Život v geologických obdobích

Život v geologických obdobích - 3. díl - silur 2/2

19. prosince 2014 v 11:17 | blogplateosaurus
Shrnutí minulé části: V minulém díle samice euryptera ulovila trilobita rodu dalmanites a poté putovala do sladkých vod. Již předtím se spářila a v mělké řece nakladla vejce, která avšak ohrožoval brontoscorpio. Na souši se již usidlovali první živočichové a vyšší rostliny. V oceánu jiný brontoscorpio číhal na hejno acanthoda rodu climatius.


Život v geologických obdobích - 3. díl - silur 2/2

Samice rodu eurypterus spěchá na pomoc mláďatům, brontoscorpio se však blíží. Eurypterus je větší, ale brontoscorpio je k mláďatům blíž a je odhodlaný je ulovit. Nakonec se samici euryptera podařilo dostat až k mláďatům a brontoscorpio prchá. Všechna mláďata tentokrát přežila. Ovšem samice je bude chránit již jen týden. Dospělý eurypterus se svou průměrnou délko 1,3 metru patří mezi nejvrcholovější predátory siluru. Mláďata však měří pouhých 11 centimetrů a snadno by se mohla stát kořistí kdejakého predátora. V těchto sladkých vodách jsou však v mnohem větším bezpečí než v oceánu. V oceánu hejno climatiů chytá svou drobnou kořist, ale netuší, že někdo mnohem větší je sleduje. Sleduje je devadesáticentimetrový štír rodu brontoscorpio. Připravuje se na nejvhodnější chvíli k útoků. Poté proti climatim vystartuje, ovšem climatiové se rychle rozprchnou na všechny strany a predátorovi snadno unikli. Brontoscorpio se však zaměřil na snadnější kořist, na pravěkého ostnokožce rodu cystoid. I přes jeho brnění ho v klepetech rozdrtí. Ovšem za brontoscorpiem se blíží něco většího. Je to pterygotus, pravděpodobně největší silurský kyjonožec. Je to největší predátor období siluru. Brontoscorpia nabere na svá ohromná klepeta. Ovšem brontoscorpio není bezbranný a pterygota bodne klepety. Ovšem pterygotus ho převráti a klepety rozmačká. Pterygotus je zde nejvrcholovějším predátorem.
Pterygotus:

Zpět do sladkých vod, kde uběhlo 10 dnů od útoku brontoscorpia na mláďata euryptera. Ne všechna mláďata samozřejmě přežila. Samice je stále ještě chrání, ale v těchto sladkých vodách nemá dostatek potravy a další den ráno se vrací do oceánu. Mláďata se teď již budou muset o sebe postarat sama. Zůstanou v řece, kde jsou ve větším bezpečí. Jsou dlouhá 15 centimetrů a loví drobnou kořist. V moři by jich jen málo přežilo, ale zde je predátorů málo.
eurypterus:
Pokud vystoupíme nad vodní hladinu, tak narazíme na souš, která je pustá, ale u pobřeží již rostou rostliny a jsou zde i živočichové.
Toto je pneumodesmus, nejstarší známý suchozemský živočich, patří mezi stonožkovce a měří jeden centimetr.

Posuňme se nyní o tři měsíce dopředu. Mláďata euryptera se již připravují opustit bezpečí sladkých vod. Jsou již dlouhá 48 centimetrů a zdejší vody pro ně neskrývají dostatek potravy. Plavou po proudu řeky a dostanou se do moře. Svojí matku již neposnávají a mohla by je také napadnout. V moři se hodně mláďat stane kořistí jiných predátorů, ale tak, která se dožijí dospělosti (tedy pokud jde o samice) se vrátí naklást vejce na to samé místo, kde se před dvěmi lety sami vylíhli.
V oceánech putují do svých trdlišť hejna climatiů (na obrázku). Samice vypustí vajíčka a samci bojují, aby je mohli oplodnit. Silur byl poměrně krátkým geologickým obdobím, trval "pouze" 24 milionů let, ale vyvinula se spousta nových skupin živočichů a začala kolonizace souše. V následujícím období zvaném devon se obratlovci stali dominantními tvory a na souš se vydala spousta živočichů a rostlin. Ale o tom až příště, tedy koncem příštího týdne.

