Únor 2015

Emu hnědý

6. února 2015 v 17:03 | blogplateosaurus |  Ptáci
Emu hnědý, nebo též emu australský (Dromaius novaehollandiae) je velký nelétavý pták z Austrálie, který patří mezi běžce. Váží 25-60 kilogramů a vysoký je 150-190 centimetrů. Vyskytuje se na většina území Austrálie. Je to druhý nejvyšší pták po pštrosovi. Vyskytuje se hlavně v savanách a v polopouštích, ale i v lesích. Žije v hejnech čítajících až několik desítek jedinců. Živí se plody, semeny, květy, ale i hmyzem. Má dlouhé a silné nohy, na každé noze má tři prsty a velmi silné drápy. Kopanec od emu může být i smrtelný, ale jen zřídka k němu dochází. Kopanci se brání před predátory, jako je pes dingo. Dospělý, zdravý emu se nemusí bát žádného predátora kromě člověka, slabší jedince může napadnout pes dingo a mláďata loví také draví ptáci, popřípadě varani či hadi. Peří má šedohnědé. Křídla má velmi drobná a je neschopný letu. Emu je schopen rychlostí 7 km/h urazit dlouhé vzdálenosti, ale když potřebuje, tak je schopen vyvinout 48 km/hod. V přírodě se dožívá až 10 let, v zajetí někdy až 35 let. Pohlavní dospělosti dosahuje v druhém až třetím roce života. Emuové žijí v období rozmnožování v párech, samec vybuduje mělké na průměr metrové hnízdo, samice do něj snese vejce a samec na vejcích sedí. Vejce jsou tmavě modrá a váží 700-900 gramů. Inkubace trvá 49-50 dnů. Mláďata žijí s dospělci až 18 měsíců. Emuové někdy také migrují na velké vzdálenosti, aby unikli suchu. Emu je často chován v různých zoo nebo na farmách a je celkem hojný. Pravděpodobně žije po celém světě 700 000 emuů.

zdroje


Beelzebufo

3. února 2015 v 14:56 | blogplateosaurus |  Fauna mezozoika
Beelzebufo byla gigantická pravěká žába. Žila v období svrchní křídy před 70 miliony let na území Madagaskaru. První objevy tohoto rodu byly uskutečněny již v roce 1993 v souvrství Maevarano, ale popsána byla až roku 2008. Beelzebufo byla dlouhá zhruba 40 centimetrů a vážila zřejmě 4 kilogramy. V té době byl Madagaskar odtržen od kontinentů, ale byl stále spojený s Indií uprostřed oceánu, ale přesto tam žilo mnoho druhů dinosaurů. Beelzebufo byla zřejmě suchozemskou žábou, což znamená, že znala dinosaury. Velcí draví dinosauři pro ni představovali nebezpečí, ale je možné, že mláďata dinosaurů končila v jejím žaludku. Vzhledem k rozměrům této žáby a její masivní a široké tlamě je dost možné, že spíše než hmyz lovila menší obratlovci, včetně mláďat dinosaurů. Je dokonce možné, že si troufla i na dospělce extrémně malých druhů dinosaurů. Obývala suché oblasti. Tělo měla kryté silnými strukturami připomínajícími šupiny.

Vývoj tetrapodů- část 4.- lissamphibia

1. února 2015 v 11:08 | blogplateosaurus |  Vývoj tetrapodů
Tetrapoda je velice úspěšná skupina obratlovců, která vznikla v devonu. V karbonu se vyvinuly hlavní vývojové větve tetrapodů - temnospondyli, seymouriamorpha, reptiliomorpha a lepospondyli (zřejmě včetně lissamphibia). Lissamphibia je jediná skupina neamniotních tetrapodů (=obojživelníků), která žije dodnes. Česky se této skupině někdy neoficiálně říká moderní obojživelníci. Mezi lissamphibiany patří ze současných živočichů žáby, ocasatí (velemloci, mloci a čolci) a červoři (cecílie). Dále sem patří jedna nejistá vyhynulá skupina, která žila od střední jury a vyhynula až v pliocénu, tedy zhruba před 2,5 miliony let. Tato skupina se nazývá albanerpetontidae Všichni moderní obojživelníci. mají larvální stádium a poté se změní v dospělce. Většina druhů žije ve vodě i na souši, ale někteří žijí jen ve vodě a jiní jen na souši. Není jisté jestli se vyvinuli z lepospondylů nebo z temnospondylů.

