dalším rodem pterosaura z rané jury je campylognathoides. Jednou z nejúspěšnějších skupin jurských pterosaurů je skupina rhamphorhynchidae. Tato skupina vznikla před 180 miliony let a vyhynula před 148 miliony let. Rhamphorhynchus je nejznámějším zástupcem této skupiny. Žil v Evropě a je jedním z posledních členů skupiny rhamphorhynchidae. Největší dochovaný exemplář je dlouhý 126 centimetrů a rozpětí jeho křídel činí 1881 centimetrů. Je znám z dobře zachovaných fosílií, které byly nalezeny v Německu, ale jeho fragmentární fosílie pocházejí také z Anglie, Španělska a Tanzanie. Dalším rhamphorhynchidem je scaphognathus, měl rozpětí křídel 90 centimetrů a byl nalezen v Německu. Dorygnathus je další dobře prozkoumaný pterosaurus patřící do čeledě rhamphorhynchidae. Dorygnathus dosahoval zhruba stejných rozměrů jako rhamphorhynchus. Členové skupiny rhamphorhynchidae se živili buď hmyzem nebo rybami anebo obojím. Existuje ale jeden velice významný jurský pterosaurus, nazývá se sordes, jeho rozpětí křídel činilo 63 centimetrů a jeho lebka byla dlouhá 8 cm. Sordes je významný tím, že známe jeho kompletní kostry a především na jedné z nich je dochován jakýsi pokryv těla z jednoduchých vláken. Je velmi pravděpodobné, že nebyl jediným pterosaurem s vláknitým pokryvem těla. Tato jednoduchá vlákna mohla vzniknout sama od sebe u pterosaurů anebo může jít o protopeří. Kdyby skutečně šlo o protopeří, tak by bylo jasné, že peří a jemu podobné struktury nejsou jen znakem všech dinosaurů (někteří ho v evoluci ztratili), ale i pterosaurů. Sordes byl nalezen v Kazachstánu. Díky němu víme, že pterosauři mohli být minimálně částečně teplokrevní. Další, ještě mnohem pokročilejší skupinou pterosaurů je skupina anurognathidae, tato skupina se objevila ve střední juře před 165 miliony let a vymřela v rané křídě před 125 miliony let. Anurognathus byl drobný evropský pterosaurus dobře přizpůsobený pro lov hmyzu. Vážil pouhých čtyřicet gramů a rozpětí jeho křídel činilo 35 centimetrů. Batrachognathus byl jen o něco větší. Dalším jeho příbuzným je jeholopterus. Existuje teorie, že se jeholopterus živil krví jako upíři, ale tato teorie není obecně přijímána. Do skupiny anurognathidae patřili jedni z nejmenších pterosaurů a jejich potravou byl pravděpodobně hmyz. Existuje však ještě jedna skupina pterosaurů, tato skupina je ze všech nejúspěšnější a důvodů proč byla tak úspěšná je mnoho, tato skupina se jmenuje pterodactyloidea a o nich bude ve všech zbývajících částech.
sordes:


anurognathus:
Nemůžu s jistotou říci, kolik částí tohoto projektu ještě zbývá. Toto byla třetí část. Tento projekt bude celkem mít asi 5-8 částí. Chtěl bych ho zhotovit do konce listopadu. Zítra dokončím článek o evoluci multituberculátů z projektu vývoj savčích skupin.

Návrat do vody 10: spinosauridae

23. října 2014 v 18:02 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
Do vody se v průběhu evoluce vrátilo mnoho plazů, vědečtěji řečeno sauropsidů, například skupiny- želvy, crocodylomorpha, ichthyosauria, sauropterygia, někteří šupinatí atd. Ale nejúspěšnější skupina sauropsidů, kterou jsou dinosauři, mnoho vodních forem v době své éry nevytvořila. Ale v dnešní době existuje poměrně hodně vodních dinosaurů- tučňáci, vrubozobí atd. Ale i v mezozoiku žili někteří vodní dinosauři. Jediní neptačí dinosauři, kteří byli alespoň částečně vodní, byli členy skupiny theropodních dinosaurů zvané spinosauridae. Fosílie nejstarších spinosauridů pocházejí ze svrchní jury z doby před 155 miliony let. Tato skupina vymřela před 93 miliony let, tedy na počátku svrchní křídy. Do skupiny spinosauridae řadíme následující rody- ostafrikasaurus (nejstarší spinosaurid), siamosaurus, baryonyx, cristatusaurus, ichthyovenator, suchomimus, suchosaurus, irritator, oxalaia a spinosaurus (největší spinosaurid). Fosílie spinosauridů byly nalezeny v Evropě, Africe, Jižní Americe, Austrálii a Asii. Dlouho byli spinosauridi považováni za dravé dinosaury lovící podobně jako carnosauři a tyrannosauroidi, ovšem na rozdíl od nich měli úzké čelisti, jako mají gaviálové. Také mají, stejně jako krokodýli, oči, uši a nozdry na vrcholu hlavy. To značí, že to byli vodní živočichové. Máme však také důkazy, že někteří lovili pozemní kořist. U baryonyxe, což byl rod spinosaurida z Evropy dlouhý 9,5 metru a vážící 2 tuny, byly v jeho žaludku nalezeny šupiny ryb a kosti mladého iguanodona. Spinosauridi byli obvykle velcí, například africký rod suchomimus měřil na délku až 11 metrů a vážil přes 2,5 tuny. Jihoamerická oxalaia dokonce měřila až 14 metrů, což z ní činí druhého největšího známého masožravého dinosaura. Oxalaia byla nalezena roku 2011. Ovšem největší spinosaurid a zároveň největší masožravý dinosaurus je spinosaurus. Spinosaurus byl dlouhý 12-18 metrů a vážil 11-17 tun. Spinosaurus je ze všech spinosauridů nejlépe přizpůsobený životu ve vodě. Již přes deset let je známo, že to byl především vodní živočich. Ovšem nejnovější výzkumy ukazují, že to byl velmi dobrý plavec, ale na souši byl velmi velmi neohrabaný. Po souši se pravděpodobně nedokázal rychle pohybovat, a pozemní tvory by proto zřejmě nedoběhnul. Je pravděpodobné, že voda pro něj byla domovem ještě více, než pro dnešní krokodýly. Je dokonce možné, že se na souš vracel pouze na kladení vajec. Na souši to rozhodně nebyl žádný běžec, ale spíše jen pomalu lezl po čtyřech a žádného dinosaura tak nemohl ohrozit. Je proto velmi pravděpodobné, že jeho strava se skládala pouze z ryb a jiných vodních živočichů, případně občas z mršin. Je také možné, že spinosaurus plaval i do moře, kde mohl lovit velké ryby. Někteří vědci si dokonce myslí, že rodil živá mláďata, aby nemusel riskovat kladení a hlídání vajec na souši. Tato teorie však není podložena žádnými důkazy. Jsou i vědci, kteří si myslí, že byl spinosaurus schopen lovit i na souši. Nejpravděpodobnější je, že žil podobně jako tuleni a na souš se vracel jen na kladení vajec. Avšak spinosaurus, stejně jako celá skupina spinosauridae, vyhynul na počátku svrchní křídy, před 97 miliony let, přičemž celá skupina vyhynula o čtyři miliony let později.

Jelikož teď budeme mít 9 dní v kuse volno, tak nějaké dny v následujícím týdnu napíši dva články denně.

Srovnání síly skusu některých živočichů

23. října 2014 v 13:00 | blogplateosaurus |  Zajímavosti
Pro většinu predátorů jsou čelisti hlavním nebo minimálně jedním z nástrojů k zabíjení své kořisti. Tento seznam obsahuje srovnání síly skusu čelistí u některých dnešních a vyhynulých živočichů.