Život v geologických obdobích - 3. díl - silur 1/2

16. prosince 2014 v 15:27 | blogplateosaurus
Jak jsem již slíbil, tak od teď bude příběh Život v geologických obdobích vždy rozdělen na více dílů. V siluru bude rozdělen na dva díly.

Život v geologických obdobích - 3. díl - silur 1/2

Období siluru začalo před 443 a skončilo před 419 miliony let. Toto období následovalo po velkém hromadném vymírání na konci ordoviku a nadvlády se ujaly jiné typy živočichů Některé skupiny však byli poměrně podobné i v siluru, například trilobiti. Dalmanites byl jedním z nich. Tento samec měří čtyři centimetry na délku a pátrá po potravě mezi vodními rostlinami. Ovšem z dálky něco spatřil. Trilobiti měli vynikající zrak, mnohem lepší než člověk a viděli také prostorově. Tento jedinec v dálce spatřil jednoho z největších predátorů těchto vod- euryptera (na obrázku),
což byl až 1,3 metru dlouhý kyjonožec, který patři mezi zdejší vrcholové predátory. Nejbližšími žijícími příbuznými kyjonožců jsou ostrorepi. Dalmanites se snaží ukrýt mezi vodními rostlinami, jenže eurypterus ho spatřil a pro dalmanitese nezbývá nic jiného než útěk. Plave směrem od predátora. Eurypterus ho pronásleduje, o chvíli později se k trilobitovi již blíží a poté ho chytá, klepety drtí a nakonec jí. Tento eurypterus je samice, která se před týdnem spářila a teď míří do mělčích vod. Putuje sto kilometrů do míst, která jsou pro mláďata nejideálnější. Když dorazí do mělké vody, tak její putování neskončí. Poté musí najít ústí nějaké řeky. Řeku našla a vydává se do ní. Vydává se sedm kilometrů proti proudu řeky, kde budou její mláďata ve větším bezpečí. Do písku na břehu řeky právě vyhrabává díru a klade do ní 70 vajec. Samice nějakou dobu zůstane poblíž vajec, aby si na nich nemohli pochutnat jiní masožravci. Řeky, jako je tato, jsou v siluru zcela novým prostředím. Život v tomto období existuje převážně v moři, ale už i ve sladkých vodách a některé obzvláště přizpůsobivé formy se posunuly i na jiné hranice. Souš byla pro živočichy a vyšší rostliny jakýmsi nedobytným hradem, ale v období siluru se nedobytnost souše začala ztenčovat. Při pobřeží na souši vyrůstají první suchozemské rostliny. A dokonce i živočichové již začínají žít i na souši.
Toto je pneumodesmus, nejstarší pozemní živočich jaký byl kdy objeven. Je příbuzný dnešním stonožkám a mnohonožkám. Dlouhý je sice jen jeden centimetr, ale je to nejstarší známý pozemní živočich. Tato samice nakladla vajíčka na suchozemskou rostlinu. O pár týdnů později se drobounká mláďata vylíhnou. Přesto, že jsou tak drobná, tak se nemusí bát predátorů, protože v této době byl pneumodesmus jediný suchozemský živočich. Zpět do oceánu, kde je fauna mnohem bohatší. Hejna climatiů (na obrázku),
což jsou drobní acanthodii (akantodi), právě na otevřeném oceánu chytají potravu. Jsou to rychlí plavci a svižně pronásledují drobnou kořist. Sami se však snadno mohou stát kořistí. Právě tohle hejno z povzdálí sleduje veliký, takřka metr dlouhý mořský štír rodu brontoscorpio se silným jedovým bodcem. Zatím v řece se začínají líhnout mláďata kyjonožce rodu eurypterus, která se líhnou z vajec, které byla před nedávnem (v tomto příběhu) nakladena. Na mláďata se však mlsně dívá brontoscorpio a začíná útočit. Jedinou šanci mláďat na přežití je pomoc jejich matky, která je od nich 30 metrů daleko.
Podaří se samici euryptera, která je matkou těch mláďat, je zachránit před brontoscorpiem. A podaří se jinému jedinci brontoscorpia ulovit nějakého climatia? To se dozvíte v příští části, která vás čeká ještě tento týden.

