Fauna kenozoika

Deinotherium

29. prosince 2014 v 11:44 | blogplateosaurus
název: Deinotherium
zařazení: živočichové, strunatci, obratlovci, savci, živorodí, placentálové, afrotheria, chobotnatci, deinotheriidae
období: střední miocén až spodní pleistocén

Deinotherium bylo velkým chobotnatcem žijícím v miocénu, pliocénu a počátku pleistocénu. Bylo rozšířeno v Eurasii a Africe. Bylo dlouhé až osm metrů a vážilo až sedm tun. Mělo štíhlé a vysoké nohy. Na svou délku i výšku bylo poměrně lehké, přestože vážilo "jen" sedm tun. Deinotherium bylo teplomilným lesním býložravcem živícím se převážně listím. Čeleď deinotheriidae byla velmi vázána na tropické a subtropické klima, proto se narozdíl od ostatních skupin chobotnatců nedostala do Ameriky, protože by musela přejít přes chladné území, jako je Beringova šíje. Narozdíl od slonovitých mělo Deinotherium kratší kly a jeho kly směřovaly rovně dolů. Dnes je představa Deinotheria ucelená a zřejmě má velmi blízko k pravdě, ale nebylo tomu tak vždy.
Objeveno bylo již roku 1715. Roku 1762 byla zřejmě nalezena kompletní kostra, ale ta se rozbila nebo ztratila. Poté bylo Deinotherium dlouho zkoumáno jen z fragmentů. Nejprve bylo považováno za obrovitého tapíra a bylo pojmenováno Tapirs Gigantesques. Poté ho vědci považovali za vodního živočicha a vznikly spekulace jestli mělo končetiny. V té době totiž vědci neměli k dispozice žádné pozůstatky končetin tohoto chobotnatce. Mnozí vědci ho považovali za sirénu, kytovce, či příbuzného mrožů. Po objevu jeho klů se o něm uvažovalo jako o příbuzném mrožů. V druhé polovině 19. století však byly objeveny tři kompletní nebo alespoň z velké části zachované kostry a poté se zjistilo, co bylo Deinotherium zač. První nález kompletní kostry byl uskutečněn v České Republice. Při výstavbě železnice z Prahy do Brna roku 1852 byly nalezeny zuby a řada kostí. O rok později bylo to místo zasaženo sesuvem půdy a byla odhalena celá kostra. Tento nález se nepodařilo celý vyzvednout, přesto vědě velmi pomohl. Roku 1884 byl učiněn nález celé kostry v Horní Vsi nedaleko Františkových Lázní. Tento nález sice nepatřil Deinotheriu samotnému, ale jeho blízkému příbuznému rodu Prodeinotherium, přesto byl tento nález pro pochopení Deinotheria velmi významný. Třetí nález i když neúplné kostry byl učiněn v Rumunsku roku 1890. Od té doby žádný vědec nepochybuje, že Deinotherium bylo chobotnatcem. Hodně informací o tomto chobotnatci najdete v knize Zaniklá sláva savců, ze které jsem především čerpal.

Megistotherium

24. prosince 2014 v 10:52 | blogplateosaurus
název: Megistotherium
období : raný miocén před 23-11 miliony let
zařazení: savci, placentálové, creodonta, hyaenodontidae

Megistotherium je velký masožravý savec patřící mezi creodonty. Žilo v období miocénu. Významné je tím, že jde o největšího a nejmladšího ze všech creodontů. Megistotherium se vyskytovalo v Africe. Bylo velmi velké, větší než jakýkoliv současný suchozemský masožravý savec kromě medvěda ledního. Megistotherium žilo v době, kdy již byly vrcholnými predátory šelmy, creodonti byli vrcholovými predátory o miliony let dříve. Afrika byla posledním útočištěm creodontů. A Megistotherium bylo z nich největší. Dosahovalo hmotnosti až 500 kilogramů. Megistotherium sice bylo jedním z největších suchozemských savců všech dob, ale živilo se zřejmě takřka jen mršinami. Důvod je jednoduchý, creodonti jsou charakterističtí velkou lebkou (u Megistotheria měřila 66 centimetrů), ve které se ukrýval malý mozek. Mozek šelem a většiny býložravců rostl, ale mozek creodontů nerostl a kořist v miocénu už nedokázali přechytračit (narozdíl od šelem). Díky malému mozku a konkurenci šelem poslední creodonti ustoupili do Afriky a po vymření Megistotheria vymřeli zcela. Megistotherium bylo popsáno roku 1973.