člověk - 700 Newtonů
allosaurus- 2 000 Newtonů
největší psi- 2 455 Newtonů
lev- 4 167 Newtonů
dunkleosteus- až 5 300 Newtonů
aligátor severoamerický- 13 000 Newtonů
žralok bílý- 18 000 Newtonů
krokodýl mořský- 22 000 Newtonů
tyrannosaurus- až 57 000 Newtonů
deinosuchus- nejisté- asi okolo 100 000 Newtonů
megalodon- 182 201 Newtonů

Zatímco člověk má sílu skusu poměrně malou, tak některá zvířata ji mají neuvěřitelně silnou. Například i hodně velký pes je schopen vyvinout silu skusu 2145 Newtonů a lev i přes 4000 Newtonů. Ze všech dnešních šelem má nejsilnější skus čelistí hyena. V prvohorách, neboli správně v paleozoiku nebylo tolik zvířat s extrémně silným skusem, ale například placoderma rodu dunkleosteus byla schopna vyvinout sílu čelistí přes 5000 Newtonů. V mezozoiku byli dominantními suchozemskými tvory dinosauři. Draví dinosauři ze skupiny carnosauria, přestože byli velcí, měli poměrně slabý skus, například allosaurus byl schopen vyvinout maximální sílu čelistí 2000 Newtonů, což je méně než dnešní velké kočkovité šelmy. Carnosauři sice měli poměrně slabý skus, ale členové jiné skupiny dravých dinosaurů, tedy skupiny tyrannosauridae, měli na rozdíl od carnosaurů velmi silný skus. Ze všech dinosaurů dokázal vyvinout největší sílu skusu tyrannosaurus, který skousl silou až 57 000 Newtonů. Také krokodýli mají velmi silný skus, například aligátor má skus čelistí až 13 000 Newtonů a největší z dnešních krokodýlů- krokodýl mořský je schopen vyvinout sílu skusu až 22000 Newtonů, což je nejvíce ze všech dnešních zvířat a dokonce více než u většiny dinosaurů. Obrovský pravěký krokodýl deinosuchus byl zřejmě schopen vyvinout neuvěřitelnou sílu skusu čelistí 100 000 Newtonů, i když na rozdíl od ostatních zde uvedených údajů není tento údaj jistý. Po některých krokodýlech má nejsilnější skus čelistí žralok bílý a to u velkých jedinců až 18 000 Newtonů. Ve srovnání s obrovským pravěkým žralokem megalodonem to však velká síla není. Megalodon měl sílu skusu až neuvěřitelných 182 201 Newtonů, což sílu skusu člověka překonává 260krát.

Nový prehistorický park: speciál

22. října 2014 v 13:00 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Jak jsem již psal, desátý díl je poslední misí Nového prehistorického parku, ale ještě tu je speciální díl, který však není jen shrnutím toho, co jste četli v dílech 1-10. Bude obsahovat věci, které se udály dříve než první díl a také věci, které se udály později, než byl konec posledního dílu.

Nový prehistorický park: speciál

Britský přírodovědec Nigel Marven se rozhodl udělat nebezpečný projekt, jehož cílem bylo přivážet pravěká zvířata. Tento projekt dostal název Nový prehistorický park. Nejprve bylo třeba rozhodnout, kde tuhle rezervaci vybuduje a rozhodl se, že ji vybuduje v subtropech. Po dlouhém přemýšlení se rozhodl, že rezervaci vybuduje na severovýchodním cípu Kypru. Silným elektrickým plotem tým dělníků ohraničil území o délce i šířce pěti kilometrů. Poté byly vybudovány výběhy se silnými nebo elektrickými ploty. Byly vybudovány také klece pro menší živočichy. Všechny přípravy na pravěká zvířata trvaly takřka rok. Nigel povolal tým vědců, dělníků, ošetřovatelů, veterinářů, dobrodruhů ochotných jezdit na výpravy do pravěku. Samozřejmě bylo myšleno také na bezpečnost, nejen že byly vybudovány silné nebo elektrické ohradníky, ale byl zajištěn také tým záchranáří a lékařů, kteří byli kdykoliv připraveni zachraňovat, když byl kdokoli zraněn. Poté se rozhodl, že začne první výprava. Nigel se rozhodl, že se vypraví do Severní Ameriky do období rané křídy. V pravěku strávil dva dny a viděl různé dinosaury a pterosaury. Druhý den ráno čtyři iguanodoni (dole poznámka) proběhli časovým portálem. Poté Nigel uspal tři utahraptory a převezl je do současnosti. V další misi se Nigel vypravil do svrchnooligocénní Asie a chtěl přivézt největšího suchozemského savce jaký kdy žil- paraceratherium neboli indricotherium. První den nic nepřivezl, ale druhý den přivezl smečku sedmi amphycionů a tři paraceratheria. Během Nigelovy třetí mise, která byla namířena do Egypta do doby před 95 miliny let, tedy do období svrchní křídy, byly v Novém prehistorickém parku problémy s amphyciony, kteří dokonce unikli, ale naštěstí byli zahnáni zpět do svého výběhu. Zatímco v pravěké Africe Nigel odpoledne zkoumal okolí a večer šel spát, ovšem probudilo ho pípání, které signalizovalo přítomnost velkého zvířete. Naštěstí šlo o býložravého ouranosaura, který byl zraněný, ale jeho stav se zlepšoval a ráno byl převezen spolu s třemi členy jeho stáda do současnosti. Další dne Nigel přivezl stádo osmi paralititanů, zatímco v současnosti se narodila mláďata iguanodona. Poté Nigel pozoroval carcharodontosaury, samce a samici a nakonec je přivezl. Oba carcharodontosauři byli na sebe agresivní a proto byli dáni do jiných výběhu. Třetí den mise přivezl jednoho z mála vodních dinosaurů- spinosaura, který je v Novém prehistorickém parku chován ve výběhu, ve kterém má jezero. Nigel také přivezl předchůdce krokodýlů- sarcosucha. Ve čtvrté misi se Nigel vypravil na konec období permu, těsně před největší vymírání v historii, jeho cílem byla inostrancevia. Již první den Nigel čelil nebezpečí ze strany lycaenopsů a druhý den chytil thrinaxodona a dal ho do krabice v autě. Poté přivezl pět scuttosaurů a inostrancevii, které zachránil jen pár sekund před smrtí po výbuchu supervulkánu. V páté misi se Nigel vypravil za stegosaurem do období svrchní jury do Severní Ameriky. První dinosaury, které z této mise přivezl, bylo stádo šesti camptosaurů a jeden allosaurus, který je lovil. Druhý den Nigel zachránil sebe, svůj tým i tři stegosaury před tsunami. Stegosaurům se od té doby v Prehistorickém parku výborně dařilo. V Prehistorickém parku se vylíhla mláďata paralititanů. V šesté misi byl cílem obří varan- varanus priscus neboli megalania. Na konci této výpravy ji přivezl, stejně jako dravého vačnatce rodu thylacoleo. Po této výpravě se narodilo mládě paraceratheria. O něco později se Nigel rozhodl vypravit se za jedním z prvních dinosaurů, za herrerasaurem. Hned první den výpravy Nigela však zraní obrovský dravec saurosuchus, naštestí Nigelovi jen zuby odře nohy. Zbytek týmu saurosucha uspal a převezl do současnosti. O pár dní později výprava pokračuje. Další den herrerasauři zaútočili na pět pisanosaurů. Do směru pisanosauřího útěku Nigel nastavil časový portál a tak přivezl jak pět pisanosaurů, tak dva herrerasaury. V deváté výpravě Nigel mířil za megatheriem. První den přivezl macrauchenii a mesembriornise. V noci procházela velká (větší než krysa) zvířata okolo tábora, ovšem nikdo nezjistil jaká, ale nikomu se nic nestalo. Poté Nigel konečně narazil na megatherium, byla to samice s mládětem a samice auto rozmlátila a poté se Nigel a jeho tým museli klacky bránit thylacosmilovi, ale nikdo naštěstí nebyl vážně raněn. V Novém prehistorickém parku začala bouře a spinosaurus byl napaden cizopasným ploštěncem. Spinosaurus se uzdravil, ale někteří dinosauři utekli, ale byli vráceni do svých výběhů a Nigel přivezl samici a mládě megatheria. V poslední, tedy desáté misi se Nigel vypravil za kosmoceratopsem, kterého stejně jako mládě deinosucha a jednoho dospělého daspletosaura přivezl. Utahraptoři však unikli, protože jeden z nich drápem prosekl elektrický drát a díky tomu utekli i allosaurus a herrerasauři, přičemž jeden herrerasaurus zahynul (asi ho ulovil allosaurus) a druhý byl chycen za hranicí Nového prehistorického parku. Jeden ošetřovatel kvůli tomuto problému zemřel a dalších patnáct zaměstnanců ze strachu uteklo. Poté se Nigel rozhodl, že žádná další zvířata přivážet nebude. Díky tomu, že byli najmuti další zaměstnanci, se všechny problémy daly dohromady, tak se od té doby již nikdy nestalo, že nějaké zvíře uteklo ze svého výběhu. Období, kdy Nigel přivážel pravěká zvířata, trvalo tři a půl měsíce. Půl roku po poslední výpravě do pravěku se Nový prehistorický park otevřel pro návštěvníky, kterých sem chodily tisíce a od té doby je v Novém prehistorickém parku konečně všechno v pořádku.

Poznámka: V době, kdy jsem začínal s blogem jsem si myslel, že iguanodon žil na všech kontinentech kromě Austrálie a Antarktidy. Dnes vím, že žil jen v Evropě, ale změna iguanodona na jiný rod v průběhu příběhu by byla divná, tak jsem ho nechal iguanodonem.

V prosinci začne nový příběh s pravěkými zvířaty, tentokrát půjde o příběh, kde nebudou vystupovat lidé.