Život v geologických obdobích - 2. díl - ordovik

4. prosince 2014 v 20:50 | blogplateosaurus
Ordovik začal před 485,4 miliony let a skončil před 443,4 miliony let. Živočichové se v tomto období rozvíjeli do celé řady forem. Evoluce v tomto období navázala na rozvoj života v kambriu, život se začal šířit více na otevřené moře a začal dělat první krůčky k osídlení souše. Někteří ordovičtí živočichové přípomínali živočichy z období kambria, například trilobiti, jako třeba selenopeltis, který měřil asi zhruba 11,5 cm a je znám z kompletních fosílií a byl nalezen například v České republice. Tento jedinec prolézá bahnitým dnem a pátrá po drobných živočiších, právě se k jednomu drobnému korýšovi zahrabanému ve dně blíží, ovšem sám je někým sledován. Ordovické moře a oceány jsou mimo jiné domovem také ohromných predátorů a tohoto trilobita sleduje poměrně velký dravec zdejších moří. Jde o poměrně velkého kyjonožce (eurypterida), tedy dravého členovce příbuzného ostrorepům. Jedná se o rod megalograptus , který měří zhruba 1,2 metru. Megalograptus plave přímo k selenopeltisovi, ale ten se na poslední chvíli schová hluboko do bahna. O hodinu později megalograptus ulovil jiného trilobita. Ovšem ani megalograptus není vrcholovým predátorem ordoviku. Toto je cameroceras, vrcholový predátor svého času. Byl to obrovský hlavonožec dlouhý okolo šesti metrů. Tento samec pronásleduje jiného jedince kyjonožce rodu megalograptus. Megalograptus se snaží uniknout, jenže cameroceras se za ním vydal a pronásleduje ho a o něco později ho dohání a ve svých silných chapadlech drtí. Tento samec má však také v plánu něco jiného- páření. Z dálky zpozoroval samici a plave směrem k ní, ovšem tu samou samici si vybral ještě jeden samec. A začíná boj- samec, jenž před chvílí sežral megalograpta, útočí na druhého samce a chapadlem mu míří na oko, ovšem v tu chvíli ho druhý samec chapadlem strefí do oka. Souboj se vyostřuje a končí až po dvaceti minutách porážkou samce, který před chvílí sežral megalograpta. Poražený samec je zraněný a jeho přežití visí na vlásku (jak to s ním dopadlo se dozvíte na konci dílu). Samec, co vyhrál, získal touženou odměnu- páření. Samice se stahuje k velké a hluboké podmořské jeskyni, do které se spolu s celou řadou dalších samic schová a bude v ní pečovat o svá vajíčka. Samice v jeskyni si spolu nijak nepomáhají, jen všechny našly stejný úkryt. Ochranou vajec stráví dva měsíce, poté okolo nich udělá proud vody a vylíhnou se mláďata. Samice je však vyčerpaná a brzy poté, co se mláďata vylíhla, uhyne. O něco později se hejna endocerasů, což jsou čtyřmetroví, draví hlavonožci, vydávají na dlouhou pouť. Opuštějí jeden korálový útes, protože byl zničen obrovskou bouří