Dnes zde již byl jeden článek, tedy úvod do rubriky astronomie a možná zde bude ještě jeden článek.

varanus priscus (megalania)

1. prosince 2014 v 20:53 | blogplateosaurus
název: varanus priscus, dříve megalania
délka: nejistá, odhady od 3,5 metru do 8 metrů
hmotnost: nejistá, odhady od 100 kilogramů do 2 tun
potrava: predátor
období: pozdní pleistocén
zařazení: sauropsida (méně vědečtěji plazi), diapsidi, šupinatí, varanovití, pravděpodobně varanus, priscus

Varanus priscus, též megalania, byl rodem obřího varana, který žil v Austrálii koncem pleistocénu. Její přesná velikost není známá a jednotlivé odhady se od sebe velmi liší. Nejmenší odhady o délce jsou 3,5 metru a největší činí takřka 8 metrů. Nejvíce vědců se přiklání k teorii průměrné délky 6 metrů a hmotnosti 400 kilogramů. Varanus priscus byl dříve chápán jako samostatný rod varanovitého ještěra, proto dostal samostatné rodové jmeno- megalania. Dnes je však chápán jako jeden z mnoha druhů rodu varanus. Varanus priscus byl pravděpodobně velmi podobný současnému varanu komodskému a někteří vědci si myslí, že jde o sesterský taxon k tomuto vyhynulému druhu.Varanus priscus byl vrcholovým predátorem Austrálie v pozdním pleistocénu a jeho kořistí se stávali pravděpodobně především středně velcí a velcí býložraví vačnatci, včetně diprotodona, jenž byl největší vačnatec, který kdy žil. Je možné, že varanus priscus byl jedovatý a pokud jedovatý byl, tak šlo o největšího známého jedovatého živočicha, jaký kdy žil. Varanus priscus byl pravděpodobně největší pozemní ještěr všech dob, stejně jako největší predátor, který žil v Austrálii v období pleistocénu. Vymřel teprve před 40 tisíci lety. Jeho vymření mohla způsobit změna klimatu nebo lidé či nějaký jiný faktor. Někteří lidé si myslí, že megalania žije dodnes, tato teorie je však velmi nepravděpodobná.

lev jeskynní

2. listopadu 2014 v 20:46 | blogplateosaurus
název: panthera leo spelaea, nebo panthera spelaea
délka: 2,1 metru
hmotnost: 200-300 kilogramů
potrava: predátor
období: střední až pozdní pleistocén
zařazení: savci - šelmy- kočkovití-panthera-leo(lev)?