Návrat do vody 9 : předchůdci krokodýlů a vývoj želv

21. října 2014 v 13:30 | blogplateosaurus |  Návrat do vody
Od 10. září tu nebyla žádná část projektu Návrat do vody. Jelikož jsem psal, že v něm budu pokračovat, tak jsem se rozhodl, že tento projekt bude pokračovat.

Návrat do vody 9 : předchůdci krokodýlů a vývoj želv v juře

První želvy se vyvinuly v triasu. V tomto dílu bude o jurském vývoji želv. V rané juře v Severní Americe žila želva kayentachelys. Tato želva byla půl metru dlouhá, žila v potocích. Zhruba ve stejnou dobu v Africe žila želva australochelys. Eileanchelys je nejlépe prozkoumaná jurská želva, žila před 164 miliony let. První "moderní" želvy se vyvinuly ve svrchní juře. Nejstarší dobře prozkoumanou moderní želvou je raněkřídová santanachelys, která žila před 110 miliony let. Tato želva byla mořská a pravděpodobně to byl vzdálený předchůdce karet a kožatek. Další úspěšnou skupinou plazů je skupina crocodylomorpha, mezi které patří krokodýli a jejich vymřelí příbuzní. Během období jury a rané křídy žila skupina Thalattosuchia, což byli příbuzní krokodýlů, kteří trávili takřka celý nebo dokonce i celý život v moři. Dorůstali délky až 3 metry a živili se rybami. Jedním z nejstarších obojživelných předchůdců krokodýlů je sunosuchus, který žil v juře, měřil až dva metry a vážil až 22 kilogramů. Ve svrchní juře a rané křídě žil v Evropě až čtyři metry dlouhý crocodylomorph goniopholis. O něco později, na konci rané křídy žil v Africe jeden z největších crocodylomorphů sarcosuchus. Sarcosuchus byl dlouhý až dvanáct metrů a vážil až do osmi tun. Sarcosuchus se živil velkými rybami, které lovil v řekách a jezerech, ale pravděpodobně neměl dostatečně silný skus, aby lovil velké dinosaury. Sarcosuchus se dožíval i více než osmdesáti let. Byl nalezen v Nigeru v roce 1964. Spolu s krokodýly rodů deinosuchus a purrusaurus patří mezi největší členy skupiny crocodylomorpha. V dnešní době ze skupiny crocodylomorpha přežívají pouze krokodýli, mezi které patří krokodýlovití, aligátorovití a gaviálovití. Skupina crocodylomorpha patří do velké skupiny archosauria. Většina skupin patřících do skupiny archosauria vyhynula, výjimkou jsou skupiny crocodylomorpha (přeživší- krokodýli) a dinosauria, z nichž do dnešních dnů přežili pouze ptáci. Dinosauři tolik vodních forem jako skupina crocodylomorpha nevytvořili, avšak jsou i výjimky, jako tučnáci a částečně i jiní ptáci a z neptačích dinosaurů byla vodní nebo obojživelná pouze skupina spinosauridae. O tom, že to byli vodní živočichové se dlouho nevědělo a i dnes není jisté, jak hodně byli spjati s vodou. O spinosauridech bude v další části projektu Návrat do vody.
sarcosuchus:
Další část tohoto projektu bude dříve než si myslíte, abych nahradil těch 41 dnů bez tohoto projektu.

Nový prehistorický park 10 : Do Severní Ameriky za svrchní křídy 4/4

19. října 2014 v 9:25 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
V neděli by měl být vývoj savčích skupin, ale já jsem dnes neměl čas hledat informace do článku o evoluci multituberculátů a proto dnes bude výjimečně Nový prehistorický park.

V minulé části: Nigelova výprava za kosmoceratopsem pokračovala. Nigel se svým týmem viděl útok smečky daspletosaurů na chasmosaura, který jim však unikl. Nigel jednoho daspletosaura přivezl do současnosti. Poté šlo všem členům výpravy o život, ale smečce daspletosaurů nakonec unikli a nakonec přivezli deinosucha. Zatímco ještě před tím v Prehistorickém parku utekli utahraptoři a jednoho ošetřovatele zabili a další mnozí ošetřovatelé Nový prehistorický park opustili. Dnešní část se od ostatních liší a to hlavně tím, že se bude odehrávat hlavně v současnosti a ještě jednou věcí...

Nový prehistorický park 10 : Do Severní Ameriky za svrchní křídy 4/4

Nigel: ,,Tam je stádo kosmoceratopsů, musíme jednoho hned přivézt, už se tu nemůžeme déle zdržovat nebo nás nějaký dravec sní!" Jeden z těchto dvoutunových býložravců proti Nigelovi vyběhl a rozmlátil automobil. Z automobilu vyletěla okna, přičemž Nigel jen těsně unikl vážnému zranění ve střepech. Poté vylezl na strom, ale agresivní býložravec strom povalil a Nigel spadl dolů z výšky čtyř metrů, ale kromě zlomeného malíčku se mu naštěstí nic nestalo. Poté se dozvěděl, že jeden člen jeho týmu nastavil časový portál, do kterého vběhla jedna mladá kosmoceratopsí samice. Všichni čtyři lidé se teď vracejí do současnosti, ovšem netuší, že tam je čekají skutečné problémy. Nigel se dozvídá o smrti jednoho ošetřovatele, kterého zabil utahraptor. Poté se však Nigel zděsí: ,,V tomto výběhu přece byli tři utahraptoři, kde jsou ?" Bob odpoví Nigelovi:,,Neboj, jsou přemístěni do provizorního výběhu, v tomto výběhu byli drženi za elektrickým plotem, tam jsou za velmi silným plotem, takže neutečou. " Nigel: ,, Bobe, co se stalo, jaktože ti utahraptoři utekli?" Bob: ,, Protože svým obrovským drápem jeden z nich přeťal elektriku a všichni náhle byli pryč." Nigel:,, Ale co allosaurus a dva herrerasauři, vždyť jejich výběhy jsou hned vedle tohoto a jsou napojeny na stejné elektrické dráty, což znamená, že jejich ploty již nejsou elektrické a jejich výběhy jsme také příliš silné nestavěli, protože jsme spoléhali na elektrický ohradník." Ostatní elektrické ohradníky naštěstí nejsou spojené s tímto, a proto jsou stále elektrické. Náhle v Novém prehistorickém parku začne pípat alarm a Nigel si je celkem jistý proč. Nigel si teď ověřil, jestli allosaurus a herrerasauři neutekli a zjistí, že utekli. Bob a čtyři lidé, kteří přijeli z výpravy, nastoupili do helikoptéry a ostatní lidé zalezli do domů, kde jsou v bezpečí. Bob:,, Támhle pod námi je ten allosaurus, musíme ho nahnat do nějakého výběhu se silným plotem." Bobovi se podařilo jednu a půl tuny vážícího dravého dinosaura trefit uspávací puškou, ovšem mezi tím vtrhl do výběhu megalanie, ale poté naštěstí usnul. Nigel: ,,Už i megalania je mimo svůj výběh." Bob chtěl allosaura převézt do provizorního výběhu, ovšem nemůže, protože v jeho blízkosti je megalania. Nakonec megalania odejde a allosaurus je v provizorním výběhu, který již neprobourá. Megalania je obří varan vážící až 3/4 tuny a je velmi nebezpečný. Bohužel však vtrhla do výběhu mláděte deinosucha a už se připravovala ho sníst, ale byla na poslední chvíli uspaná a přendaná do provizorního výběhu. Stále se neví, kde jsou herrerasauři, Nigel poté jednoho najde, bohužel však mrtvého a ani přesně neví, proč zemřel, ale asi ho zabil allosaurus. Poté Nigel pátrá po druhém herrerasaurovi, ovšem ani po čtrnácti hodinách pátrání po celém Novém prehistorickém parku ho nenachází. Poté je již snad bezpečno a všichni ošetřovatelé jdou nakrmit pravěká zvířata. Poté se však pohřešuje pět veterinářů a deset ošetřovatelé, ovšem o pár dní později se zjistí, že utekli z Nového prehistorického parku, kvůli velkému strachu. Nigel:,, Jelikož tu teď máme velmi mnoho problémů s péčí o pravěká zvířata, tak jsem se rozhodl, že těch 31 druhů zvířat, která tu máme nám bude stačit."" Poté přijde hlášení o pozorování herrerasaura pět kilometrů od Nového prehistorického parku, herrerasaurus je chycen a vrácen do Nového prehistorického parku. V Novém prehistorickém parku je chováno 32 druhů pravěkých zvířat a to bude stačit.

