Vývoj tetrapodů

Vývoj tetrapodů- část 4.- lissamphibia

1. února 2015 v 11:08 | blogplateosaurus
Tetrapoda je velice úspěšná skupina obratlovců, která vznikla v devonu. V karbonu se vyvinuly hlavní vývojové větve tetrapodů - temnospondyli, seymouriamorpha, reptiliomorpha a lepospondyli (zřejmě včetně lissamphibia). Lissamphibia je jediná skupina neamniotních tetrapodů (=obojživelníků), která žije dodnes. Česky se této skupině někdy neoficiálně říká moderní obojživelníci. Mezi lissamphibiany patří ze současných živočichů žáby, ocasatí (velemloci, mloci a čolci) a červoři (cecílie). Dále sem patří jedna nejistá vyhynulá skupina, která žila od střední jury a vyhynula až v pliocénu, tedy zhruba před 2,5 miliony let. Tato skupina se nazývá albanerpetontidae Všichni moderní obojživelníci. mají larvální stádium a poté se změní v dospělce. Většina druhů žije ve vodě i na souši, ale někteří žijí jen ve vodě a jiní jen na souši. Není jisté jestli se vyvinuli z lepospondylů nebo z temnospondylů.

Nejstarším dosud známým moderním obojživelníkem je Triadobatrachus (1. obrázek), který žil na Madagaskaru před 250 miliony let (nejranější trias). Byla to deset centimetrů dlouhá blízká příbuzná žab. Docela se podobala žábám ze současné doby, ale neměla tak dlouhé zadní končetiny, takže nebyla přizpůsobena ke skákání. To naznačuje, že se u žab vyvinula schopnost skákat až později.

Žáby jsou velice, velice úspěšné, v současnosti 4380 druhů žab vyskytují se po celém světě kromě moří a oceánů, odlehlých ostrovů, některých pouští a Arktidy a Antarktidy. Krom toho se žáby vyvinuli o takřka dvacet miliónů let dříve než dinosauři. Palaeobatrachus (2. obrázek) je asi nejznámější pravěkou žábou. Tato žába byla jeden jediný biologický rod, ale existovala 125 milionů let. Vznikla před 130 miliony let (raná křída), tedy zhruba uprostřed věku dinosaurů a vyhynula před 5 miliony let (svrchní miocén). V době miocénu patřila mezi největší (ve smyslu ne jako velikost, ale jako jak až stará byla) živoucí fosílie. Byla dlouhá 8-10 centimetrů Žila ve vodě. Byla nalezena na území České republiky, Německa, Francie, Rumunska, USA a Kanady. Žáby jsou nejúspěšnější skupinou obojživelníků a patří mezi vůbec nejúspěšnější skupiny živočichů.


Další skupinou moderních obojživelníků jsou ocasatí. Ocasatí v současnosti čítají 470 druhů. Mezi ocasaté řadíme například velemloky, mloky, čolky, mločíky, axolotly, macaráty a další jejich příbuzné. Ocasatí se až na pár Jihoamerických rodů vyskytují jen na severní polokouli. Jejich nejstarší fosílie ocasatých pochází ze střední jury z doby před 164 miliony let z Asie. Nejstarším dosud známým ocasatým je Chunerpeton (3.obrázek), který byl dlouhý 20 centimetrů a je znám z mnoha fosílií z mnoha sty jedinci. Ti byli nalezeni v čínských sedimentech odpovídající vulkanickému popelu napadanému zřejmě na hladinu jezera, což vysvětluje, proč jsou tyto fosílie tak výjimečně zachovány. Některé jsou velmi dobře zachovalé a některých je dochovaný dokonce i obsah žaludku. O něco mladším zástupcem ocasatých je svrchojurský Karaurus nalezený v Kazachstánu.


Poslední žijící skupinou obojživelníků jsou červoří, mezi něž patří cecílie. V současné době žije 170 druhů červorů a všechny žijí v tropických a subtropických lesích případně ve vlhkých savanách. Červoři v průběhu evoluce přišli o končetiny a žijí hrabavým způsobem života. Nejstarší známý červoři pocházejí z doby před takřka 200 miliony let, tedy z nejranější jury. V té době žil nejstarší dosud známý červor Eocaecilia (obrázek 4). Eocaecilia byla dlouhá 15 centimetrů a měla nohy. To značí, že červoři končetiny ztratili až v průběhu evoluce, ale první červoři je měli.