Lev jeskynní je rodem vyhynulého druhu velké kočkovité šelmy. Není jisté, jestli je lev jeskynní poddruh lva nebo samostatný druh rodu panthera. Průměrný lev jeskynní byl velký jako hodně nadprůměrně velký dnešní lev. Vyskytoval se v Evropě a v Asii. Byl to největší predátor svého času v Eurasii a po člověku byl vrcholovým predátorem. Dosahoval délky okolo 2,1 metru a u ramen byl vysoký 1,2 metru. Lev jeskynní lovil mnoho býložravých savců, jako například různé sudokopytníky, třeba pratury nebo obří pravěké jelenovité rodu megaloceros. Jejich kořistí se také stávali pravěcí koně. Ve smečkách mohli jeskynní lvi lovit medvědy jeskynní. Medvěd jeskynní byl převážně býložravý. Lev jeskynní také lovil mláďata velkých býložravců jako byli mamuti a srstnatí nosorožci, možná ve smečkách mohl ulovit i mladého či zraněného jedince, ale zdravého dospělého běžně velkého mamuta ulovit nemohl. Jo možné, že lev jeskynní lovil ve smečkách, ovšem není to jisté a to co vůbec nevíme je to, jak fungovaly smečky lvů jeskynních. Také se živil mršinami a je pravděpodobné, že často od mršin odháněl vlky či hyeny jeskynní. I když smečka hyen jeskynních by jednoho nebo několik lvů jeskynních odehnala. Lev jeskynní byl občas loven lidmi. Vyhynutí lva jeskynního zřejmě způsobila změna klimatu nebo lidé. V posledních letech se rozmáhá teorie, která vysvětluje vyhynutí velkých pleistocéních savců epidemií nějaké nemoci. Je také možné, že jsou pravdivé dvě teorie nebo dokonce všechny.

embolotherium

2. října 2014 v 12:27 | blogplateosaurus
výška: 2,5 metru v kohoutku
hmotnost: 2 tuny
potrava: býložravec
období: pozdní eocén
zařazení: savci - lichokopytníci - brontotheriidae

Embolotherium je velký býložravý savec žijící v období eocénu. O embolotheriu se toho moc neví, známe z něho 12 lebek a několik kostí. Hmotnost dvě tuny nebyla nijak zjištěna, ale byla vypočítána porovnáním velikosti lebky embolotheria s velikostí lebky ostatních členů čeledě brontotheriidae. Embolotherium v současnosti nemá žádného příliš blízkého příbuzného, ale je vzdáleně příbuzné koňovitým, nosorožcovitým a tapírovitým, stejně jako oni patří do řádu lichokopytníci. Embolotherium žilo v Asii, konkrétně v Mongolsku. Na hlavě mělo velký výrůstek, který byl však překvapivě křehký a s největší pravděpodobností sloužil k lákání samic nebo k vyluzování zvuků. Embolotherium bylo v dokumentu Svět po dinosaurech, ve kterém samice chránila mládě před dvěma nějakými nevelkými dravci z čeledě amphicyonidae a mládě uchránila. Embolotherium se také objevilo v Putování s pravěkými zvířaty, kde však bylo popsáno jako brontotherium.

arsinoitherium

2. září 2014 v 13:10 | blogplateosaurus
délka : 3,5 metru
hmotnost: i přes 2,5 tuny
potrava: býložravec
období: pozdní eocén až spodní oligocén
řád: embrithopoda

Arsinoitherium byl býložravý savec velikosti nosorožce. Žilo před 36 až 27 miliony lety. Bylo objeveno v jižním Egyptě v roce 1902. Vedlo obojživelný život podobně jako dnešní hroši. Arsinoitherium se živilo rostlinami. Vážilo 2,5 tuny. Fosílie, které byly nalezeny v roce 2004 v Etiopii, však naznačují ještě větší velikost. Arsinoitherium mělo na hlavě dva rohy. Tyto rohy byly duté. Jejich účel je nejasný, ale je možné, že jimi vydávalo různé zvuky podobně jako někteří hadrosauridní dinosauři. Tyto rohy byly přimo vedle sebe, to ale znamenalo, že nevidělo dopředu. Arsinoitherium proto muselo otáčet hlavu, aby vidělo před sebe. Arsinoitherium mělo 44 zubů dokonale přizpůsobených trhání rostlin. Na výšku mělo okolo 175 centimetrů a patřilo k největším savcům své doby. Díky rohům může připomínat nosorožce, ale s nosorožci příbuzné není. Již dlouho se ví, že patřilo do řádu embrithopoda. Ovšem s kým je příbuzný tento vyhynulý řád, se donedávna nevědělo. Existovaly teorie, že je příbuzné se slony, ale až pomocí nových molekulárních analýz bylo zjištěno, že tento řád patří do skupiny afrotheria. Nejbližší příbuzní embrithopodů, tedy i arsinoitheria jsou damani, syrény (kapustňáci a dugongové) a chobotnatci (sloni) a poslední dva jmenované řády jsou jim úplně nejblíže příbuzné. Arsinoitherium bylo úspěšným rodem, vždyť existovalo 9 milionů let, nakonec jako každý živočišný rod vyhynulo.
Jaké zvíře v této rubrice popíši příště, si ještě rozmyslím.