Nový prehistorický park sice již skončil, ovšem ještě bude jeden článek, který se bude vztahovat k tomuto příběhu. Bude to shrnutí celého Nového prehistorického parku a seznam zde chovaných zvířat, ale dozvíte se v něm i něco nového. Tento článek napíši během příštího týdne. A někdy v prosinci začne jiný příběh.

tyrannosaurus

18. října 2014 v 10:52 | blogplateosaurus |  Popisy konkrétních rodů
Od 25. září tu nebyl popis žádného dinosaura, teď se to ale mění.

období : svrchní křída před 67-66 (těsně před vyhynutím neptačích dinosaurů)
délka: v průměru 12,3
hmotnost: v průměru 5,4- 6,8 tuny
výskyt: Severní Amerika
potrava : masožravec
zařazení: dinosauři, saurischia(plazopánví), theropoda, tetanurae, coelurosauria, tyrannosauroidae, tyrannosauridae
příbuzné rody: daspletosaurus, tarbosaurus, lythronax

V roce 1874 nalezl paleontolog Barnum Brown v Coloradu obrovské zuby masožravého dinosaura. Tento masožravec dostal více názvů od různých paleontologů, ale dodnes je platný jen jeden název- tyrannosaurus rex. Název tyrannosaurus rex poprvé použil roku 1905 paleontolog Henry Fairfield Osborn. Někteří dinosauři, kteří byli považováni za samostatný rod, jsou dnes řazeni do tohoto rodu, jedním z nich je například nanotyrannus, který je podle většiny paleontologů mládě tyrannosaura. Tyrannosaurus je nejznámějším druhohorním dinosaurem a také jedním z nejlépe prozkoumaných. Známe mnoho fosílií tohoto rodu a některé jsou velmi dobře zachovalé. V některých jsou dokonce zachované i měkké tkáně. Tyrannosaurus dal jméno skupině dinosaurů tyrannosauroidae, což je skupina nevelkých až obrovských, dravých theropodů ze skupiny coelurosauria. Tyrannosaurus žil na samém konci éry dinosaurů tedy ve svrchní křídě před 67-66 miliony let, éra dinosaurů skončila před 66 miliony let. Tyrannosaurus byl obrovský predátor, čtvrtý nejtěžší a osmý nejdelší masožravý dinosaurus. Zároveň se jedná o největšího člena skupin coelurosauria, tyrannosauroidae a tyrannosauridae. Vážil okolo šesti tun, ale některé odhady o jeho maximální hmotnosti hovoří o sedmi a půl tunách nebo dokonce až o devíti tunách. Existují také teorie o tom, že tyrannosaurus byl i na dinosaura své délky poměrně lehký a vážil okolo čtyř tun. Měl krátké, dvouprsté přední končetiny, které však byly velice silné. Nejstarší a zároveň největší dosud dochovaný tyrannosaurus jménem Sue zemřel ve věku 28 let. Nová studie naznačila, že dokud nebyl dospělý, každý rok přibral 600 kilogramů. Zatím nemáme žádné přímé důkazy, že tyrannosaurus měl peří a je pravděpodobné, že v dospělosti peří neměl, protože ho díky své velikosti nepotřeboval, ale měl tlustou kůži podobnou jako mají sloni. Někteří raní tyrannosauroidi, kteří nebyli zrovna velcí, s jistotou peří měli. Je možné nebo přímo pravděpodobné, že mláďata tyrannosauridů, včetně rodu tyrannosaurus peří měla a v růstu jim opadalo. Je pravděpodobné, že byl teplokrevný. Díky své velikosti neměl dospělý tyrannosaurus mezi dravci žádnou konkurenci. Tyrannosaurus měl oči postavené dopředu, což znamená, že měl binokulární vidění a proto mohl snadno odhadnout vzdálenost mezi kořistí. Kořist a mršinu dokázal vycítit na kilometry. Největší zachovaná lebka tyrannosaura je dlouhá 1,5 metru, někteří masožraví dinosauři měli lebku ještě větší, ale žádný ji neměl tak mohutnou. Je nepochybné, že tyrannosaurus měl narozdíl od carnosaurů (např. giganotosaurus nebo allosaurus) mimořádně silný skus čelistí a jediným silným kousnutím svou kořist zabil. V tlamě měl spoustu ostrých a až 30 centimetrů dlouhých zubů, které se po celý život doplňovaly. Síla skusu tyrannosaura byla obrovská a studie z roku 2012 napovídá, že jeho síla skusu činila 35 000 až 57 000 Newtonů, což je mnohem více než jakékoliv jiné suchozemské zvíře a více než třikrát více než má žralok bílý. Máme také důkazy, že ani tyrannosaurus nebyl při lovu vždy úspěšný a jistotu úlovku někdy neměl i když svou kořist kousl do ocasu, tyto důkazy se týkají rodu triceratops a edmontosaurus. Existují také teorie, že tyrannosaurus byl mrchožrout, ovšem ty byly již zavrženy. Ale je pravdou, že významnou součást jeho jídelníčku tvořili mršiny, stejně jako u dnešních predátorů. Mezi jeho obvyklou kořist patřili dinosauři jako edmontosaurus, pachycephalosaurus a triceratops. Poslední jmenovaný se uměl bránit a pokud byl tyrannosaurus sám, tak se útoku na něj pravděpodobně snažil vyhnout a v případě, že se rozhodl zaútočit, byly šance asi vyrovnané. Tyrannosaurus byl pravděpodobně smečkový lovec. Existuje také teorie, že měl infekční sliny podobně jako varan komodský, ale mnoho vědců s touto teorií nesouhlasí. Tyrannosaurus vyhynul před 66 miliony let, kdy zemi postihlo vymírání na konci křídy a ukončilo éru dinosaurů.

Tyrannosaurus v popředí a v pozadí stádo edmontosaurů

mládě tyrannosaura:

kajmanka supí

17. října 2014 v 13:00 | blogplateosaurus |  Plazi
výskyt: Severní Amerika
hmotnost: v průměru 60-100 kg
délka: až 140 cm
potrava: měkkýši, červi, ryby, obojživelníci, hadi, mláďata aligátorů, vodní ptáci, hlodavci, mývalové, pásovci, jiné želvy mršiny, občas vodní rostliny
čeleď: kajmankovití
nebezpečí: lidé, pro mláďata představují nebezpečí- různí krokodýli, ptáci

Kajmanka supí je největší současná sladkovodní želva. Běžná hmotnost dospělce se pohybuje od 60 kilogramů až po 100 kilogramů, největší nepochybně zaznamenaná hmotnost činila 113 kilogramů, ale existují i pochybné záznamy o hmotnosti až 183 kilogramů. Je to obávaný predátor a více než 95% stravy kajmanky supí tvoří maso. Její potravou jsou jak mršiny, tak žijící živočichové. Má silný skus čelistí a je schopna ukousnout část prstu i člověku. Vyskytuje se především na jihovýchodě USA. Kajmanka supí má velmi pevný krunýř a kromě člověka v dospělosti nemá žádného predátora. Ryby a jiné vodní živočichy loví tak, že otevře tlamu a vytáhne jazyk. Její jazyk připomíná červa a mnohé ryby jsou přilákány přimo do tlamy kajmanky supí a v této chvíli již nemají šanci. Kajmanka supí je však schpna ulovit kořist jako jsou třeba ptáci, hlodavci a hadi. Kajmanka supí je jedinou současnou želvou, která loví jiné želvy. Samice klade 17-44 vajec, která zahrabe do písku. Mláďata se líhnou o 100 až 108 dní později a stejně jako u ostatních želv se o ně nikdo nestará a jsou schopna ihned po vylíhnutí sama lovit. Kajmanka supí se dožívá věku až 80-120 let, i když existují i nepotvrzené zprávy o věku 200 let, ovšem ty jsou pravděpodobně klamné. Zatím se nikdy nestalo, že by kajmanka supí zabila člověka, ale případy, kdy člověka zraní existují, většinou je touto želvou pokousán chovatel. Kajmance supí vyhynutí nehrozí, naopak je to invazivní druh. Původní domovinou kajmanky supí je sice USA, ale chovají ji někteří chovatelé a někteří chovatelé ji vypustili do volné přírody, protože se o ni již nedokázali starat. Invaze kajmanky supí byla již zaznamenána v České republice a v Německu, přičemž v Německu již zranila jedno dítě. Je do budoucna pravděpodobné, že invaze bude pokračovat všude možně, což ovšem není dobře, protože kajmanka supí ohrožuje jiné živočichy a pro ty, kteří se s ní nikdy nesetkali by to mohlo způsobit i vyhynutí.