Skupina lissamphibia je velice úspěšná, mezi obojživelníky nevyniká ani tak velikostí, ale rozmanitostí. A také jako jediná skupina obojživelníků přežila dodnes. Největším dnešním obojživelníkem je velemlok čínský.

zdroje

kniha Země před dinosaury (autor- Sébastien Steyer)
kniha Zvíře

Další část tohoto projektu napíši někdy během následujícíh dvou týdnů. Příští článek na tomto blogu bude na podobné téma jako článek tento.

Vývoj tetrapodů- část 3.- lepospondyli

21. prosince 2014 v 11:06 | blogplateosaurus
Tetrapoda je velice úspěšná skupina obratlovců, která vznikla v devonu. V karbonu se vyvinuli hlavní vývojové větve tetrapodů - temnospondyli, seymouriamorpha, reptiliomorpha a lepospondyli. V tomto dílu se budeme věnovat poslední jmenované skupině. Skupina lepospondyli vznikla v karbonu a přežívá dodnes v podobě skupiny lissamphibia (všichni dnešní obojživelníci), která do této skupiny také zřejmě patří. Mezi nejbizardnější lepospondyly patří diplocaulus. Diplocaulus žil v období permu. Jeho délka činila jeden metr a měl zvláštní trojúhelníkovitou hlavu. Žil ve sladkých vodách. Jeho končetiny byly krátké.
Diplocaulus:
Někteří dokonce končetiny zcela ztratili. Končetiny ztratili členové skupiny aistopoda. Aistopodi žili od raného karbonu do raného permu. Žili v řekách, potocích a jezerech. Ophiderpeton je jedním z nich, byl dlouhý 70 centimetrů. Byl to dravec lovící hmyz a jiné členovce. Byl nalezen v Ohiu a také v Nýřanech u Plzně. V těle měl 230 obratlů, což je překvapivě mnoho. Podobné to bylo také třeba s oestocephalem, který rovněž neměl nohy a byl nalezen ve stejných zemích.
Ophiderpeton:

Mnozí lepospondylové však končetiny měli, příkladem je například permský batropetes. Pantylus z raného permu měl končetiny poměrně silné. Dalším relativně dobře prozkoumaným lepospondylem s nohami byl microbrachis, který byl nalezen v Nýřanech u Plzně. Byl dlouhý 15 centimetrů a žil ve vodě. Do dospělosti si zachovával některé larvální znaky, jako jsou třeba keříčkovité žábry. Dále byl v okolí Nýřan nalezen také hyloplesion. Lepospondylové jsou velmi úspěšnou skupinou. Většina vývojových linií na konci permu vymírá, ale do této skupiny patří také "moderní obojživelníci" a ti žijí a daří se jim až dodnes. A o nich bude příští neděli.
microbrachis:

Vývoj tetrapodů- část 2.- temnospondyli a další primitivní tetrapodi

14. prosince 2014 v 14:38 | blogplateosaurus
Terapoda je velice úspěšná skupina obratlovců, vznikla již v devonu, ale její největší rozkvět nastal v období karbonu. V karbonu žila většina tetrapodů ve vodě. Jedním z nich byl crassigyrinus, což byl jeden z největších tetrapodů své doby, měřil až dva metry, ale jeho končetiny byly dlouhé pouhých 3,5 centimetru. Žill v raném karbonu a žil ve vodě a šlo o predátora. Dalším z karbonských tetrapodů byl sladkovodní dravec megalocephalus, byl dlouhý 1,5 metru a jeho lebka byla dlouhý 30 centimetrů.
Jednou z nejúspěšnějších skupin tetrapodů je skupina temnospondyli, která existovala od doby před 330 miliony let (období karonu) až do doby před 120 miliony let (období rané křídy). K nejstarším patřil cochleosaurus, který žil před 310 a objeven byl například v České republice v Nýřanech u Plzně. Dalším pozdnokarbonským temnospondylem je platyrhinops, který byl nalezen v Ohiu a v Nýřanech u Plzně. Mezi nejpodivnější tetrapody z rozhraní karbonu a permu patří platyhystrix, který měl na zádech plachtu, podobně jako mnozí synapsidi (se kterými sdílel své prostředí) jako například edaphosaurus či dimetrodon. Platyhystrix byl dlouhý jeden metr a žil pravděpodobně převážně na souši. Dalším raněpermským temnospondylem je cacops, který se přizpůsobil životu na souši. Ovšem v té době žilo na souši spoustu predátorů, proto měl cacops brnění. Byl dlouhý 40 centimetrů. Mezi největší temnospondyly patří eryops, který byl dlouhý 1,5-2 metry, ale byl velmi zavalitý a vážil 90 kilogramů. Eryops měl oči posazené na vrcholu hlavy, proto je možné, že číhal ve vodě na kořist, které se příjde napít a poté ji stáhl pod vodu. Eryops žil koncem karbonu a začátkem permu. Největším ze všech temnospondylů (a "obojživelníků" vůbec) byl temnospondylem byl prionosuchus. Prionosuchus žil před 270 miliony let ve středním permu a byl nalezen v Brazílii. Byl dlouhý až devět metrů a čelisti měl úzké jako gaviál, proto zřejmě lovil ryby. Byl vodní. Temnospondylové přežili největší hromadné vymírání všech dob a v triasu existovala celá řada dalších rodů patřících do této skupiny. Ve středním triasu žil například mastodonsaurus. Ten žil ve vodě a byl dlouhý i přes čtyři metry a pravděpodobně se živil vodními živočichy, jako jsou třeba ryby. Mezi poslední temnospondyly patřil raněkřídový koolasuchus, který byl obrovský a byl nalezen v Austrálii. Byl to hlavní predátorů tehdejších řek jižně od jižního polárního kruhu. Jeho délka se odhaduje na 4-5 metrů a hmotnost na 500 kilogramů. Jeho kořistí mohli být také dinosauři. Ovšem ve stejnou dobu, kdy končí existence tohoto rodu, končí existence temnospondylů zcela.
crassigyrinus:
platyhystrix:
cacops:
prionosuchus:
koolasuchus:

vývoj tetrapodů- část 1.- vznik

7. prosince 2014 v 10:49 | blogplateosaurus
Začíná první ze slibovaných projektů. Tento projekt bude o evoluci tetrapodů.

vývoj tetrapodů- část 1.- vznik


V průběhu evoluce se vyvinula spousta skupin živočichů, ale jen málokterá je tak úspěšná a rozmanitá jako skupina tetrapoda. Do této skupiny patří "obojživelníci", "plazi, ptáci a savci. Tetrapodi se vyvinuli koncem devonu z jiných nozdratých, jako byl třeba tiktaalik. Tetrapodi patří mezi obratlovce a jsou velmi rozmanití. Primitivnější tetrapodi ="obojživelníci" žijí v larvárním stádiu ve vodě a v dospělosti někteří ve vodě, někteří na souši a někteří v obojím prostředí. Pokročilejší tetrapodi = amniotes již mají neprostupnou kůži a vajíčka (pokud je mají) kladou na souš. Někteří amnioté =většina savců, někteří plazi rodí živá mláďata. Řada tetrapodů se později v průběhu evoluce vrátila do oceánu, ze kterého se přesunuli do sladkých vod předchůdci tetrapodů. Nejcharakterističtějším znakem tetrapodů jsou končetiny s prsty. Končetiny mají tetrapodi spravidla čtyři, ale u ptáků a jiných létajících tetrapodů se přední končetiny změnili v křídla, u kytovců a mořských plazů se končetiny změnili v ploutve. Někteří tetrapodi v průběhu evoluce v rámci přizpůsobení životními prostředí končetiny ztratili, byli to například hadi, červoři, někteří ještěři a někteří vyhynulí, primitivní tetrapodi.
Nejprimitivnější známým tetrapodem je devonská acanthostega, která již měla končetiny a na nich prsty, prstů měla osm. Acanthostega byla dlouhá dva metry a byla dravá. Žila především ve vodě a dýchala žábrami i plícemi. Někteří paleontologové si však myslí, že jde o larvu dalšího primitivního tetrapoda- ichthyostegy. Ichthyostega žila především ve vodě, ale zřejmě také vylézala na souš. Žila také v devonu. Další z prvotních tetrapodů byl hynerpeton. Z období devonu známe velmi málo rodů tetrapodů, v následujícím období zvaném karbon však proběhl jejich velký rozkvět.
acanthostega:
Od teď po nějakou dobu (asi dva měsíce) neznamená neděle vývoj savčích řádů, ale vývoj tetrapodů.
 
 

Reklama