toxodon

14. srpna 2014 v 10:05 | blogplateosaurus
řád: notoungulata
hmotnost: 1500 kg
potrava: rostliny
období: pliocén a pleistocén
výskyt: Jižní Amerika

Toxodon byl velký vyhynulý savec z řádu notoungulata. Žil v Jižní Americe, která tehdy byla obrovským ostrovem a žila tam úplně jiná zvířata než na ostatních kontinentech. Kdysi převládala domněnka, že byl obojživelný jako dnešní hroši. Poté si paleontologové uvědomili, že jeho stavba těla je vhodnější pro život na souši. Jeho zkameněliny bývají nalézány v suchých oblastech. Podle zubů se toxodon živil nejen tuhými travinami, ale také okusoval listy keřů. Toxodon byl jedním z největších býložravců Jižní Ameriky. Vyskytoval se v Jižní Americe před 2,6 miliony lety až do konce pleistocénu. Byl popsán v roce 1837 a objevil ho Charles Darwin. Toxodona známe z mnoha fosílií. Je pravděpodobné, že patřil mezi nejúspěšnější velké savce své doby. Toxodon měl krátké a silné končetiny. Toxodon měl neobvyklý způsob pohybu, došlapoval na prsty, ne na kopyta. Na dospělého toxodona se odvážil zaútočit jen málokterý predátor. Při útoku na toxodona se mohlo stát, že predátor bude zabit. Toxodon mohl velice nebezpečně kopnout, ale pokud predátora zavalil, tak byl s predátorem konec. Když se mezi Amerikami vytvořil pevninský most, tak se do Jižní Ameriky přemístili někteří predátoři, jako například smilodon. Smilodon mohl toxodona ulovit, ale také pro něj to bylo velice nebezpečné. Toxodon vyhynul poměrně nedávno. Jeho vyhynutí možná způsobili lidé, je také možné, že za jeho vyhynutím stály změny klimatu.

Megalodon

3. srpna 2014 v 10:35 | blogplateosaurus
délka: 18 metrů
hmotnost: 20-30 tun
období: oligocén - raný pleistocén
zařazení : žraloci
potrava : masožravec