Soutěž dinosauria 1. kolo

15. října 2014 v 13:00 | blogplateosaurus |  Soutěže
Tuto soutěž rozhodně nikdo nečekal. Bude se týkat skupiny dinosauria, což je latinský název pro dinosaury. Soutěž se nebude týkat jen neptačích dinosaurů, ale také ptáků včetně těch současných. Ještě nevím, kolik bude mít tato soutěž kol, ale zřejmě bude mít 8-12 kol. V každém kole bude 5+1 otázek. K odpovědi můžete napsat i něco navíc, ale stejně by jste za to žádné body navic neměli. V každém kole bude kromě pěti otázek, které budou za jeden bod, také bonusová otázka, která bude těžká. Bonusová otázka je za dva body. Odpovědi pište na email blogovyemail@post.cz. Odpovědi nikde nevyhledávejte, ale pište zpaměti. Pokud zjistím, že si někdo nějaké otázky vyhledával, tak mu odečtu tři body. Do komentářů napište jakého dinosaura chcete na diplom a z jakého emailu příjdou odpovědi. Pro všechny otázky ve všech kolech platí, že dinosaury myslím i ptáky. V otázkách se mohou objevovat i chytáky.

1- Jací jsou po ptácích nejbližší žijící příbuzní dinosaurů?

2- Kdy vyhynuli dinosauři?

3- Skupina tyrannosauroidea patří do skupiny - a)carnosauria, b)coelurosauria.

4- Vyjmenujte čtyři dinosaury, kteří byli nalezeni na Madagaskaru.

5- Popisuji dinosaura : Byl to poměrně velký dravec, jeho pozůstatky byly vykopány v Severní Americe. Je řazen do skupiny carnosauria. Žil v období svrchní jury před 155-150 miliony let. Dokázal čelisti široce otevřít a do kořisti kousal ostrými zuby. Ovšem s vysokou pravděpodobností nedokázal skousnout velkou silou, slaběji než aligátoři, lvi, či levharti. Jedná se o dobře prozkoumaného dinosaura. Jakého dinosaura popisuji?

Bonusová otázka: Vypiště alespoň deset skupin, kam patří dinosaurus na obrázku, piště pouze klady, neboli přirozené skupiny. Pište od skupin nejširších po skupiny nejužší. Nepiště skupiny, které stojí nad skupinou dinosauria, ale piště pouze skupiny, které patří do skupiny dinosauria.

Nový prehistorický park 10 : Do Severní Ameriky za svrchní křídy 3/4

13. října 2014 v 20:28 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
V minulé části Nigel a jeho tým unikli nebezpečným daspletosaurům. Poté se na noc důkladně zabezpečili a nikdo v noci nebyl napaden žádným dinosaurem. Dalšího rána vyrazili pátrat po kosmoceratopsovi, ale místo toho narazili na stádo parasaurolophů a pět z nich přivezli do Prehistorického parku.

Nový prehistorický park 10 : Do Severní Ameriky za svrchní křídy 3/4

Parasaurolophům je v Novém prehistorickém parku pět a výborně se jim daří. Nigel se vrací do Severní Ameriky do doby před 76 miliony let. Po několika minutách vidí první dinosaury. Nigel :,,Támhle v dálce jsou nějací dinosauři, teď jsem jim blíž, tak se podívám. Jsou to dromaeosauři, celá smečka." V prehistorickém parku jsou již od první výpravy chováni tři jedinci rodu utahraptor, ovšem nikdy s nimi nebyly velké problémy, teprve až nyní. Jeden utahraptor svým 24 centimetrovým drápem přetrhl elektrický plot svého výběhu a jejich ohradník již nebyl elektrický a všichni tři utahraptoři byli na svobodě. Bob : ,,Okamžitě všem ohlašte, že utahraptoři unikli ze svého výběhu. Jeden utahraptor se dal do pronásledování jednoho z ošetřovatelů, který právě vyklízel exkrementy ve výběhu allosaura. Utahraptor ho brzy doběhl a zarazil do něj svůj 24 centimetrový dráp a když na místo přijeli záchranáři, bylo již pozdě. Bob si uvědomil, že tito jednotunoví predátoři zde můžou způsobit hroznou spoušť a že je musí co nejrychleji zahnat do jednoho z provizorních výběhů. Mezitím záchranáři jednoho utahraptora uspali, ale další dva unikli. Ve svrchní křídě to není tak dramatické. Nigel pomalu zajel do lesa a uviděl chasmosaura. Nigel : ,,Chasmosaurus patří, stejně jako kosmoceratops, do čeledě ceratopsidae a je to jeho příbuzný. Ovšem tohohle přivážet do současnosti nebudu, jelikož více druhů těchto agresivních býložravců by mohlo být hodně nebezpečných. Nigel je od chasmosaura raději 80 metrů a je v rychlém automobilu. Poté se na chasmosaura chystá jeden daspletosaurus, ovšem chasmosaurus proti němu vyběhne a daspletosaurus se v poslední chvíli vyhne smrti probodnutím. Ovšem teď na chasmosaura útočí čtyři daspletosauři a chasmosaurus se vydává na útěk a má před nimi náskok. Nigel nastavuje časový portál před jednoho daspletosaura a daspletosauři jsou teď absolutně soustředění na honění chasmosaurura a jeden daspletosaurus vběhl do časového portálu a záhy je v současnosti. Bob ho rychle uspal a převezl do provizorního výběhu. Utahraptoři jsou již v provizorním výběhu, ze kterého i kdyby chtěli, nemohou uniknout. Poté se v Prehistorickém parku rozšíří nešťastná zpráva o smrti jednoho ošetřovatele, který byl zabit a sežrán jedním z utahraptorů. Už několikrát se někomu, dokonce i Nigelovi stalo, že byl zraněn pravěkým zvířetem, ovšem tohle je první případ, kdy byl nějaký zaměstnanec Nového prehistorického parku zabit pravěkým zvířetem. Tři ošetřovatelé Prehistorický park ze strachu opustili. Ukázalo se, že daspletosaurus je samec. Ve svrchnokřídové Severní Americe chasmosaururus unikl daspletosaurům a po lovu se daspletosauři diví, že se jeden člen jejich smečky ztratil. Ve skutečnosti je převezen do současnosti. Poté si však tři daspletosauři vybrali jinou kořist- Nigela a jeho tým. Čtyři lidé vběhli do auta a jeli, daspletosauři je honili. Poté se Nigel se svým týmem blížil k ještě nebezpečnějšími místu, k řece ve které s velkou pravděpodobností čeká obrovský krokodýl deinosuchus. Náhle se zvlnila hladina. ,,Takhle se dorozumívají aligátoři a deinosuchus je blízce příbuzný aligátorů". Dokonce i daspletosauři se toho tak lekli, že utekli, teď však Nigel musí čelit ještě většímu nebezpečí. Poté však něco vyleze z vody, je to krokodýl. Je to jen dvoumetrový krokodýl, ovšem Nigel poznává, že se jedná o mládě deinosucha. ,,Krokodýli a obzvláště aligátorovití nejsou jen obrovští dravci, ale také starostliví rodiče a mezi plazy se naprosto nejlépe starají o svá mláďata, to že je tu dvoumetrové mládě, znamená i blízkost minimálně desetimetrové samice." Nigel je milovníkem plazů, a proto se rozhodl, že mládě deinosucha chytí. "Přivézt takhle dospělce by bylo velmi, velmi nebezpečné, protože na něj nejsme připraveni, ale tohle mládě tak nebezpečné není. Jednou sice bude hodně velké, ale do té doby pro něj přichystáme pořádný výběh. Nigel po mláděti deinosucha skočil, chytil ho za čelisti, otevřel časový portál a mládě do něj dal. Mládě deinosucha se ocitlo ve zcela jiném světě v Novém prehistorickém parku. Po chycení mláďete Nigel od řeky okamžitě odběhl. Nigel: ,,Konečně kosmoceratops, kdyby jsme ho nalákali do časového portálu, výprava by úspěšně skončila". Kosmoceratops se jde napít k řece a chytí ho obrovská čelist, která sevře silou 18 tisíc Newtonů a dinosaurovi rozdrtí zadní část páteře. Poté je již tento ceratopsid táhnut do vody. Tou obrovskou čelistí byl pochopitelně asi až dvanáctimetrový aligatoroid (jedna ze skupin krokodýlů) deinosuchus. Deinosuchus je prvním druhem krokodýla, který se stal obyvatelem Nového prehistorického parku (Nový prehistorický park nijak nenavazuje na originální seriál, je to zcela jiná rezervace), i když má jednoho příbuzného, který je zde chován a to crocodylomorph rodu sarcosuchus. Mládě deinosuchaje přemístěno do svého výběhu a brzy mu bude vytvořen rybníček. V pravěku Nigel konečně spatřil stádo kosmoceratopsů.
Deinosuchus:
V příští a zároveň poslední části se dozvíte, jak to celé dopadlo.