Nejstarším dosud známým moderním obojživelníkem je Triadobatrachus (1. obrázek), který žil na Madagaskaru před 250 miliony let (nejranější trias). Byla to deset centimetrů dlouhá blízká příbuzná žab. Docela se podobala žábám ze současné doby, ale neměla tak dlouhé zadní končetiny, takže nebyla přizpůsobena ke skákání. To naznačuje, že se u žab vyvinula schopnost skákat až později.

Žáby jsou velice, velice úspěšné, v současnosti 4380 druhů žab vyskytují se po celém světě kromě moří a oceánů, odlehlých ostrovů, některých pouští a Arktidy a Antarktidy. Krom toho se žáby vyvinuli o takřka dvacet miliónů let dříve než dinosauři. Palaeobatrachus (2. obrázek) je asi nejznámější pravěkou žábou. Tato žába byla jeden jediný biologický rod, ale existovala 125 milionů let. Vznikla před 130 miliony let (raná křída), tedy zhruba uprostřed věku dinosaurů a vyhynula před 5 miliony let (svrchní miocén). V době miocénu patřila mezi největší (ve smyslu ne jako velikost, ale jako jak až stará byla) živoucí fosílie. Byla dlouhá 8-10 centimetrů Žila ve vodě. Byla nalezena na území České republiky, Německa, Francie, Rumunska, USA a Kanady. Žáby jsou nejúspěšnější skupinou obojživelníků a patří mezi vůbec nejúspěšnější skupiny živočichů.


Další skupinou moderních obojživelníků jsou ocasatí. Ocasatí v současnosti čítají 470 druhů. Mezi ocasaté řadíme například velemloky, mloky, čolky, mločíky, axolotly, macaráty a další jejich příbuzné. Ocasatí se až na pár Jihoamerických rodů vyskytují jen na severní polokouli. Jejich nejstarší fosílie ocasatých pochází ze střední jury z doby před 164 miliony let z Asie. Nejstarším dosud známým ocasatým je Chunerpeton (3.obrázek), který byl dlouhý 20 centimetrů a je znám z mnoha fosílií z mnoha sty jedinci. Ti byli nalezeni v čínských sedimentech odpovídající vulkanickému popelu napadanému zřejmě na hladinu jezera, což vysvětluje, proč jsou tyto fosílie tak výjimečně zachovány. Některé jsou velmi dobře zachovalé a některých je dochovaný dokonce i obsah žaludku. O něco mladším zástupcem ocasatých je svrchojurský Karaurus nalezený v Kazachstánu.


Poslední žijící skupinou obojživelníků jsou červoří, mezi něž patří cecílie. V současné době žije 170 druhů červorů a všechny žijí v tropických a subtropických lesích případně ve vlhkých savanách. Červoři v průběhu evoluce přišli o končetiny a žijí hrabavým způsobem života. Nejstarší známý červoři pocházejí z doby před takřka 200 miliony let, tedy z nejranější jury. V té době žil nejstarší dosud známý červor Eocaecilia (obrázek 4). Eocaecilia byla dlouhá 15 centimetrů a měla nohy. To značí, že červoři končetiny ztratili až v průběhu evoluce, ale první červoři je měli.

Skupina lissamphibia je velice úspěšná, mezi obojživelníky nevyniká ani tak velikostí, ale rozmanitostí. A také jako jediná skupina obojživelníků přežila dodnes. Největším dnešním obojživelníkem je velemlok čínský.

zdroje

kniha Země před dinosaury (autor- Sébastien Steyer)
kniha Zvíře

Další část tohoto projektu napíši někdy během následujícíh dvou týdnů. Příští článek na tomto blogu bude na podobné téma jako článek tento.