Megalodon je největší žralok, jaký kdy žil. Je to jeden z vůbec největších predátorů všech dob, podobné velikosti mohl dosáhnout i nějaký z pliosaurů, ale ještě větší je vorvaň. Megalodon žil v době, kdy na souši vládli savci. Největší jedinci megalodona mohli být dlouzí přes 20 m. Megalodon byl vrcholový predátor své doby a mohl lovit vše v oceánu. Určit velikost megalodona je velice složité, protože žraloci nemají kosti, ale vývojově primitivnější chrupavku, která fosilizuje jen málokdy. Nejvíce informací o megalodonovi máme díky zubům. Bylo nalezeno velice mnoho zubů megalodona a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že zuby fosilizují mnohem lépe než chrupavka, druhý důvod je, že žraloci zuby neustále mění. Při lovu jim nějaké zuby vypadnou, ale nahradí je další. S trochou štěstí zub spadne na mořské dno, dobře se uchová a paleontologové ho najdou. Zuby megalodona jsou dlouhé okolo 18 cm, někdy až 23 cm a po celé řadě jsou pilovité. Díky těmto zubům dokázal z oběti urvat velký kus masa a nejen to. Současný žralok bílý má sílu skusu 18 000 newtonů, megalodon měl sílu skusu neuvěřitelných 182 201 newtonů, což je zhruba pětkrát silnější než skus tyrannosaura. Megalodon měl nejsilnější skus ze všech zvířat, jaká kdy žila. Megalodonovi stačilo, když svou kořist jednou kousl a vyčkával než vykrvácí. Je možné, že útočil především na ocasní ploutev , protože v této situaci nemohla megalodona kořist nějak zranit. Zařazení megalodona je sporné, obvykle je zařazen do rodu carcharodon, do kterého patří žralok bílý, nové výzkumy však ukazují, že megalodon nebyl se žralokem bílým až tak příbuzný. Megalodonovi mohli konkurovat maximálně pravěcí vorvani, ale to jen v případě, když bylo více vorvaňů pohromadě. Poslední megalodoni existovali ještě v době, kdy žil homo erectus. Nevíme, proč vymřel, ale je možné, že to bylo kvůli ochlazení na počátku pleistocénu nebo kvůli vzniku pevninského mostu mezi Jižní a Severní Amerikou, který přerušil tradiční migrační trasy a proto se zhroutil potravní řetězec. Megalodon byl obrovský, ale proto musel spořádat obrovské množství potravy. Potravy byl nedostatek a proto bylo výhodnější být menší predátor. Kryptozoologové se domnívají, že megalodon stále žije v hlubinách oceánu, ale není to pravděpodobné, protože fosílie megalodona nacházíme vždy u pobřeží a není na život v hlubinách adaptován. Pravděpodobnost, že stále žije je jen velice malá. Megalodon byl v mnohých dokumentech. Nejvíce informací o něm je v dokumentech Prehistoričtí lovci a Jurské bojiště.

uintatherium

11. července 2014 v 9:50 | blogplateosaurus

uintatherium

hmotnost: 4,5 tuny
potrava: býložravec
období: střední eocén
skupina: dinocerata

Uintatherium je jeden z prvních velkých savců. Je to největší známý suchozemský savec eocénu. Pravděpodobně vážilo až 4,5 tuny. Na délku měřilo okolo 4 metrů. Uintatherium se vyzkytovalo v Severní Americe. Uintatherium bylo velice mohutné. Mělo silné sloupovité nohy. Uintatherium vedlo obojživelný způsob života. Mezi zuby nejsou řezáky. Mohutné horní špičáky jsou mechanicky chráněny plochými výrůstky na dolní čelisti. Přestože bylo uintatherium obrovské, jeden orgán mělo velice malý. Na svou velikost mělo velice malý mozek. Inteligence uintatheria je mnohem nižší než inteligence současných býložravců. Dalším charakteristickým znakem uintatheria je lebka, ta je až třičtvrtě metru, i když mozek v ní zabírá jen velice málo místa. Uintatherium mělo tři páry rohů. Lebka uintatheria je velice silná. Samci měli rohy větší než samice, protože je využívali k soubojům. Uintatherium je v pozdním eocénu nahrazeno zástupci čeledě brontotheriidae.


paraceratherium (indricotherium)

23. června 2014 v 12:00 | blogplateosaurus

indricotherium (paraceratherium )


hmotnost : až 16 tun

období : oligocén - miocén

místo : Asie

potrava : býložravec


Paraceratherium (dříve známé jako Indricotherium) bylo největším suchozemským savcem všech dob. Patří do čeledi, která je příbuzná s nosorožcovitými. Zatímco současní nosorožci váží až 2,5 tuny, paraceratherium vážilo okolo 11 tun, někteří jedinci dokonce až 16 tun. Paraceratherium se živilo listy z korun stromů. Na rozdíl od jeho příbuzných nemělo rohy. Paraceratherium mohlo být uloveno predátorem jen jako mládě. Hmotností se rovnalo středně velkým sauropodům. Například diplodocus byl jen o pár tun těžší. Paraceratherium žilo koncem oligocénu a začátkem miocénu. Po klimatických změnách bylo paraceratherium nahrazeno menšími a přizpůsobivějšími savci. Bylo v mnoha dokumentech. Bylo v Putování s pravěkými zvířaty, kde je , jak rostlo od narození po dospělost. Krátce se také objevuje v dokumentech Triumf obratlovců a Svět po dinosaurech.