vývoj savčích skupin 3 : multituberculata 1/2 - úvod a raný vývoj

12. října 2014 v 10:00 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Multituberculata je vyhynulá skupina savců ze skupiny theria. Multituberculáti jsou vzdálení příbuzní placentálů a vačnatců. Pozůstatky nejstarších členů skupiny multituberculata pocházejí z doby před 153 miliony let, tedy z období svrchní jury. Multituberculati
se v mnoha znacích podobají hlodavcům, přestože s nimi nejsou příbuzní. Podobně jako hlodavci měli i multituberculáti velké hlodavé zuby a živili se rostlinami, i když si stravu možná občas obohatili hmyzem. To je na rané savce dosti bizardní, protože první multituberculáti byli jednimi z nejstarších savců, i když to nebyli ti nejstarší savci. Skupina multituberculata byla velice úspěšná a existovala od svrchní jury až do svrchního eocénu. Úspěšnost této skupiny také dokazuje to, že známe okolo 95 rodů multituberculátů. Nejstarší fosílie multituberculátů jsou staré 153 milionů let, pocházejí tedy z rané jury. Jedním z prvních multituberculátů byl glirodon, který žil v Severní Americe. Ve svrchní juře žila také většina zástupců čeledí paulchoffatiidae, allodontidae, plagiaulacidae, albionbaataridae a mezi bazální multituberculáty patří také raněkřídové rody jako arginbaatar.

glirodon:

V druhé a zároveň poslední části vývoje skupiny multituberculata bude vývoj této skupiny v křídě a paleogénu. Druhá část bude mnohem delší než tato část.

mosasaurus

11. října 2014 v 8:29 | blogplateosaurus |  Fauna mezozoika
délka: 12 metrů, největší jedinci možná až 18 metrů
období : svrchní křída před 70-66 miliony let
zařazení: strunatci-obratlovci-sauropsidi (podle nepřirozené taxonomie plazi)-diapsida- šupinatí- varanoidea-mosasauridae
potrava: masožravec

Mosasaurus byl obří dravec příbuzný varanům a korovcům. Je to jeden z největších členů čeledě mosasauridae. Jeho hmotnost možná činila 8-15 tun, ale nevím to jistě, jelikož tato informace možná pochází z nedůvěryhodného webu. Byl to vrcholový predátor oceánu posledních čtyř milionů let svrchní křídy. Mosasaurus je pravděpodobně největším ještěrem všech dob (ještěry myslím pouze ještěry, nikoliv však všechny plazy). Do rodu mosasaurus patří pět nepochybných druhů, i když zhruba před sto lety bylo do tohoto rodu řazeno mnoho druhů, které ve skutečnosti patří do jiných rodů. Měl dva páry ploutví a ocasní ploutev. Spolu se svými příbuznými to byl vrcholový predátor oceánu konce svrchní křídy. Nemáme sice o tom důkazy, ale je pravděpodobné, že mosasauridi rodili živá mláďata, jelikož byli dobře přizpůsobeni životu v moři. Mosasaurus měl silný skus čelistí a v čelistech měl ostré zuby, byl to dobrý plavec. Mosasaurus je větší než takřka všichni současní draví živočichové, jen vorvaň který je o několik metrů delší, ale hlavně asi čtyřikrát těžší, je větší než mosasaurus. Mosasaurus lovil všechny možné mořské živočichy, například lovil mořské plazi ze skupiny plesiosauria, jako byl například elasmosaurus, který se živil rybami a byl stejně dlouhý jako mosasaurus, ale asi šestkrát lehčí. Kořistí mosasaura se také stávali velké ryby, žraloci a obrovské želvy, jako byl například archelon. Mosasaurus byl objeven v Nizozemsku roku 1764. Někteří vědci si mysleli, že se jedná o krokodýla, jiní ho považovali za delfína či vorvaně, dnes je nepochybné, že je to ještěr příbuzný varanům. Kromě západní Evropy byly jeho pozůstatky vykopány také v Severní Americe. Mosasaurus vyhynul stejně jako všichni členové čeledě mosasauridae při hromadném vymírání na konci křídy, které mimo jiné ukončilo vládu dinosaurů a odehrálo se před 66 miliony let.

Nový prehistorický park 10 : Do Severní Ameriky za svrchní křídy 2/4

9. října 2014 v 13:10 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
,,Rychle utečte na ty stromy!", řekl Nigel. Nigel a další tři lidé( všichni členové této výpravy) začínají lézt na strom. Daspletosaurus jednoho z členů výpravy málem kousnul, ale všem se na poslední chvíli podařílo uniknout do dostatečné výšky, aby někoho žádný z daspletosaurů nekousnul. Všichni teď seděli na stromě hodinu, další hodinu ale daspletosauři jsou stále u stromu, nakonec to ale vzdají. Poté se však setmí. Nigel: ,,Musíme to udělat hodně bezpečné, budeme spát v blízkosti stromu, jakmile bude velké zvíře blíže než sto metrů, uslyšíte strašně hlasité pípání, které vás určitě vzbudí. Jakmile toto pípání uslyšíte, okamžitě vyběhněte na strom. Ten strom je dostatečně vysoký a docela dobře se po něm leze. Pokud budete mít celé své tělo i nohy výše než čtyři metry nad zemí, tak na nikoho z nás žádný zdejší predátor nedosáhne. Celé toto území obklopíme tři metry vysokým ostrým plotem." Jak vidíte tak ochrana před predátory je dokonalá. Je půl desáté v noci a je již absolutní tma. Poblíž tábora loví svou kořist dromaeosauři. Tito dravci jsou 180 centimetrů dlouzí a váží 15 kilogramů. ,,Těch se nemusíme bát, za prvé jsou velmi plaší, jak jsem poznal při své sedmé misi na jejich příbuzných rodu velociraptor a za druhé tento vysoký ostnatý plot neprobourají". Poté Nigel nahlas zařval: ,,jděte pryč" a stačilo to, drobní dravci byli v mžiku pryč a všichni čtyři lidé šli spát. Noc byla celkem klidná, ale ve dvě hodiny po půlnoci příštroj zapípal. Všichni vyskočili a utíkali ke stromu a vylezli na něj. Teprve poté začali pozorovat, co je to za dinosaury. Smečka nevelkých dravců rodu dromaeosaurus se žene za nevelkými býložravci rodu orodromeus. Stádo panicky prchá. Jedno mládě zbytku stáda nestačí a dromaeosaurus mu skočí na záda a šesticentimetrovým zahnutým drápem se do něj zasekne a udělá mu táhlou bodnou ránu do hrudi a uteče. Dromaeosauři byli sice dobří lovci ve dne, ale díky tomu, že noční vidění měli mnohem lepší než jejich kořist, tak pro ně bylo snadnější lovit v noci. Dromaeosaurus zřejmě lovil dinosaury do hmotnosti 200 nebo 300 kilogramů, na větší si ani smečka nemohla troufnout. Toto mládě orodromea bylo stejně velké jako dromaeosaurus a nemělo proti němu šanci. Smečka dromaeosaurů si na něm pochutnala.
dromaeosaurus :
V šest ráno vychází slunce. Nigel se spolu se svým týmem rychle nasnídá a vyráží pátrat po kosmoceratopsovi, po půl hodině narazí na stádo parasaurolophů. Parasaurolophus byl dvou a půl tunový býložravec a patří do čeledě hadrosauridae a na býložravého dinosaura má velký mozek. Nigel by je rád přivezl. Stádo se na něj dívá a nikdo ze stáda netuší, co jsou ti podivní dvounozí tvorové zač. Nigel přemýšlí, jak by je přivezl, nastaví časový portál a otevře ho. Parasaurolophové se k němu pomalu přibližují a Nigel zvědavé býložravce láká do časového portálu. Ovšem i tak je to velice, velice nebezpečné, protože kdyby 2,5 tuny vážící býložravci v lidech začali vidět nebezpečí pro svá mláďata, tak by to Nigela a jeho tým zřejmě stálo život. Parasaurolophové jsou jen šest metrů od lidí. Nigel pomalu vstupuje do časového portálu, stejně jako dva parasaurolophové. Nigel je se svým týmem již v současnosti a podařilo se mu přivézt pět parasaurolophů, jednoho samce a dvě samice. Bob se na ně jde podívat, uspal je, s Nigelem se poradil jaký výběh by pro ně byl vhodný. Nakonec byli umístěni do výběhu, který je velice blízko výběhu, ve kterém jsou chováni jejich vzdálenější příbuzní - iguanodoni, které Nigel přivezl z rané křídy ve své první výpravě. Nigel se v současnosti zdrží jen 40 minut a poté se se svým týmem opět vydá pátrat po kosmoceratopsovi, snad ho tentokrát již najde.

parasaurolophus: Tento díl možná bude mít pět částí, ale to se teprve uvidí.