a vydávají se hledat jiný. Plavou pět dní a poté nacházejí nový korálový útes. V ordoviku v moři kypěl život, zatímco na souši žilo teprve pár druhů rostlin a pravděpodobně žádný živočich zde nežil nastálo. Občas bychom však na souši na nějaké drobné rostliny koncem ordoviku narazili, ale jen velmi zřídka. V mělkých vodách v blízkosti souše byly korálové útesy a porosty vodních rostlin (stejně jako dnes), na kterých kypěl život. Toto je astraspis, primitivní bezčelistnatý obratlovec, který byl poměrně hojný v ordovických mělkých mořích. Byl dlouhý 20 cm. Živil se zřejmě filtrováním potravy z mořské vody a sám byl významnou složkou jídelníčku většiny predátorů, kteří s ním sdíleli své ekosystémy. Tento astraspis se snaží uniknout před megalograptem, který ho pronásleduje. Megalograptus ho chytí a sní, poté však směřuje do ještě mělčí vody. Jedná se o samici a na mělčinu míří, aby tam nakladla vajíčka. Vajíčka naklade do hloubky 60 centimetrů, protože do takové mělčiny se jen málokterý živočich vydává a vejce tam jsou ve větším bezpečí. Po nakladení vajec samice mělčinu opustí. Tato samice se vydává hledat nějaký korálový útes. Ovšem když se ke korálovému útesu blíží, tak na ni zaútočí endoceras, ovšem náhle uniká i endoceras, protože se k němu blíží jeho větší příbuzný- cameroceras. Cameroceras však nechce riskovat zranění v souboji s endocerasem, i když by jej pravděpodobně vyhrál. Cameroceras plave za jinou kořistí- za touto samicí megalograpta, dohání ji, chytá ji do svých ohromných chapadel, zabíjí ji a poté si pochutnává na bohaté hostině. Tento cameroceras, co si teď užívá bohaté hostiny, je právě ten samec, který před třemi měsící svedl souboj o samice, ve kterém prohrál a odnesl si z něj nebezpečné zranění. Měl však hodně štěstí a přežil a teď je již zdravý a v plné síle. O měsíc později znovu svede souboj o samici s jiným samcem a v souboji zvítězí a spáří se. Z vajec, která megalograptové nakladli do velmi mělké vody se vylíhla mláďata. Mláďata určitou dobu stráví na této mělčině a až dorostou délky 35 centimetrů, tak se vydají na korálový útes, kde, pokud jde o samce, stráví zbytek života a pokud jde o samice, tak tam stráví převážný zbytek svého života. Na konci období ordoviku se pravděpodobně vyvinula nová skupina obratlovců- čelistnatci a ti se v následujících obdobích velmi rozvinou. Na konci ordoviku potkalo svět obrovské hromadné vymírání, pravděpodobně druhé největší hromadné vymírání všech dob, ale jeho příčina je záhadou. Tehdy vyhynula celá řada druhů i skupin a navždy zmizely z této planety. V siluru se však ztráty nahradily a vyvinuli se jiní živočichové, kteří se o něco více podobají těm dnešním. Ale o životě v siluru až příště.