megatherium

31. května 2014 v 10:32 | blogplateosaurus
Velikost - délka : 6 m , hmotnost : 4 tuny

Období - pliocén a pleistocén

Výskyt - Jižní Amerika

potrava - býložravec (občas zpestřeno mršinou )

Skupina - chudozubí - Megatheriidae


Megatherium je příbuzné s lenochody , ale nesrovnatelně větší . Vážilo čtyři tuny . To znamená , že na stromech žít nemohlo . Žilo na zemi . Podobně jako jeho dnešní příbuzní bylo býložravé . Dospělé megatherium bylo tak velké , že ho žádný tvor nedokázal zabít . Mělo drápy určené ke strhávání listí ze stromu . Umělo se vzpřímit na dvě nohy a tak dosáhlo velmi vysoko pro listy . Žilo v Jižní Americe v době kdy byla izolovaná od okolního světa . Když se obě Ameriky spojily , tak také přežilo . Vyhynutí megatheria se shoduje s dobou , kdy se oteplilo . Ve vyhynutí tolika velkých zvířat měl prsty také člověk . Před deseti tisíci lety se do Jižní Ameriky dostal člověk a megatherium vyhynulo . Megatherium pravděpodobně nejedlo jen rostliny . Občas si pochutnalo na mršině . Objevilo se v dokumentu Putování s pravěkými zvířaty .
zítra : vyhodnocení soutěže

Entelodon

5. května 2014 v 14:40 | blogplateosaurus
velikost - výška - 210 cm
potrava - všežravec
výskyt - Asie a Severní Amerika
období - oligocén

Entelodon patřil do čeledi Entelodontidae . Byl to velký živočich . Nejbližšími příbuznými entelodona jsou prasata . Entelodon měl velké tesáky . Trochu se živil rostlinami a to především hlízami . Byl větší než ostatní predátoři té doby a proto jim bral kořist . Hlavním zdrojem potravy entelodona byly mršiny . Když byla nouze , tak si něco ulovil . Na zkamenělinách entelodonů byly nalezeny známky zranění . Ale žádné zvíře nemohlo entolodona výrazně zranit . Bylo zjištěno , že zranění způsobil jiný entelodon . Zranění se nacházela jen u samců . Samci velmi zuřivě bojovali o samice . Byl v dokumentu Putování s pravěkými zvířaty , kde sebral hyaenodontům kořist . Entelodonovi je věnován jeden díl v dokumentu Prehistoričtí lovci . Na konci oligocénu entelodon vymírá .

Miacis

1. května 2014 v 12:19 | blogplateosaurus
miacis

Velikost - délka - 20 cm
Období - paleocén
Výskyt - Evropa
potrava - masožravec nebo všežravec - drobní živočichové
Skupina - šelmy - miacidae



Miacis je jednou z nejstarších známých šelem . Žil na stromech . Miacis dorůstá velikosti kuny. Živil se drobnými ptáky , drobnými savci , drobnými plazy , možná také vejci a plody . Žil podobně jako kuna . Měl 44 zubů,přičemž dnešní šelmy jich mají mnohem méně . Měl zatahovací drápy, hbité klouby určené pro šplhání a binokulární vidění. Miacis a s ním příbuzné formy měly mozky, které byly relativně větší než u creodontů a nárůst velikosti mozku ve srovnání s velikostí těla pravděpodobně odráží zvýšenou inteligenci. Miacis není v žádném dokumentu , ale v dokumentu Život savců je zmíněno , že první masožravci žili na stromech . Objevuje se v knize Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat.
 
 

Reklama