vakovlk tasmánský

7. října 2014 v 12:50 | blogplateosaurus |  Vyhubení živočichové
Vakovlk tasmánský byl velký dravý vačnatec. Vyskytoval se v Austrálii, Tasmánii a Nové Guinei. Nejstarší fosílie vakovlka tasmánského pochází z doby raného pliocénu před čtyřmi miliony let. V Tasmánii žil do dvacátého století. V kontinentální Austrálii vyhynul asi před 2000 lety. Je možné, že na jeho vyhynutí v Austrálii se podílel také pes dingo, který byl do Austrálie lidmi zavlečen a jelikož v Austrálii nikdy žádná šelma nežila, tak pes dingo představoval pro vakovlka nebezpečí. Vakovlk byl sice o něco větší než pes dingo, ale pes dingo mohl do Austrálie přenést i různé nemoci. Vakovlk sice trochu připomíná psa, ovšem patří mezi vačnatce a jeho nejbližší příbuzný je ďábel medvědovitý. Vakovlk je největší dravý vačnatec žijící v holocénu. Mláďata rodil malá, slepá, nevyvinutá a dále se mláďata vyvíjela ve vaku stejně jako dnešní vačnatci. Vakovlk byl dlouhý přes jeden metr a vážil do 35 kilogramů. Byl to především noční a soumračný živočich s dobrým zrakem. Člověku se snažil vyhnout. Nebyl to příliš rychlý běžec, zato byl velice vytrvalý a za kořistí se zřejmě byl schopen hnát hodiny. Lovil klokany, vombaty, ptáky a další živočichy. Studie uskutečněná v roce 2011, která byla provedena nejnovějšími výzkumnými technikami poukázala, že vakovlk měl poměrně slabý skus a živil se spíše menšími zvířaty.
V devatenáctém století, když se v Tasmánii usídlili Evropané, vakovlkové možná občas ulovili nějakou ovci a zemědělci a lovci začali vakovlka vybíjet. Dokonce byly vyhlášeny vysoké pěněžní odměny za každého zabitého vakovlka. Počty vakovlků začaly klesat. Existuje také teorie, že hlavní příčinou vyhynutí byla nějaká nemoc, ovšem podle nejpravděpodobnější teorie doplatili vakovlci na zlo některých lidí. Roku 1930 byl zastřelen poslední známý vakovlk žijící v divoké přírodě. Poslední vakovlk žijící v zajetí zahynul 7.září roku 1936. Existují nepřímé důkazy, že v přírodě existoval do roku 1960. V letech 1967-1973 bylo provedeno intenzivní pátrání po vakovlkovi, ovšem nebyl nalezen jediný důkaz proto, že ještě nevyhynul. Bylo také mnoho nepotvrzených pozorování vakovlka, dokonce existuje i video běžícího zvířete, ovšem toto video je tak nekvalitní, že není poznat o jaké zvíře se jedná, ovšem autor videa si myslí, že se jedná o záznam vakovlka. Nová neověřená pozorování stále přibývají, ovšem vědcům se od roku 1960 nepodařilo najít jediný, byť trochu přesvědčivý důkaz o existenci vakovlka. Byla vyhlášena odměna za prokázání existence vakovlka v hodnotě 250 000 dolarů, což je v přepočtu přibližně 5,5 milionu kč. Další šancí pro přežití vakovlka je naklonování, bylo již nalezo několik poměrně dobře zachovalých pozůstatků DNA, ale stále nejsou tak dobře zachovalé, aby se z nich v současnosti povedlo vakovlka úspěšně naklonovat.

Vývoj savčích skupin 2 : ptakořitní

5. října 2014 v 9:31 | blogplateosaurus |  Vývoj skupin savců
Jak již víte, každá neděle na mém blogu znamená projekt Vývoj savčich skupin. Již jsem napsal čtyři části tohoto projektu, první čtyři části se věnovaly sudokopytníkům. Dnes si přiblížíme vývoj další skupiny savců - ptakořitných. Na rozdíl od sudokopytníků, které jsem popisoval ve čtyřech dílech, budu ptakořitné popisovat v jednom dílu.

Vývoj savčích skupin 2 : ptakořitní

Ptakořitní jsou starobylou skupinou savců. Savce totiž rozdělujeme na dvě skupiny, první jsou ptakořitní a druhou je skupina theria (všichni savci kromě ptakopysků a ježur). Obě tyto dvě základní savčí skupiny jsou sesterské skupiny, což znamená, že se vyvinuly v úplně stejnou dobu. Doba kdy se vyvinuli samotní ptakořitní je zcela stejná, jako doba kdy se objevili savci. Nejstarší nesporné fosílie savců pocházejí z doby před 167 miliony let. Ptakořitní se (stejně jako skupina theria a stejně jako všichni savci) nejspíše objevili v rané nebo střední juře. Ptakořitní jsou jedinými žijícími savci, kteří kladou vejce, ale jejich vejce jsou malá a doba strávená ve vejci je u ptakořitných mnohem kratší než u plazů a ptáků. Poté mláďata ptakořitných pijí mateřské mléko. Ptakořitní mají nižší tělesnou teplotu než ostatní savci, jejich tělesná teplota je 32° C. V současnosti existují tři rody ptakořitných - ptakopysk, ježura a paježura. Dosud objevených vyhynulých rodů ptakořitných také není mnoho. Známe pouze 6 nebo 7 vyhynulých rodů ptakořitných (jeden možná patří do jiného rodu), čtyři žily v období křídy, dva nebo tři v třetihorách. Nejstarším známým ptakořitným je teinolophos, který žil v rané křídě před 123 miliony let. Je ale velmi pravděpodobné, že první prakořitní žili již v rané nebo střední juře, protože většina vědců považuje ptakořitné za sesterskou skupinu skupině theria (všichni savci kromě ptakořitných). Někteří vědci si však myslí, že ptakořitní mají blíže k vačnatcům, než k nějakým vyhynulým savcům, například k řádu multituberculata. O něco později v období rané křídy žil rod kryoryctes, který rovněž žil v Austrálii a byl přibuzný dnešním ptakopyskům. Dalším ptakopyskem z období křídy je kollikodon, který byl alespoň částečně vodní a zřejmě se živil korýši. Kollikodon a jeho příbuzný steropodon žili rovněž v křídě, první jmenovaný zřejmě měřil až metr, druhý jmenovaný zřejmě až půl metru, to je řadí k největšim druhohorním savcům. Dnes žijí ptakořitní pouze v Austrálii a na ostrově Nová Guinea, která je však k Austrálii blízko. Dnes však známe jednoho paleocénního ptakořitného, který žil nejen v Austrálii, ale také v Jižní Americe, žil před 61 miliony let, tedy 5 milionů let po vyhynutí neptačích dinosaurů. Jmenuje se monotrematum a byl nalezen v Argentině. Dnes je spíše zařazován do úspěšného rodu obdurodon, který zřejmě žil od paleocénu až do miocénu. Některé druhy z rodu obdurodon zřejmě byly dvakrát větší než dnešní ptakopysk a na rozdíl od dnešního ptakopyska měly zuby. Rod do kterého spadá i dnešní ptakopysk se nazývá ornithorhynchus a objevil se v období miocénu před devíti miliony let. Ptakopysk podivný je obojživelný živočich, který se živí larvami hmyzu, korýši a červy. O evoluci ptakopysků toho víme málo, ale o evoluci druhé skupiny ptakořitných, tedy o evoluci ježur nevíme skoro nic. Nejstarší známý ptakořitný -teinolophos mohl být ježura, ale dnes je považován většinou za ptakopyska. Jediným dnes známým vyhynulým rodem ježury je rod megalibgwilia, který žil od miocénu do pleistocénu. Dnes známe dva žijící rody ježur - tachyglossus (ježura) a zaglossus (paježura). Ježura australská je suchozemský živočich a živí se termity, mravenci a larvami hmyzu.

Popisy k obrázkům: shora dolů :steropodon, obdurodon, ptakopysk podivný, ježura australská, paježura attenboroughova

Příště asi napíši o další skupině savců, opět to asi bude jen jeden díl.