Samozřejmě, že celá řada informací, především o jejich rozmnožování není vědecky doložená, ovšem jde o rekonstrukci, jak to tehdy mohlo být. Další části tohoto příběhu se dočkáte příští týden a bude pojednávat o životě v siluru. Život v siluru asi rozdělím na dvě části. První část nějakého z nových projektů čekejte asi v sobotu.

Život v geologických obdobích - 1. díl - kambrium

23. listopadu 2014 v 10:00 | blogplateosaurus
V neděli normálně bývá vývoj savčích skupin, ale dnes jsem nenalezl dostatečné množství informací o vývoji ploutvonožců a tak jsem se rozhodl, že dnes začne nový příběh.

Uběhl jeden měsíc a čtyři dny od konce Nového prehistorického parku a teď začíná nový příběh. Tento příběh bude mnohem více reálný než Nový prehistorický park. Dalším rozdílem v novém příběhu je, že zde nebudou vystupovat lidé, ale pouze zvířata, která žila v jednotlivých geologických obdobích. I v rámci jedné části se bude příběh přesouvat miliony let v čase a na různá místa, protože zdaleka ne všechna zvířata žijící v jednom geologickém období, žila ve stejné době a často je dělily miliony let. První část se bude věnovat kambriu.

Život v geologických obdobích - 1. díl - kambrium

Kambrium začalo před 541 miliony let a skončilo před 485 miliony let. První živočichové se vyvinuli již před obdobím kambria a to v období proterozoika, ale v období kambria se objevili živočichové relativně rychlí, draví, schopní plavat a také velcí.
Kanada před 505 miliony let: Samec pravěkého příbuzného členovců, ale ještě více příbuzného drápkovců a želvušek rodu anomalocaris pátrá na prastarém korálovém útesu po potravě. Anomalocaris byl vrcholovým predátorem svého času, zde v Kanadě byl dlouhý až 1 metr, měl oči, chapadla a zuby. Žádný dnešní živočich se mu ani trochu nepodobá. Stejně jako většina živočichů, které loví, se nepodobají ničemu, co žije v současnosti. Toto je opabinia- drobný živočich, který patří na jdelní lístek anomalocarise. A tento samec ji spatřil, ovšem i opabinia spatřila jeho a dává se na útěk, ale anomalocaris ji dohnal a sežral. O něco později spatřil samec anomalocarise samici téhož druhu a oba dva jsou připraveni na páření. Anomalocaris měl velmi malý mozek a i hmyz ve srovnání s ním je velmi inteligentní skupina živočichů. Žádné složité námluvy proto páření anomalocarisů nedoprovázejí a po spáření hrozí kanibalismus. Oběma dvěma anomalocarisům se po spáření podařilo uniknout.
anomalocaris:
Ovšem nejhojnější zdejší živočichové jsou trilobiti, kteří mají velmi silný a ostrý zrak. Jsou úspěšní díky své vnější kostře, neboli exoskeletu, který je výbornou obranou proti dravcům. Někteří trilobiti žijí na dně, jiní jsou zahrabaní v písku, jiní plavou u hladiny a jiní žijí v jeskyních. Tento je poměrně velký, měří až 70 centimetrů a jmenuje se paradoxides a žije u dna. Tato samice vypouští vajíčka, zatímco samec, který je nedaleko, vypouští sperma. Sperma a vajíčka se spojí a tím se vajíčka oplodní. Poté se z vajíčka vylíhne trilobití larva, která je u hladiny a je součástí planktonu. Larva se stává kořistí i těch nejmenších predátorů. Trilobití larvy, které přežijí, se dostanou na dno a tam ještě více povyrostou a poté se změní v dospělce. Dospělý paradoxides byl velký a exoskelet měl velmi pevný, tak je pravděpodobné, že ho anomalocaris pokud vůbec, tak jen těžko mohl ulovit. Toto je hallucigenia, živočich, který má na sobě ostny sloužící na obranu. Je to předchůdce drápkovců, tedy prvních živočichů, kteří se vydali na souš. Všichni tito živočichové byli objeveni na velmi významném nalezišti kambrických fosílií, v Burgesských břidlicích. V období kambria vznikaly nové skupiny živočichů, které jsou většinou klasifikované jako kmeny a většina z nich žije do dnes. Vznikli také členovci, měkkýši a neobvykle hojní byli ostnokožci. Tento podivný živočich se nazývá wiwaxia. Wiwaxia byla nalezena po celém světě, měřila pět centimetrů, ale jací jsou její nejbližší žijící příbuzní, to nikdo s jistotou neví.

Chengjiang v Číně před 520 miliony let: Toto naleziště je ještě starší, je staré 520 milionů let. Byl zde nalezen nejstarší důkaz přítomnosti strunatců, byla zde nalezena myllokunmingia. Byl to velmi drobný tvor, měřil jen 2,5 centimetru. Na druhou stranu však jde o počátek strunatců a něco jí velmi podobného bylo předchůdcem všech strunatců, včetně člověka. Období kambria znamenalo boj s velmi častými přírodními živly a život byl rozšířen jen na mořském dně, ale souš a otevřený oceán byly prázdné ekosystémy. Na konci kambria mnohé skupiny živočichů a rostlin vymřely a nahradily je jiné a nastalo období ordoviku a život se začal více rozšiřovat a rozvíjet.

Příště se dozvíte o tom, jak mohl vypadat život v období ordoviku.
 
 

Reklama