Evoluce pterosaurů 2 : počáteční vývoj

4. října 2014 v 11:30 | blogplateosaurus |  Pterosauři
Jak jste se dočetli v prvním dílu, pterosauři byla velice úspěšná skupina archosaurů, mezi pterosaury patřili první a největší aktivně létájící obratlovci všech dob, byli to vládci oblohy po dobu 162 milionů let. Nejstarší prokazatelné fosílie pterosaurů pocházejí z doby před 228 miliony let. Mnoho lidí kteři se zajímají o pravěk, ale ne příliš do hloubky, vám řeknou, že nejstaršími pterosaury byly rody eudimorphodon a peteinosaurus a to hlavně proto, že se poměrně často objevují v knihách a dokumentech. Je sice pravda, že tito dva pterosauři pocházejí z období triasu, ovšem nejstaršími pterosaury rozhodně nejsou. Eudimorphodon žil na konci triasu před 203 miliony let a peteinosaurus žil před 221-201 miliony let. Peteinosaurus má tedy poměrně blízko k nejstarším pterosaurům, rozpětí jeho křídel činilo 60 centimetrů a byl nalezen v Itálii. Ovšem ani tak to není nejstarší známý pterosaurus. Mnohem starší je rod carniadactylus, který byl rovněž nalezen v Evropě, ale žil před 228 miliony let. To z něj činí jednoho z nejstarších pterosaurů. Dalším pterosaurem z téže doby, tedy z doby před 228 miliony let, je jiný pterosaurus, který patřil spolu s carniadactylem k úplně nejstarším známým pterosaurům. Jmenuje se preondactylus, měl rozpětí křídel 45 centimetrů. Je to rovněž jeden z nejstarších objevených pterosaurů a je znám z více než 30 dobře zachovalých fosílií. První pterosauři se živili především hmyzem, ale někteří možná chytali malé ryby. O něco později, před 215 miliony let, žil v Evropě další z raných pterosaurů - austriadactylus, rozpětí jeho křídel činilo 120 centimetrů. Většina fosilních pozůstatky triasových pterosaurů pochází z Evropy, většina z nich Itálie. V Itálii byl nalezen i další rod pterosaura žijící v triasu - eudimorphodon. Eudimorphodon žil na konci triasu, měl rozpětí křídel jeden metr a vážil deset kilogramů, v Texasu byl nalezen fragment dolní čelisti, která možná patří rodu eudimorphodon. Dalším rodem je brazilský rod faxinalipterus, žil před 220-215 miliony let. Ovšem jeho fosílie jsou tak špatně zachovalé, že jeho zařazení do skupiny pterosauria (pterosauři) je pouze spekulativní teorií. Posledním rodem triasového pterosaura je rod caviramus, jeho fosílie byli nalezeny ve Švýcarsku. Pterosauři tedy v triasu ještě nebyli moc hojní, jelikož z triasu známe jen šešt nepochybných a jeden pochybný rod pterosaurů a všechny nepochybné, kromě jednoho fragmentu, pocházejí z Evropy. Zatímco z jury známe zhruba 50 rodů pterosaurů a z křídy dokonce 110. Samozřejmě že tyto údaje nejsou zcela přesné, protože některé rody pterosaurů mohou patřit do jiného rodu, jiné ani nemusí patřit mezi pterosaury. Dnes již známe zhruba 160 rodů pterosaurů. Pterosauři vyjmenovaní v tomto článku jsou bazálními pterosaury, všichni ostatní pterosauři patří do skupiny macronychoptera. Do skupiny macronychoptera patří rody žijící v juře a v křídě.

preondactylus : horní obrázek

eudimorphodon: dolní obrázek

Nový prehistorický park 10 : Do Severní Ameriky za svrchní křídy 1/4

3. října 2014 v 12:25 | blogplateosaurus |  Nový prehistorický park
Minulá výprava byla dosti nebezpečná, ale nikdo nakonec nezemřel. Všem pravěkým zvířatům, které nový prehistorický park chová, se dobře daří. Spinosaurovi, kterého napadl cizopasný ploštěnec, již nejde o život, i když ještě není zdravý. Již požírá ryby, ale pořád jich nedostává hodně z důvodu, aby v nějaké nebyl cizopasný ploštěnec. Daří se také ostatním dinosaurům, i když na konci minulé výpravy někteří z nich v důsledku bouřky, která zlámala ploty od některých výběhů, unikli ze svých výběhů. Teď jsou všichni dinosauři již zpět ve svých výbězích. Nigel si již pořídil nový automobil (starý automobil byl rozmlácen megatheriem), se kterým by se již mohl vydat do pravěku. Rovněž se daří zvířatům, která Nigel přivezl při minulé výpravě. Jsou to pliocénní savci z Jižní Ameriky a to - megatherium (samice s mládětem), mesembriornis (velký dravý pták - tři jedinci) a macrauchenia (stádo 21 jedinců). Nový prehistorický park zkvétá, všechny problémy byly již vyřešeny. To znamená, že se Nigel již brzy vydá na svou další misi.
Nigel: ,,Toto je kosmoceratops, poměrně velký dinosaurus ze skupiny ceratopsia. Kosmoceratops bude cílem této výpravy. Byl to býložravec dlouhý pět metrů a hmotností asi jedna a půl tuny, dlouhý byl jako slon a vážil jako hroch. Mohl být velmi agresivní. Měl velké rohy a proto si většina predátorů na lov tak velkého a tak důkladně ozbrojeného zvířete netroufla. Na tohoto býložravce si klidně mohl troufnout daspletosaurus, dravec z čeledě tyrannosauridae a toho bych také mohl přivézt. Rovněž bych mohl přivézt troodona, jednoho z nejinteligentnějších masožravých dinosaurů. Vypravíme se do Severní Ameriky do doby před 76 miliony let." Nigelův odborný pomocník : ,,Toho troodona ale nepřivezeme, protože žil až o několik milionů let později." Nigel : ,,Aha, tak to nevadí." Vše je připravené na další výpravu. Nigel a další tři lidé se vypraví do pravěké Severní Ameriky v období svrchní křídy. Ostatní členové Nigelova týmu však nejedou, kvůli neblahým zkušenostem z konce výpravy za megatheriem. Všichni, kdo se rozhodli být členy výpravy, vjeli do pravěku. Nigel : ,,Tohle auto je ještě lepší, než jsem myslel."
Po pár minutách Nigel uvidí první pravěká zvířata, dva centimetry dlouhé brouky. Poté však uvidí něco mnohem většího, i když ne až příliš velkého. Okolo v rychlosti proběhnou nějací malí ornithopodní dinosauři. Když se zastaví a z dálky pozorují ty podivné tvory, které ještě nikdy neviděli, tak na ně Nigel zamíří dalekohledem a zjistí, že se jedná o rod orodromeus. Tito dva a půl metru dlouzí býložravci jsou rychlí, což je jejich jediná obrana před mocnými predátory. Poté však Nigel uvidí dinosaura mnohem většího, pomalejšího a mnohem lépe chráněného. Velkého býložravce rodu euoplocephalus. Euoplocephalus byl středně velký člen čeledě ankylosauridae. Tento býložravec váží 2 tuny a je dlouhý šest metrů. Tělo má pokryté ostny a na konci ocasu má kouli, jejíž jediný úder je jistá smrt pro jakéhokoliv predátora. Nigel poté uvidí zdejšího vrcholového predátora daspletosaura, ne jednoho, ale rovnou čtyři. Daspletosauři mají hlad a vidí dva druhy živočichů, prvního z nich důvěrně znají, je to euoplocephalus, ale daspletosauři nejsou hloupí a proto na takhle vyzbrojenou kořist nezaútoči. Druhou potencionální kořist daspletosauři neznají, ale není příliš velká, a proto by neměla být nebezpečná - lidé. Daspletosauři vybíhají, Nigel začíná řídit auto, ovšem zde je jen jedna uniková cesta- úzký kaňon. Nigel by ho zvládl project, jenže ne v takové rychlosti jako by ho daspletosauři proběhli. Proto všichni čtyří lidé vybíhají z auta a běží přimo k vysokému stromu, ovšem jeden z daspletosaurů je jen deset metrů za Nigelem.
daspletosaurus :
Podaří se Nigelovi a ostatním členům jeho týmu vylézt na strom dříve, než je smečka daspletosaurů dožene?

embolotherium

2. října 2014 v 12:27 | blogplateosaurus |  Fauna kenozoika
výška: 2,5 metru v kohoutku
hmotnost: 2 tuny
potrava: býložravec
období: pozdní eocén
zařazení: savci - lichokopytníci - brontotheriidae

Embolotherium je velký býložravý savec žijící v období eocénu. O embolotheriu se toho moc neví, známe z něho 12 lebek a několik kostí. Hmotnost dvě tuny nebyla nijak zjištěna, ale byla vypočítána porovnáním velikosti lebky embolotheria s velikostí lebky ostatních členů čeledě brontotheriidae. Embolotherium v současnosti nemá žádného příliš blízkého příbuzného, ale je vzdáleně příbuzné koňovitým, nosorožcovitým a tapírovitým, stejně jako oni patří do řádu lichokopytníci. Embolotherium žilo v Asii, konkrétně v Mongolsku. Na hlavě mělo velký výrůstek, který byl však překvapivě křehký a s největší pravděpodobností sloužil k lákání samic nebo k vyluzování zvuků. Embolotherium bylo v dokumentu Svět po dinosaurech, ve kterém samice chránila mládě před dvěma nějakými nevelkými dravci z čeledě amphicyonidae a mládě uchránila. Embolotherium se také objevilo v Putování s pravěkými zvířaty, kde však bylo popsáno jako brontotherium.